Famózní výlet po Praze

Přiznejme si to, po dlouhé době text, jehož nadpis vypovídá o obsahu :) Ještě to není tak zlé. Takže nyní minutu před nedělní půlnocí tě seznámím s průběhem tohoto víkendu. Je to na dlouhé psaní, po pravici mi stojí otevřený RedBull a hraje muzika – Sunrise Avenue – Fairytale gone bad.

Páteční večer

Naši dorazili na jarov k večeru, snad někdy kolem půl sedmé. Ivonku jsem ubytoval, naše vzal na návštěvu a na chvíli jsme se usadili na pokoji. Dostal jsem jídla, že jsem ho ani nemohl narovnat do ledničky. Po lehkém odpočinku jsme se vypravili do večerní prahy. Původně byla v plánu cesta na večerní hradčany, ale bylo půl desáté, všichni byli unavení, na jižák, kde se chtěli ubytovat, by se dřív než v jedenáct nedostali… takže jsme pružně změnili plán a zašli k Národnímu muzeu a jen tak zhlíželi na brzcenoční Václavák. Ani jsem nevěděl, že hned pod ním má Jan Palach a Jan Zajíc památník. Sešli jsme ke koňovi, naši se sestrou po chvíli odjeli na jižák a já se nechal od ivonky ukecat k procházce po václaváku, která přešla v procházku na staromák a návrat přes celetnou až pomalu k hlaváku, což byla ale mýlka našich orientačních smyslů. V těch místech jsem nikdy nebyl a i proto jsme jednu chvíli cestovali správnou šalinou špatným směrem :) Ale v jedenáct jsme se na kolej konečně dostali a vychutnali si prázdné sprchy na liduprázdné koleji opravdu dosyta.

Sobota

Vstával jsem v devět, ivonku by z postele heverem nedostal, oholil jsem se a nachystal snídani (vytáhl jogurt z ledničky). Naši se cestou z jižáku stavovali na vyšehradě a my už neměli na pokoji co dělat, vyrazili jsme tedy k žižkovskému vysílači napřed a počkali na ně v jednom parku poblíž. Sluníčko začínalo pěkně pálit a to bylo po desáté…

Superrychlý výtah nás opět vystřelil 93 metrů nad zem a my se kochali opravdu skvělým výhledem na celou prahu. Z vysílače je i Pražský hrad miniaturní stavba :) Z výšky jsme si také vyhledali nejlepší cestu na zelené metro, abychom se co nejsnáze dostali na další zastávku našeho výletu, do hospody U hrocha 20 metrů od Poslanecké sněmovny, kde jsou podle jednoho článku navzdory prominentní lokaci tradiční české ceny a jídlo. Cestou od stanice Malostranská jsme se ještě zastavili ve Valdštejnské zahradě a koukali na zlaté kapry. Později nám táta ukázal, kam s mámou zamlada chodili na černou dvanáctku – pivnice u svatého Tomáše. Ale to už jsme byli U hrocha a za tu chvilku jsem to ohodnotil jako pajzl největší s mizernou obsluhou a výběrem ze tří (slovy 3) jídel. Vypili jsme si pivo a vydali se najíst na Anděla do pandy. První velká díra do programu dne.

Na andělu se nic zajímavého neudálo, až na setkání s Tatianou Vilhelmovou :)

Po obědě jsme mohli vyrazit přímo do Botanické zahrady Troja, ale já navrhl vyjít si ke sv. Vítu, aby se naši po letech také podívali dovnitř. Z plakátu v šalině jsme zjistili, že skleník Fata Morgana má o hodinu posunutou zavíračku a že bychom to tedy mohli všechno krásně stihnout. V největšímu hicu jsme tedy vylezli zámecké schody, abychom došli k neuvěřitelně dlouhé frontě před vstupem do chrámu. Nenapadlo mě, že je vlastně 100% sezóna, s ivonkou jsme po praze vždy cestovali v týdnu a ne v sobotu. Druhý kix programu dne. Čekání jsme si nemohli dovolit, sešli jsme tedy druhými zámeckými schody ke stanici Malostranská, odpočinuli si u vody v parku a šalinou se nechali odvézt na Nádraží Holešovice na 112 k Zoologické zahradě (botanická je hned vedle). Trochu mě naštvaly spoje, neb až k botanické jezdila 112 jen o půl a v celou, což jsem tedy na netu nevyčetl a ani jsem to tam nehledal. Došli jsme k ní pěšky, byl to kousek.

A v pěkném parnu vlezeme do ještě dusnější atmosféry džungle ve Fata Morganě. Vypadalo to tam hezky, věrohodná džungle a ohlušující křik ptactva z repráků u stropu. A když už už člověk myslel, že horkem a dusnem padne, vešel do části věnované vegetaci tropických výšin, kde byla teplota znatelně nižší a právě probíhalo plošné rosení – na fotce je to znát. Poté jsme si všichni koupili zmrzliny, abychom jeden po druhém horkem nepopadali a vydali se k vltavě.

Nedaleko od botanické zahrady se totiž nachází jeden ze dvou pražských přívozů přes vltavu, jmenovitě Podbaba-Podhora. Malý ponton, dva čekající cyklisté, od opačného břehu se blíží loďka vedená typickým/sympatickým námořníkem :) Ukázali jsme průkazky MHD a už s námi frčel na protější břeh :) Popravdě, to byl jeden z vrcholů celého výletu.

Počkali jsme si na autobus a během několika minut byli na kulaťáku (Dejvická), odkud jsme zamířili k hotelu Praha. Klidnou vilovou čtvrtí se šlo hezky, táta nám ukazoval domy, které tam stály ještě před těmi třiceti lety, kde bydlel tehdejší předseda vlády Štrougal a jak tehdy vždy ze střechy hotelu koukali, jak pro něj každé ráno přijíždí limuzína s ochrankou a odváží jej do úřadu. Táta totiž před 30 lety v praze bydlel a na hotelu pracoval, jeho kresbu máme už spousty let nad televizí, každý jeho stavitel ji tehdy dostal a jeho návštěva (tedy dojití k němu) určitě udělala tátovi radost.

Vrátili jsme k tramvajím a docestovali do Královské zahrady, kam nás tak tak pustil bránu uzavírající voják Hradní stráže. Bylo kolem šesté a že je vstup časově omezen jsme nevěděli. Původně náš rozhovor ovšem vyzněl tak, že na opačné straně, kam jsme měli v plánu dojít, brána uzamčena nebude. No, po 10 minutách náš dojem opravil a my se museli chtě nechtě vydat oním směrem poněkud dříve a bez kochání se krásami tohoto parku s Belvedérem, Míčovnou,… ale k hlavní atrakci jsme došli, a to k podzemnímu bazénu. Cože? Ano, čteš dobře, pod Královskou zahradou Pražského hradu byl za komoušů vybudován podzemní bazén, aby se měl Husák bydlící v jednom domě v zahradě (Benešova vila) kde rochnit. A ano, táta jej tehdy také (tajně) stavěl, v malé partě zedníků :) Šipka na mapě ukazuje jeho přesnou pozici. Je nalezitelný podle zvláštní (a velké) větrací šachty hned u jedné z cestiček parkem :)

Na nádvoří hradu jsme se usadili na lavičku a odpočívali. Došel somrovat jakýsi pohublý bílý holub, naházeli jsme mu tedy drobky a když se začali blížit jiní holubi, ukázalo se, že nejde o žádnou chudinku, ale místní černou ruku, neboť začal všechny ostatní holuby odhánět a honit po dlažbě, no prostě dominance největší. Sranda u toho byla, ačkoli jsem zarytý odpůrce podobného vykrmování všelijaké zvěře.

Svatý Vít zavíral, chvilku předtím jsme viděli odcházet kardinála Vlka, blížila se celá… všichni chtěli někam na kafe, mířili jsme k Loretě poslechnout si zvonkohru, nejlépe právě nad šálkem kávy. Skončili jsme přímo pod Loretou, která už tak pozdě (7 hodin) nijak nevyhrávala, ale pivo tam měli dobré a obsluhu báječnou. Dostali jsme i reklamní krabičky sirek :) Oproti U hrocha úplné nebe a dudy, to je mi pak jedno, jestli dám za pivo 29 nebo 50 Kč. Vrátili jsme se tedy jinými uličkami na Hradčanské náměstí a všimli si mušketýrů před vchodem do Pražského arcibiskupství. Někoho vítali :) Blížilo se i střídání stráží, ovšem bylo osm hodin a stráže se nestřídaly, nýbrž odcházely. A tak jsem se do jedné budky postavil a nechal se vyfotit, leč fotila to sestra a tuto fotku tady nemám :(

Sešli jsme na Malou Stranu, loudali se přes Karlův most, přišel regulérní večer. Přes staromák na václavák a pár metrů od Můstku si máma strhla obrovský puchýř na malíčku. Stát se to třeba na hradě, tak by to bylo opravdu špatné, takhle ji už přece jen moc chůze nečekalo. Rozdělili jsme se a s ivonkou jsem dojel na kolej.

Ve vrátnici jsme se minuli se sousedem, který na vrátnou houkl, že se jde zliskat. Tušil jsem, co bude v noci následovat, ale co se dalo dělat… po večeři a vínečku jsme šli ke dvanácté spát a o půl páté jsme se oba probudili, když se ten kretén největší se svými bičis vrátil z čochu a jako obvykle naplno vohulil muziku otevřenými dveřmi do celého patra (a dalších, samozřejmě). Kupodivu to nebyl Michael Jackson, ale docela líbiví Sunrise Avenue – Fairytale gone bad. Usnout u toho ale hned tak nešlo.

Oficiální probuzení v devět, v deset či kdy odjezd. Jel jsem se všemi, domluvili jsme se totiž na návštěvě sestřenice a jejího kluka v jejich novém bytě v Pečkách. Tam jsme pobyli, potlachali, poudivili se nad skvěle moderním a nádherně zařízeným bytem a já se pak ještě svezl do Kolína, kde jsem si počkal půlhodiny na vlak zpátky do Prahy. Hnusnější nádraží než v kolíně jsem ještě neviděl, i hlavní v brně je proti tomuhle Ritz mezi nádražími. V celé hale smrděly zvratky, takže jsem raději odešel čekat do chladna na nástupiště. Ve vlaku chvilku učení, chvilku koukání z okna…

Hlavák, kolej, nedělní odpoledne, najedl jsem se a ponořil se do němčiny, den pomalu ubíhal. A já už hodinu a půl píšu tenhle text… a došel mi třetí balíček kapesníků. Někde jsem chytil chronickou rýmu. Podruhé za měsíc.


Tak tohle byl výletní vikend v praze. Programu jsme se docela drželi, ale pár věcí nám vtipně nevyšlo:

  • Hroch byl pajzl a museli jsme na jídlo jinam
  • Svatý Vít byl neuvěřitelně nacpaný a šli jsme k němu zbytečně
  • Loreta už večer necinká
  • Střídání stráží také nebylo takové, jaké bychom si představovali :)

Ale zbytek byl fajn.

Zítra musím na jedinou povinnou hodinu jednoho předmětu z celého semestru, jak napotvoru na čarodějnice. Ve čtyři vlak asi nestihnu, v šest ano, o půl desáté budu u ivonky, po desáté snad na naší akci… kuřátka, rybičky, vínečko, kamarádi. A v úterý zase do prahy, ve středu napsat test z němčiny a zase domů. A do bakalářky z matematiky budu mít přesně týden. Aktuálně jsem v pěkném skluzu :)

před dvanácti roky | Praha Ze života | 12 komentářů

Komentáře

1 | frettie | před dvanácti roky

tak hlaska s Ritzem na hlavasu v Brne :) to je cool :)

reagovat

2 | lucka | před dvanácti roky

nejlepší střídání stráží je někdy kolem poledne, nevim, jestli v 11 nebo ve 12, tak příště :-)…a užijte si čarodky!

reagovat

3 | lukyn.v | před dvanácti roky

Podle posledního odstavce bych řekl, že jsi v pěkném klusu. ;) Já bych se z toho asi larsop (čti pozpátku). Jinak dobrej úlovek ta Vilhelmka. :)

reagovat

4 | hughhh | před dvanácti roky

co fotka jun aka. hradni straz? ;-)

reagovat

5 | Charlotte | před dvanácti roky

nejsi sám, kdo pojede dneska v šest (já teda možná ve čtyři) z Prahy a zítra se tam bude vracet :-D

reagovat

6 | jakub | před dvanácti roky

Na Hrocha mi nešahej, ty bulvární fotografe ;-). To není restaurace, to je prostě klasická malostranská hospoda a to je na ní to super…
[2] lucka : Tak tak, ve 12 se střádají celé „směny“ a to je docela líbivé divadlo a je to i s muzikou.

reagovat

7 | juneau | před dvanácti roky

Klasická malostranská hospoda? Dali bychom si prosím nějaké jídlo. – Tak se zajděte podívat dopředu na tabuli, co tam je… Nebyl jsem nadšen, nebyl :)

reagovat

8 | jakub | před dvanácti roky

Říkám znova – hospoda, ne restaurace, tam se chodí na pivko a pokecat, je tam takový zajímavý, spousta lidí tam chodí i na stojáka, stojí mezi stolama a nikomu to nevadí.

Já to mám fakt rád, je to příjemná změna od podniků, kam chodím na jídlo.

reagovat

9 | juneau | před dvanácti roky

Nj, my měli z nějakého novinového článku naprosto jiné očekávání – o výběru ze TŘÍ jídel tam nebylo ani slovo :) Ale uznávám, že možnost zliskat se za malý peníz pár metrů od Parlamentu není na škodu :)

reagovat

10 | jakub | před dvanácti roky

[9] juneau : Příště až budeš chtít něco vědět o nějaké hospodě, tak se radši zeptej mě ;-).

Věřit novinám, pche, kolit ti je? ? :-D

reagovat

11 | Vulfila | před devíti roky

do Hrocha se pochopitelne chodi na pivo, a na vynikajici steak, jiny jidlo nepotrebujes. Kritizovat Hrocha za to, ze je skvelou malostranskou hospodou, je nemistne.

reagovat

12 | juneau | před devíti roky

Jóó, to nepopírám. Když dostaneš to, co očekáváš, tak není co řešit. Když dostaneš něco jiného, tak ti to pod nos nejde. Toť vše.

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.