A zase hlídám

A tak je to po tom cca roce zpět – čtvrteční hlídání, zatímco ivka jezdí do práce. Vzpomínám si, jak jsem se s Bárou snažil co nejvíce pracovat – mobilní postýlka v kanclu, kde si vydržela chvíli hrát, nebo se batolit po koberci (a já neustále hlídal, abych se na kolečkové židli ani nepohnul),… až jsem rezignoval a přijal fakt, že když hlídám, tak prostě nemá smysl snažit se pracovat. Čím dřív ten fakt přijmu a smířím se s ním, tím lépe. A tak jsem pak s Bárou ve čtvrtky luxoval a jinak různě uklízel, a jeden pracovní den týdne plně odepisoval. A dnes hlídám takto naplno i Adama. Noťas mám v kuchyni a průběžně na něm kontroluji emaily a provádím jiné nenáročné práce … a Adam se plazí kolem a vůbec mě nevyžaduje. Hned ráno naplnil plínu, nic ho netrápí, ani zuby, … a vystačí si sám s kdečím, co se válí po zemi a dá se strčit do pusy a ožužlávat. Dohromady jsem ho choval/nosil snad tak pět minut, ale spíš že se mi ho chtělo pochovat a přitulit ho k sobě, než že by si to vyřval. Fajn den. Leč neplacené volno.

A prší. Od ranního šera krásně drobně prší. Slast. S dokončenou terasou (čekající už jen na finální zvibrování dlažby a finální zapískování) jsem se pustil do terénních úprav – neb terasa a především chodník k ní a jejich jsou docela „nad terénem“, a dělají nepříjemný schod do trávy, jal jsem se obětovat část stávajícího trávníku (rozuměj „zelená plocha, kde roste plevel s příměsí trávy“), zavozil jej hlínou vykopanou zpod chodníku a terasy, a dorovnal onen schod. A začal set novou trávu. Takže aktuální déšť mi zatím ušetřil nějakých dvacet desetilitrových konví, které bych jinak od rána doteď tahal kolem domu. Rozprostřenou hlínu jsem rozhrabal a vybral kamení, a uválel ji těžkým špalkem na třísky, aby si trochu sedla. Pak jsem napřesejval pěkných pár koleček svrchní (= kvalitní) hlíny schraňované ještě z doby budování příjezdovky, a co dvě tři kolečka smíchal se 150 litry zahradního substrátu. To smíchat dohromady, to bylo pěkných pár desítek proházení lopatou … a toto pak rozhrabal jako finální horní vrstvu. A zasel travní semeno (raději více než méně), a proházel i trávníkovým hnojivem. Na první ploše jsem udělal tu chybu, že jsem semeno nijak nezapravil do hlíny, a jen celou plochu opět uválel špalkem. Říkal jsem si, že to stačí. Když jsem totiž řešil trávník na jiném místě a před uválením jej ještě lehounce pohrabával hrábkami, aby se travní semeno promísilo s hlínou, tak mi pak tráva vyrostla v řádkách jako brambory :-) Tomu jsem se chtěl vyhnout, nepohrabával jsem to, a chyba. Semeno zůstalo na povrchu, a po pár zalitích se začalo splavovat, jakmile mi proud vody z konve zůstal na jednom místě o setinku déle než by bylo optimální. Každé zalévání je tak hodinářská práce, kdy s desetikilovou konví operuji stejně jemně jako chirurg se skalpelem. A to je docela fyzicky náročný vopruz. Nakonec mi nezbylo, než po té ploše rozházet kolečko přeseté hlíny, aby se semeno trochu zakrylo, ale tím jsem si tu perfektně uválenou a hladkou plochu pěkně domršil. Měl jsem to pak ještě pohrabat a znovu uválet, ale už už jsem na to nechtěl vstupovat. No, postupně jsem takto upravil ještě tři další plochy (vyrovnal terén k úrovni chodníku), a tam jsem už semeno pěkně hrábkami zapravoval. A kde bylo to dorovnání terénu jen na pár čísel, tam jsem nakonec i odryl stávající trávník, a položil ho prostě úplně nově, než abych jen pár čísly hlíny zakryl stávající trávu. Pěkná dřina. A pak při tom ještě narazím na jakousi 2×2 metry pseudoterasu z na hlínu položených cihel, kterou zavál čas a pár čísel hlíny. A já si pořád říkal, proč je v těch místech trávník tak hnusný. 

No, už jsou to zase ty dny, kdy vypadnu ve 4 z domu, a o půl deváté se vracím k vyřízené manželce, abych ještě udělal jídlo kočce, vynesl koš, zbytky, otevřel si pívo k umývání nádobí a začal si chystat večeři akorát když se Bára vypraví do postele a vyžaduje přečíst pohádku od táty. Do toho může mít Adam svůj slabší den, a všechno je up to eleven.

Včera byl středeční svátek, v sedm z postele, na hodinku k PC a něco málo pořešit, pak jsem v rychlosti vyluxoval a vyrazil ven. Čímž jsem šokoval ivku, která se právě chystala vařit a počítala s tím, že se postarám o děti. No, zvládla to i bez mé pomoci, holka šikovná. Já zatím venku začal s jinou terénní úpravou – protože všechny „terasové“ úpravy jsou už hotové a stačí jen zalévat a zalévat. Při zbudování příjezdové cesty se ta trochu „zakousla“ do terénu a v jednom úseku vznikl takový pupek/hrana, který se měl časem odkopat. A ten čas nastal včera. Začal jsem pracně odrývat vrchní vrstvu trávy a drnů, abych pak mohl už odkopávat jen čistou hlínu a mít ji na separé hromadě, kdybych ji pak na něco potřeboval. Nemusel bych se přehrabovat v pomalu tlejících drnech. Holt taky vím, jak si přidělávat práci. (P)Odrýval jsem drny srdcovkou a odvážel na hromadu, až jsem postupně podebíral větší a větší plochy a dělal třeba půl metru na půl metry „záplaty“ krásné trávy, jen ji někam „položit“. Kurnikšopa taková škoda, říkal jsem si. Já se tady seru se setím trávy a ještě měsíc se tomu budu muset věnovat, a úplně super „dospělou“ trávu tady hážu na hromadu, aby z ní byla za rok dva akorát hlína. A pak mě napadlo, že mohu trávu „transplantovat“ na místo, kde jsem loni překládal svody vody z okapů a zůstal tam kus holé hlíny. A tak jsem tam krásně transplantoval svěže zelenou trávu. Super! Nadchlo mě to tak, že jsem od té doby trávu odrýval ještě opatrněji a začal ony „záplaty“ nosit na druhou stranu cesty na holou hlínu. Totiž jak se před dvěma lety kopal výkop pro cestu, tak bagr dával hlínu podél jedné strany cesty. Já pak tuto hlínu rozvážel po této straně cesty a vyrovnával z ní asi dva metry široký pás „na chození“, a pak zlom dolů k okraji pozemku (meze). Tedy abych to kvantum hlíny upotřebil na vlastním pozemku, a nemusel řešit její odvoz. A na tomto pásu jsem pak tvořil nový trávník stejným postupem jako letos kolem terasy. Jenže jsem došel jen do poloviny cesty, a dále nepokračoval. Jednak už bylo suché a horké léto a v tu chvíli zakládat trávník byla naprostá kokotina (nemá-li člověk vlastní zdroj vody), a jednak jsem tam hodlal složit trámy a jiné dřevo na budování pergoly pro auto (což nakonec nedopadlo). Tak by byla taky kokotina tam měsíc před tím vyset fungl nový trávník. Takže kolem cesty mám ještě pěkných pár metrů holé hlíny čekající na položení pěti čísel kvalitní hlíny se substrátem a zasetí trávy … a zrovna si tu „přes cestu“ odkopávám hotovou trávu. Stačilo ji tedy jen přenášet na druhou stranu a vhodně skládat vedle sebe :-) Ach jaká škoda, že přesně tam stojí ještě dvě palety staré dlažby z terasy, které ode mě táta „koupil“ (nedalo se tomu zabránit) s tím, že si ji přes zimu odvozí domů. No, vzhledem k váze by to bylo nějakých pět otočení s vozíkem, takže s nakládáním a skládáním nějaké to odpoledne zabité … a zatím to nedopadlo. Kdyby jo, mohl jsem si během jednoho dvou dnů přetransplantovat nějakých 5–10 metrů čtverečních trávníku. Takhle mi tam stojí palety, které jsem obskládal kolem dokolečka novou trávou a uvidíme, jak se to ujme. Možná to bude oproti tomu setému trávníku, na který navazuji, vypadat pěkně blbě, ale ten dostal toho léta taky brutálně pokouřit a není to žádný zázrak. Nic mi nebrání pak tyhle transplantáty zase nabrat na lopatu a vyházet na hromadu, a založit setý trávník. 

A tak jako jsem loni strávil celé jaro s lopatou zapíchnutou do kolečka hlíny, tak i tohle jaro je to naprosto to samé.

před šesti měsíci | Ze života | 0 komentářů

Komentáře

Doposud nebyl připojen žádný komentář. Buďte první!

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.