Famózní výlet po Praze

Sobota

Vstával jsem v devět, ivonku by z postele heverem nedostal, oholil jsem se a nachystal snídani (vytáhl jogurt z ledničky). Naši se cestou z jižáku stavovali na vyšehradě a my už neměli na pokoji co dělat, vyrazili jsme tedy k žižkovskému vysílači napřed a počkali na ně v jednom parku poblíž. Sluníčko začínalo pěkně pálit a to bylo po desáté…

Superrychlý výtah nás opět vystřelil 93 metrů nad zem a my se kochali opravdu skvělým výhledem na celou prahu. Z vysílače je i Pražský hrad miniaturní stavba Z výšky jsme si také vyhledali nejlepší cestu na zelené metro, abychom se co nejsnáze dostali na další zastávku našeho výletu, do hospody U hrocha 20 metrů od Poslanecké sněmovny, kde jsou podle jednoho článku navzdory prominentní lokaci tradiční české ceny a jídlo. Cestou od stanice Malostranská jsme se ještě zastavili ve Valdštejnské zahradě a koukali na zlaté kapry. Později nám táta ukázal, kam s mámou zamlada chodili na černou dvanáctku – pivnice u svatého Tomáše. Ale to už jsme byli U hrocha a za tu chvilku jsem to ohodnotil jako pajzl největší s mizernou obsluhou a výběrem ze tří (slovy 3) jídel. Vypili jsme si pivo a vydali se najíst na Anděla do pandy. První velká díra do programu dne.

Na andělu se nic zajímavého neudálo, až na setkání s Tatianou Vilhelmovou

Po obědě jsme mohli vyrazit přímo do Botanické zahrady Troja, ale já navrhl vyjít si ke sv. Vítu, aby se naši po letech také podívali dovnitř. Z plakátu v šalině jsme zjistili, že skleník Fata Morgana má o hodinu posunutou zavíračku a že bychom to tedy mohli všechno krásně stihnout. V největšímu hicu jsme tedy vylezli zámecké schody, abychom došli k neuvěřitelně dlouhé frontě před vstupem do chrámu. Nenapadlo mě, že je vlastně 100% sezóna, s ivonkou jsme po praze vždy cestovali v týdnu a ne v sobotu. Druhý kix programu dne. Čekání jsme si nemohli dovolit, sešli jsme tedy druhými zámeckými schody ke stanici Malostranská, odpočinuli si u vody v parku a šalinou se nechali odvézt na Nádraží Holešovice na 112 k Zoologické zahradě (botanická je hned vedle). Trochu mě naštvaly spoje, neb až k botanické jezdila 112 jen o půl a v celou, což jsem tedy na netu nevyčetl a ani jsem to tam nehledal. Došli jsme k ní pěšky, byl to kousek.

A v pěkném parnu vlezeme do ještě dusnější atmosféry džungle ve Fata Morganě. Vypadalo to tam hezky, věrohodná džungle a ohlušující křik ptactva z repráků u stropu. A když už už člověk myslel, že horkem a dusnem padne, vešel do části věnované vegetaci tropických výšin, kde byla teplota znatelně nižší a právě probíhalo plošné rosení – na fotce je to znát. Poté jsme si všichni koupili zmrzliny, abychom jeden po druhém horkem nepopadali a vydali se k vltavě.

Nedaleko od botanické zahrady se totiž nachází jeden ze dvou pražských přívozů přes vltavu, jmenovitě Podbaba-Podhora. Malý ponton, dva čekající cyklisté, od opačného břehu se blíží loďka vedená typickým/sympatickým námořníkem Ukázali jsme průkazky MHD a už s námi frčel na protější břeh Popravdě, to byl jeden z vrcholů celého výletu.

Počkali jsme si na autobus a během několika minut byli na kulaťáku (Dejvická), odkud jsme zamířili k hotelu Praha. Klidnou vilovou čtvrtí se šlo hezky, táta nám ukazoval domy, které tam stály ještě před těmi třiceti lety, kde bydlel tehdejší předseda vlády Štrougal a jak tehdy vždy ze střechy hotelu koukali, jak pro něj každé ráno přijíždí limuzína s ochrankou a odváží jej do úřadu. Táta totiž před 30 lety v praze bydlel a na hotelu pracoval, jeho kresbu máme už spousty let nad televizí, každý jeho stavitel ji tehdy dostal a jeho návštěva (tedy dojití k němu) určitě udělala tátovi radost.

Vrátili jsme k tramvajím a docestovali do Královské zahrady, kam nás tak tak pustil bránu uzavírající voják Hradní stráže. Bylo kolem šesté a že je vstup časově omezen jsme nevěděli. Původně náš rozhovor ovšem vyzněl tak, že na opačné straně, kam jsme měli v plánu dojít, brána uzamčena nebude. No, po 10 minutách náš dojem opravil a my se museli chtě nechtě vydat oním směrem poněkud dříve a bez kochání se krásami tohoto parku s Belvedérem, Míčovnou,… ale k hlavní atrakci jsme došli, a to k podzemnímu bazénu. Cože? Ano, čteš dobře, pod Královskou zahradou Pražského hradu byl za komoušů vybudován podzemní bazén, aby se měl Husák bydlící v jednom domě v zahradě (Benešova vila) kde rochnit. A ano, táta jej tehdy také (tajně) stavěl, v malé partě zedníků Šipka na mapě ukazuje jeho přesnou pozici. Je nalezitelný podle zvláštní (a velké) větrací šachty hned u jedné z cestiček parkem

Na nádvoří hradu jsme se usadili na lavičku a odpočívali. Došel somrovat jakýsi pohublý bílý holub, naházeli jsme mu tedy drobky a když se začali blížit jiní holubi, ukázalo se, že nejde o žádnou chudinku, ale místní černou ruku, neboť začal všechny ostatní holuby odhánět a honit po dlažbě, no prostě dominance největší. Sranda u toho byla, ačkoli jsem zarytý odpůrce podobného vykrmování všelijaké zvěře.

Svatý Vít zavíral, chvilku předtím jsme viděli odcházet kardinála Vlka, blížila se celá… všichni chtěli někam na kafe, mířili jsme k Loretě poslechnout si zvonkohru, nejlépe právě nad šálkem kávy. Skončili jsme přímo pod Loretou, která už tak pozdě (7 hodin) nijak nevyhrávala, ale pivo tam měli dobré a obsluhu báječnou. Dostali jsme i reklamní krabičky sirek Oproti U hrocha úplné nebe a dudy, to je mi pak jedno, jestli dám za pivo 29 nebo 50 Kč. Vrátili jsme se tedy jinými uličkami na Hradčanské náměstí a všimli si mušketýrů před vchodem do Pražského arcibiskupství. Někoho vítali Blížilo se i střídání stráží, ovšem bylo osm hodin a stráže se nestřídaly, nýbrž odcházely. A tak jsem se do jedné budky postavil a nechal se vyfotit, leč fotila to sestra a tuto fotku tady nemám

Sešli jsme na Malou Stranu, loudali se přes Karlův most, přišel regulérní večer. Přes staromák na václavák a pár metrů od Můstku si máma strhla obrovský puchýř na malíčku. Stát se to třeba na hradě, tak by to bylo opravdu špatné, takhle ji už přece jen moc chůze nečekalo. Rozdělili jsme se a s ivonkou jsem dojel na kolej.

Ve vrátnici jsme se minuli se sousedem, který na vrátnou houkl, že se jde zliskat. Tušil jsem, co bude v noci následovat, ale co se dalo dělat… po večeři a vínečku jsme šli ke dvanácté spát a o půl páté jsme se oba probudili, když se ten kretén největší se svými bičis vrátil z čochu a jako obvykle naplno vohulil muziku otevřenými dveřmi do celého patra (a dalších, samozřejmě). Kupodivu to nebyl Michael Jackson, ale docela líbiví Sunrise Avenue – Fairytale gone bad. Usnout u toho ale hned tak nešlo.

Oficiální probuzení v devět, v deset či kdy odjezd. Jel jsem se všemi, domluvili jsme se totiž na návštěvě sestřenice a jejího kluka v jejich novém bytě v Pečkách. Tam jsme pobyli, potlachali, poudivili se nad skvěle moderním a nádherně zařízeným bytem a já se pak ještě svezl do Kolína, kde jsem si počkal půlhodiny na vlak zpátky do Prahy. Hnusnější nádraží než v kolíně jsem ještě neviděl, i hlavní v brně je proti tomuhle Ritz mezi nádražími. V celé hale smrděly zvratky, takže jsem raději odešel čekat do chladna na nástupiště. Ve vlaku chvilku učení, chvilku koukání z okna…

Hlavák, kolej, nedělní odpoledne, najedl jsem se a ponořil se do němčiny, den pomalu ubíhal. A já už hodinu a půl píšu tenhle text… a došel mi třetí balíček kapesníků. Někde jsem chytil chronickou rýmu. Podruhé za měsíc.

---

Tak tohle byl výletní vikend v praze. Programu jsme se docela drželi, ale pár věcí nám vtipně nevyšlo:

• Hroch byl pajzl a museli jsme na jídlo jinam
• Svatý Vít byl neuvěřitelně nacpaný a šli jsme k němu zbytečně
• Loreta už večer necinká
• Střídání stráží také nebylo takové, jaké bychom si představovali

Ale zbytek byl fajn.

Zítra musím na jedinou povinnou hodinu jednoho předmětu z celého semestru, jak napotvoru na čarodějnice. Ve čtyři vlak asi nestihnu, v šest ano, o půl desáté budu u ivonky, po desáté snad na naší akci… kuřátka, rybičky, vínečko, kamarádi. A v úterý zase do prahy, ve středu napsat test z němčiny a zase domů. A do bakalářky z matematiky budu mít přesně týden. Aktuálně jsem v pěkném skluzu