Byl jsem na kole!

A to už dvakrát! Vánoce. V červenci. No … teď je páteční ráno, minuta po osmé, měl bych se pustit do práce. Ale včera večer jsme si po desáté ještě s ivkou šli sednout ven, spát šli někdy k půlnoci, a budík mě ráno vzbudil až v sedm. No bude to dnes trochu línější …

O víkendu jsme omítli příčku. V pátek jsem navezl dva vozíky písku, sedm metráků, převozil je na hromadu, pak ji celou přesel (mokrý písek …), a nachystal vše na ranní příjezd táty, abychom se mohli hned pustit do práce. A zase lítání po schodech, hledání vhodných prkýnek, šablona na futra … a omítalo se. Tož lítání po schodech s kýbly malty. Uff. Pro mě u toho moc práce nebylo, mimo to nošení a podávání všeho možného, ke konci jsem tedy začal s předstihem uklízet. Všechen vercajk, kýble, kolečka, míchačka … vše od malty a vápna. Teoreticky jsem ještě mohl jít k babi na grilovačku, pár piv za odměnu by nebylo zlých … a sušící se vercajk bych pouklízel po návratu, a pak i uklidil v patře (zamést a vytřít v patře, na schodišti …). A když už jsme po třetí skoro sedali do auta, že pojedeme, tak jsem zkoukl meteoradar a naším směrem mířil déšť – takže roztahané věci by zmokly, a pak bych je uklízel mokré. Tak nic, holky, jeďte sami, já to raději pouklízím. Bylo k půl čtvrté, a ve 20:07 jsem šel domů. Když se holky po dvou hodinách vrátily, tak jsem horko těžko začal uklízet uvnitř … no únavné peklo, co si budeme povídat.

Příčka stojí, omítnutá … takže ještě natáhnout lepidlem, perlinka, jemná. A začít řešit dveře. A podlahu.

V neděli jsem svolil k procházce, místo dalšího udření se kolem domu. Byl hic, ale foukalo. Tak kam? Až jsme si jen zajeli k blízkému lesu, a prostě se prošli po rovné lesní cestě hlubokým listnatým lesem. Bára si vzala košíček, po chvíli ho naplnila kameny, a pak jsem ho musel nést. Někde tam kolem cesty měly být pozůstatky nějaké vyhlídky, na skále dávno obrostlé lesem. Hledal jsem hledal, ale nevšiml si, a tak jsem tam v pondělí vyrazil na kole … přehazka rozhašená, prdel bolavá, nohy slabé. Ale vyjel jsem tam, a ony pozůstatky kamenného schodiště opravdu objevil. Ve čtvrtek jsem pak kolo dal trochu do pořádku, už přehazuje skoro jak má, což mě samotného překvapilo, a vyjel do večerních polí. Nádhera.

Večer, nebo tedy v noci, jsme si pak s ivkou sedli na terasu, a koukali na hvězdy. Bylo jasno, někdy v jedenáct nám nad hlavami proleštěla zářící ISS, kterou křižovala ještě nějaká jiná jasná družice … a pak, světe div se, jsem periferně zaznamenal něco, podíval se tím směrem, a na poslední sekundu dvě jsem nad jižním obzorem zahlédl tři svítící body v trojúhelníku, mířící na sever. Během okamžiku pohasly / zalétly za opar, ale jasně jsem viděl pohyb. Ivka to viděla také. Jako kdyby po nebi letěly tři zářící družice v trojúhelníkové formaci. Ufo nad Brnem? :-)

před čtyřmi týdny | Ze života | 0 komentářů

Komentáře

Doposud nebyl připojen žádný komentář. Buďte první!

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.