Fuck it! Právě jsem dostal kázání

Odpoledne přijedu stahaný domů, dneska totiž žádné lehárko, pracovali jsme 90% pracovní doby, ruce jsem občas už ani necítil. Red Hot Chili Peppers – Othreside. Jsem utahaný, říkám to znovu, a vcházím do domu obráceného naruby. Všechny koberce se luxují spešl hypermegaturbostrojem, žádný pokoj není ušetřen. Ani pokoj s pc. Nevadí mi to, vlezu do sprchy a pak jdu spát. Dohnat ten svůj režim den – 5h noc – den – 0h noc – den – 4h noc. Už to začínalo být až moc veselé.

Vím, že má přijet spolužák a vrátit mi filmy, vím to, přece mi včera volal. A já musel tehdy na chvilku opustit ivku na pokraji spánku, probudil jsem ji plácnutím přes zadeček. Jo, včera mi bylo fajn… i přes to, že jsem věděl, že přijede, jsem odešel spát. Céda může vrátit sestře… ano, přesně tak, vykašlal jsem se na něj. To bez debat a to si nezasloužil.

To byla první věc, která mámu namíchla.

Ta druhá byla, že jsem nepřidal ruku k dílu a uprostřed veškeré práce odešel spát. Divila by se, kdyby si uvědomila, že jsem usínal během toho, když mi luxovala koberec v pokojíku? Že jsem bez problémů usnul při tom pekelném randálu? To už asi člověk napůl omdlí či co, aby se mu podařilo v takových podmínkách usnout. Když se mě předtím zeptala, zda jí nechci pomoct, upřímně jsem odpověděl, že nechci. Žádný podtext, prostě to bylo to poslední, co bych chtěl místo spánku dělat, pracovat. Neřekla pomoz mi. To bych totiž šel a pomohl jí.

Další věc, co ji namíchla.

Že přijeli prarodiče a já za nimi nepřišel, to je celkem logické, neboť jsem spal a nevěděl jsem o nich. To máma kontruje slovy, že mi to přišla oznámit. Nic takového si nepomatuju. Slyšel jsem, jak sestra na kohosi volá, že je tu babička. Ale nebyl jsem natolik při smyslech, abych si uvědomil, že mám vstát a jít za nimi. A popravdě, nalejme si čistého vína, neudělal bych to ani kdybych při smyslech byl. Spal jsem.

Třešnička na dortu, dejme tomu.

To táta se naštval kvůli mému životnímu stylu, dny v práci, odpoledne v tahu, noci u komplu a spánek veskrze žádný. Ještě že o mé neprospané noci ví jen sestra, že jsem o ní před našima mlčel, to bych asi dostal dneska pěkně sežrat. Mně, téměř dvacetiletému klukovi táta pohrozí, že zamkne dveře ke komplu. Kdybych v tu chvíli nebyl nasraný jak nebe, tak bych se asi rozesmál.

Máma je smutná z toho, jak mi nezáleží na tom, co si o mně ostatní lidé myslí… že jsem prý sobec.

Ano, tak přesně tohle je můj život. Obou dvou vlastností si pečlivý čtenář všiml.

Táta mi teď jen tak mezi řečí o dnešních událostech v práci navrhl, abych šel spát ve 23:30. Fajn, po šesti hodnách spánku odpoledne. Abych se vyspal… bájo, nantuty usnu ve tři. Já tu u počítače sedávám tak dlouho z celkem prozaického důvodu: protože na posteli bych ležel o dvě hodiny déle a čuměl do stropu. To si měli naši rozmyslet dříve, teď už je na jakoukoli změnu návyku kvalitně pozdě.

Ach jo… cítím se jako nějaký hříšník? Ne… přitom takový luky je skvělý kamarád a já s ním byl ještě k tomu domluvený. Jsem celkem drsně chladnokrevný hajzl, když mám jen minimální výčitky. (btw: luky mi měl vrátit filmy, co jsi vypůjčil a maximálně bychom chvilku kecali o tom, co je. To by byla veškerá náplň našeho sejití)

Kurzor bliká a já nevím, co bych dál řekl. Snad jen to, že nevím, kdy naposledy se u mě nějaké promlouvání do duše setkalo s porozuměním. Nemohu si vzpomenout. Asi jsem na to moc egoistický, sobecký a tvrdohlavý.

Ale občas si myslím, že našim nedochází, že bych taky mohl být vyhulená troska, co doma není vůbec, nonstop na tahu, mluví jak dlaždič a s ničím se nesere. A občas si myslím, že si o sobě moc myslím. Fuck it! Jdu na redakční systém… do půl dvanácté mám necelou hodinu.