Akční víkend s amatérskými speleology

To se mě takhle hágen před několika týdny zeptal, jestli bych s nimi nejel prolézat nedávno nalezené jeskyně v Moravském krasu. Akce po tucet lidí, plazení se temnými chodbami, světlo jen z čelovek, kdepak… to není nic pro mě :) Kdysi jsem v sobě objevil sklony ke klaustrofobii a ačkoli do normální jeskyně klidně vlezu a náramně se mi tam líbí, při představě plazení se 120m dlouhou dírou se mi dělá mdlo. Ivonka kdysi absolvovala něco podobného v jedné blízké jeskyni a bez gumového oblečení to nešlo, takže jsem rozhodně nebyl tak nadšený jako hágen :) Nakonec jel on, vendy, honza a ondra a u nás se měli po této akci stavit.

Nakonec se i vytříbila možnost, jak tu v sedmi lidech přenocovat, takže to vypadalo na akční víkend s trochou speleologie, turistiky v naší obci a pijatiky po hospodách.

V sobotu napadl sníh. Hora sněhu. Megahafo sněhu. No, sotva deset čísel. Ale překvapí to. I naše speleology, kteří vyrazili přes půl republiky na letních pneumatikách :) Plížení jeskynními chodbičkami se jim taky protáhlo a na cestu k nám vyrazili snad někdy před čtvrtou, což bylo ještě na dobrou hodinku a půl cesty s ohledem na tradiční zaskočení zdejších silničářů. A pak už ondra volá od značky obce a já jim jdu do zimního večera vstříc. Ti vypadali :) Kufr auta nacpaný pytli s oblečením od bahna, všichni unavení… posadili jsme je do obýváku k čaji, kávě a štrůdlu a vyslechli si jejich děsivé zážitky (z mého pohledu určitě), zatímco se postupně sprchovali a dávali dokupy :) Původně jsem měl v plánu vzít je na přehradu ukázat jim místní div světa, ale na to již bylo pozdě (a tma).

Před půl sedmou jsme vyrazili na jih. Ivonka vzala sestru a jeli napřed, já se vsocknul k danovi do auta, abych je mohl donavigovat až k domu, kde jsme měli přespat. A taky abych v sílící sněhové vánici upozorňoval na zákeřné dopravní nástrahy na trase. Až na jedno zatáčíme doprava, jedeme rovně proběhla cesta klidně a za chvilku jsme si nanosili věci do domu. Tedy hned po tom, co jsem rozhýbal přimrzlou petlici na bráně a auta mohla zajet dovnitř :) Dům, typický komunistický šumperák, plně vybavený, leč opuštěný a s plynovým topením nastaveným na temperování, aby nepopraskaly zdi. Takže uvnitř devět stupňů :) Moc jsme se tam ale nezdrželi a hned vyrazili do restaurace, snad nejlepší v okolí, co znám. Rezervaci na půl osmou jsme krásně stihli (i s vyzunknutím šampaňského cestou během další sněhové vánice) a pak už začalo hodování na těch mňamkách, co tam dělají. Vepřové nudličky s chilli, cibulí a tomatovou omáčkou a třemi (mega)bramboráčky jsou moje oblíbené. Tři plzně k tomu a spokojený večer v plném proudu.

Cestou zpět na haus po kolejích jsme se stavili na nádraží k ježkovi, což je ona hospoda, kterou myslím v 90% případů, kdy tady mluvím o nějaké hospodě, nebo že jsem šel na pivo. Právě se tam uvolnil jeden stůl, a tak jsme ochutnali i tamní Budvar. Na holky už padala únava, ale my kluci měli takovou žízeň, že jsem se museli stavit ještě na hotel ochutnat Černou horu aka čeháčko. Tam v salónku pařila parta kolem ivončiných rodičů a ivonka mi donesla ochutnat kousek z pěti bažantů, na kterých tam hodovali. A zrovna v tom jednom kousku masa já najdu jediný brok, který v těch pěti bažantech byl. Pech. Pak už jsme se konečně vydali domů, v něm zapnuli elektrický topič a během pití dalšího šáňa a vína připravili v obývacím pokoji pelech pro sedm lidí z matrací, spacáků a peřin, které jsme tam s ivonkou přes den navozili. Peřiny s husím peřím byly nejoblíbenější.

Ráno bylo krušné. Už proto, že se ještě za tmy splašil hágenův budík a o chvíli později i honzův :) Pak ivonka vstala, ondra taky, a tak jsem taky vylezl a ve vedlejším pokoji jsme se – opět za bzukotu elektrického topiče – pustili do snídaně. Venku bylo stále nasněžíno, ostatní pomalu vstávali, já si pochutnal na těhotenském čaji, začalo chystání odjezdu. Skupinová fotka před zasněženou mazdou, odjezd speleologů a během pár minut příjezd míši, která odvezla všechny propriety včetně peřin a spol a nás vyzvedl táta, co si přijel pro sestru.

Já ještě zůstal u ivonky, po obědě jsme ale zalezli do postele a u Aktu (toho od cimrmanů :) ) usnuli. Prováleli jsme celý den až do pěti hodin a v šest jsem odjel autobusem domů. Silnice byly protažené, nebyla to tedy taková sranda jako jednou minulý rok, kdy měl autobus na čerstvé břečce co dělat :)

Vydařená akce.

před devíti roky | Akce Ze života | 0 komentářů

Komentáře

Doposud nebyl připojen žádný komentář. Buďte první!

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.