Baby's got a temperature
Tento song od Zázraku znám jen okrajově, ale aktuálně mi hraje. A popisuje můj stav… trochu zkresleně: nejsem dítě a nemám teplotu, ale horečku. Zde jsem jen na chvilku, abych ti to oznámil, a pak zapadnu k telce. Spát již nechci, první noc nemoci u mě bývá nocí hrůzy… naspím si x hodin přes den, v noci s úchylnými představami a naprostým zeslábnutím nemohu hodiny usnout a jsem třeba každou čtvrt hodinu vzhůru… stihnu dneska propotit tři pyžama jako minule? Před rokem?
Tehdy mi bylo divně v práci, po týdnu makání na sluncem zalité střeše mě chytne úpal/úžeh, je mi slabo, motám se, na kole jedu domů jak pod heroinem, tam jen teploměr konstatuje 38 něco a já padám do postele. Probírám se večer jako absolutní troska.
Dnes mi bylo v práci taky divně, bolí mě v krku (už od Imaxu) a šéf nás pošle makat v 11 stupních na zdejší (kdysi) basketbalové hřiště natřít sloupky pro koše a zavěšení sítě. Že to prý slíbil starostovi… každou půl hodinu slabě mží, fouká ledový vítr, zima je tentokrát i parťákovi, což bych při teplotách nad nulou nečekal. Mnou třese zimnice, motá se mi hlava, nemám chuť k jídlu, je mi slabo… celý den si stěžuji jak stará babka.
Oprávněně. Doma zalezu do postele, vybavuji si, že mě někdy probudila máma a zjišťovala, co mi je, já jí ale odpovídal zpoza nějaké záclony, oči jsem neotevřel… ani jsem nebyl úplně vzhůru. Probouzím se po šesté zesláblý, ale přece jen v lepší pohodě než před rokem. Jen těch 38,2 mluví proti…
Ivku jsem už pět dní neviděl… a kolik dalších ji neuvidím? Právě mi píše… zase tak trochu propadám nebezpečným představám. Sním o ní, představuji si ji… a pak, až ji po několika dnech potkám, stojí přede mnou jiná holka, než která mě jako Beatrice provázela chvílemi samoty… není to nic tragického, spíše čistě logického. Jen to nesmí trvat dlouho. Pochybuji, že budu do víkendu fit… a bude to devět dní (v neděli).
Ai, přeji ti vše nejlepší k narozeninám a pro koho z vás je tento řádek podivuhodnou novinku, utíkejte na její web a popřejte jí také
Poslední kroky z práce domů zastavím přede dveřmi a zaposlouchám se do hlasu klárky. Na druhé straně silnice radí zabloudivším turistům cestu na přehradu. „Tady tudy dolů, pak doprava a dál po hlavní, až dojedete před velký most a před ním odbočte vpravo. Po kilometru budete pod přehradou.“ Za ty roky se x verzí této věty sjednotilo Vrátím se pár kroků zpátky, aby si mě všimla… mávne mi, já jí také a na těch pár desítek metrů jí popřeji všechno nejlepší k jejím čtrnáctým narozeninám. Sirenka je starší o jeden den, ailyn o dva roky. Podivně jste se v půli července sešly, holky… vzpomínám si, jak jsem vám loni (snad všem) přál z postele v místnosti, za jejímiž okny šumělo moře.
před 17 roky |
Ze života |
18 komentářů