Červánkové nebe nad Vysočinou
Jak už nadpis napovídá, podělím se o své dojmy z nádherného horizontu ubíhajícího po mé levé ruce za okny couráku. Pravda, už to není to co před 10 minutami, kdy jsem si dokonce došel až na konec perónu, jen aby mi obzor nezakrývaly budovy, ale stále… houby, vidět už není skoro nic, zlatočervený pruh nad lesy a pod ním tma, pozdně večerní šero. Z našeho údolí jsem vyjel přímo proti západu Slunce a od té doby se kochal. Nevím, jaká souhra faktorů rozehraje takové nebeské divadlo , ale dnes bylo celý den jasno a svítilo slunce, 12 nad nulou. Desátého ledna.
Těžko popsat, co jsem tedy nakonec viděl, představ si půlku oblohy zlatooranžovou s temně fialovými a červenými pruhy. Foťák s sebou nemám, jedu nalehko, foťák na mobilu nemám, jsem socka. Takhle (možná) jen dráždím tvou představivost.
Cesta do prahy. Ale nebudu tam ani den, po 16 hodinách zase domů. Moje nadšení nezná mezí. Znalosti účetnictví bohužel ano. A zítra s tím vším… zúčtuju!
před 14 roky |
Z mobilu |
3 komentáře