Dál piju to tvoje zlý víno...

Když nějakou skupinu miluju, tak po svém… mám třeba jedno album, nebo poslouchám jednu písničku… ale také neznám jméno jediného člena. Od Divokýho Billa mám alba všechny, poslouchám více songů (např Znamení viz nadpis)… nikoho od nich ovšem neznám a skutečnost, že měli včera koncert někde patnáct kiláků od místa, kde nyní sedím, mě nikterak nevzrušila. Hlavní je, že je mám rád :)

Pár dní jsem teď nenapsal… od středy. Ve čtvrtek mi net nejel celý den… tuším. Kouknu se do statistik… hm, jen do rána, po návratu ze školy ani ťuk. Možná jsem to pak ani nezkoušel, možná jel… ale večer jsem se právě podíval na Přelet nad kukaččím hnízdem od Miloše Formana. Kdysi jsem jej už musel vidět, a od té doby jsem ho tak nějak pasivně sháněl, jako ostatně cokoli jiného… a tak jsem mu věnoval čtvrteční noc, místo úkolů do matiky, místo učení do češtiny… byla to malá odměna za tři čtyři hodiny mučení se slohovkou do němčiny. Mein idealer Partner (?). Já něminu flákám, mám v ní pouze neuvěřitelné štěstí a profesorka mě má ráda, jen proto nepropadám. A teď napsat sloh na stránku a půl… NĚMECKY!!! Ani tři věty za hodinu nebyly výjimkou. Musel jsem si v pátek přivstat, abych to stihl přepsat na papír…

A místo těláku opět do bazénku, nejdříve ovšem posilovna. Jenže tentokrát tam luky s kouťou hodlali vypustit duši, no a tak co mi asi zbývalo, pokud jsem nechtěl trajdat po bazénu sám? Vypustit ji také. A tak jsem ji vypustil. S vědomím, že dnes půjdu s největší pravděpodobností do lesa. Pracovat, ne na vycházku!

To je také důvod, proč v každé větě přepisuji jakýsi klikyhák, kdy mi ujede roztřesená ruka :) Roztřesená a vysílená. Na víkend jsem se těšil, dokud mi nebyla oznámena moje účast na každoročním seriálu mistrovství světa v dřevařských soutěžích konaných výhradně (většinou) v našich dřevnatých porostech. Zahajovací disciplíny pro úvodní den závodů, tedy dnešek, byly tyto dvě: Skácet co nejvíce stromů na limit dvou litrů benzínu pro nenasytnou zubatou motorovou pilu, což se týkalo táty a strejdy (holt disciplína pro zkušené profíky), a druhá disciplína, spíše pro fyzické posílení ještě stále dřevorubeckých juniorů, tedy mého bratrance vojty a mě, jež by se dala nejlépe vystihnout slovy Pokus o rozštípání co největšího počtu metrových polen v časovém limitu rovnajícímu se době, jež potřebuje motorová pila k vychlemtání dvou litrů paliva. V 10:30 mohly letošní závody odstartovat.

Organizátory akce pochopitelně neodradilo ani extrémně nevhodné počasí, kdy se jekot motorové pily mísil s dopadáním kapek deště… do toho tupé údery kalačů, těžkých sekerokladiv, s nimiž jsme se oháněli já s vojtou. Jakkoli mohutný metrový špalek, před deseti minutami součást kmenu sebevědomé olše, dubu, břízy, jež nyní ležel zpřelámaný v bažinaté houštině a dny jeho slávy, kdy shlížel do opuštěného romaticky divokého údolí, byly sečteny do poslední sekundy, v níž se Čas na okamžik zastaví, aby i On sledoval neskutečně tichý pád těžkého kmenu. Země zaduní, třísky vzlétnou k nebi a vše se uklidní… čepel pily se zakousne do ležícího bezbranného kmene, během pár minut jsou z něj pouze metrové kulánky a žalostná hromada větví. Přicházím já s vojtou, někde opodál se začínají vibrace od zakousnuté hladové pily šířit jiným kmenem…

Volím si nejtlustší metrový špalek, skláním se k jeho letokruhům a hledám v kmeni prasklinku způsobenou třeba právě předchozím pádem… jednu mizivou najdu a po několika pokusech do ní relativně přesně zaseknu železný klín. Přiťuknu jej kalačem, narovnám se, odměřím vzdálenost, abych se trefil (říkám, jsme s vojtou junioři), ustoupím do boku, abych se nějakou šmejdskou ranou nestrefil přímo do nohy a nerozdrtil si tak třeba holeň na prach… rozpřáhnu se, zvednu kalač do výše a veškerou jeho polohovou energii ve výšce x nad zemí přeměním v energii kinetickou, jež díky téměř stoprocentnímu pružnému rázu vlétne skrze kalač do malilinké prasklinky, aby zpřetrhala veškerá vlákénká rostlinné tkáně v kmeni.

Ještě bych to mohl zveršovat, pokud by si někdo přál :) A samozřejmě jsem si takhle nad ničím neuvažoval, po několika kuláncích pouze přemýšlel nad tím, jak ten kalač zvednout do výše… a hlavně, trefit klín co nejpřesněji (a pokud možno ne topůrkem). Tři čtyři údery a kulánek se rozskočil na dvě symetrické poloviny. Většinou. Tedy v tom lepším případě. Tedy menšinou. Co teď s nimi? Znovu do nich vrážet klín a štípat je menšími údery, nebo se zkusit pořádne rozpřáhnout a vrazit do nich druhou stranu železa kalače, což je defakto také klín? Vítězila u mě možnost druhá, než se znovu shýbat k zemi a operovat s rezivým klínem. Kalač až k nebi mezi mraky, chvilka ticha, a pak s ním vší silou, ale naprosto vší/veškerou, švihnout vzduchem a vpálit jej do prostředka poloviny kmene. Ten jen poskočil, kolem zaseknutého kalače se neobjevila ani prasklinka. Cuknout a vytáhnout jej, znovu nad hlavu, nějaké to milé slůvko… mít na sobě odposlech tajné služby, tak ji natuty přesvědčím, že jsem sekerou vyvraždil celou vesnici, kde jsem nenáviděl každého jejího občana. Další úder, prasklinka, další úder úplně mimo, „A teď jednu od srdce…“, kalač se zakousne do hlíny, jak prolétl skrze celou polovinu, jejíž poloviny (čtvrtiny celého kmene) od sebe odskočily se zdáním kdovíjak snadného úkonu. Ještě druhá polovina kmene. Opřeš se o kalač, pozoruješ další padající kmen, a zatímco s vojtou zpacifikuješ ten první a odnosíš jej do rázu, tři jiné již čekají na nadržený kalač a nezdá se, že by práce ubylo.

Protáhnout se ospalostí znamená syknout bolestí při každém pohybu. Ruce mám necitlivé, blbě se mi píše… zvednout kalač není hračka, ale mnohem těžší je udržet jej. Ve všech okamžicích jej musíš brutálně pevně svírat (topůrko), a ta rána do rukou, když s ním praštíš do dřeva… ta je :) A teď píšu takové nesmyslné chyby, až se sám sobě divím, jak je to možné. Prostě mírně jiná… a teď jsem to slovo zapomněl. Jo, synr… synr? Jak můžu jen tak vynechat ch? Synchronizace prstů.

Litoval jsem foťák ve finsku. Byl bych dnes fotil a fotil… přicházíme k úseku lesa, jen pár olší a vysokých vrb… nepředstavuj si nějaký vodnický pahýl u stavidla, prostě vzrostlý strom… a úplně kuevsky se štípal. Co energie jsem spotřeboval na jeden kulánek vrby, tolik bych vynaložil na tři kulánky olše nebo pět kulánků dubu, či co to bylo. Štípat dub, to byla symfonie. Dva údery do klínu a pak jeden od srdce do vzniklé praskliny, jedna rána do každé poloviny a pěti údery jsem byl hotov. Jak říkám, dřevorubecká symfonie… ale zpět k focení. Byl bych vyfotil tuhle prosvětlenou louku s několika stromy kolem potoka před akcí a po akci. Asi bys ji nepoznala :) Nedotknutá vs. zničená příroda. Tak černobílé to ale není. Táta jen obcházel s mručící motorovkou, koukal, kde rostou nějaké malinké metrové výhonky, a podle toho kácel… žádné nahodilé ničení lesa. Je to náš les.

Pronajmi člověku kousek skály, za deset let ji změní v poušť. Dej mu ji do soukromého vlastnictví, a udělá z ní kvetoucí zahradu. Je to pravda, věř mi.

Chlapi skáceli jeden strom s hnízdem, pak se schválně šli podívat, zda v něm nebyla nějaká veverka… ne, veverka ne, ale hraboš. Jo, hraboš. Nová doba! Nová doba! Krtci si staví hnízda na stromech! :) Asi si ho tam dotáhl nějaký dravec. Ale přesto, nerad bych byl v peří poštolky, která přilétá do důvěrně známého hnízda, a to hnízdo tam není. Není tam ani ten strom. Ani převážná část lesa. Slovy vojty, „To nasere.“

Je po deváté a já piju nescafé. Stejnou kávu, jako pije endlife. Také ho asi pokaždé linkuji, když se o tomto kafi zmíním :) Dnešní noc bude holt dlouhá…

Navzdory úvodnímu dešti se nám povedlo zapálit oheň na buřta, a potupně se přiznávám, že mi snad poprvé za moji žhářskou existenci nechytl hned na první pokus. Podcenil jsem to, snad díky nádherně suchému smrkovému šáší, které prostě nepřipouštělo možnost nevznícení. Ale fajr byl, buřty byly, chutnaly jako pečená holoubátka, člověk si alespoň trochu odpočinul od stereotypního ohánění se kalačem. Ještě že mě nějaký dřevorubecký amok nechytl s opékátkem a buřtem na něm… švihat s ním do ohně, například, ve snaze rozštípnout to zjebaný poleno na dva malý! Slovy vojty, „To by byl pěknej námrd!“

Návrat domů, horká sprcha, ke komplu… na vysílači nový silnější zdroj, ale na úrovni signálu se to vůbec neprojevilo. Kvalita 33% a síla 61%, tedy nulová změna. Jen mi monitor připojení co 20 sekund hlásí NOT CONNECTED :) S tím se nedá ani serfovat. Tedy také žádná změna :) Zkusíme vyměnit kartu, snad tohle pomůže. Nemám si ani jistý, zda tento text odešlu do databáze.

Tenhle výpadek je mi ale docela vhod. Například včera jsem místo nic nepřinášejícího serfování přeložil a4 textu do angliny. Jinak bych si opět všechno nechal na neděli. Takhle mi na neděli zbývá šprtání do fyziky a vypracování všech úkolů do matiky, neboť tento týden jsem sešit neotevřel ani jednou. A to z toho maturuji… upřímně se přiznám, že tak málo jako toto pololetí jsem se za osm let ještě neučil. Já se totiž neučím vůbec :) Dohromady tak půl hodiny za týden.

Ani si nechci tipovat, kolik tohle bude mít slov. Někdy chytnu slinu a jedu. A jindy se mi nechce psát vůbec. Tak, jdu to odesílat. Držte mi palce :)

před 14 roky | Ze života | 3 komentáře

Komentáře

1 | juneau | před 14 roky

novy jarnejsi dizajn i s komentari.

reagovat

2 | juneau | před 14 roky

hm, jedna chybicka ve scriptu mi nyni diky poskozenym komentarum delala nevalidni web asi mesic. uza…

reagovat

3 | Hughhh | před 14 roky

Bezva, prosba byla vyslyšena ;) wow…

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.