Generálka před čarodějnicemi

Čarodějnice u nás na Moravě, tož to sú samé ohně po vrškách, posezení s chasníky, prohánění děveček, dobré vínko… no a taky jsem viděl Bobule a tamější moravština mě pořád rozesmívá. Na blogu píšu tak spisovně jak to jen jde a přitom mluvím jak mi zobák tady na pomezí moravy a čech narostl. Směska nářečí. Že jsem z moravy se většinou pozná ještě dříve, než to řeknu. A já su (!!!) z Moravy. 

Ale… chtěl jsem se dostat k tomu, že nevím, co se na čarodky děje jinde po republice. Jak to vypadá v praze. Ale u nás se prostě vždy jde ven, nad vesnicí banda trampů postaví velkou hranici a tam dobrých sto lidí vegetí u obřího ohně, oni zpívají, my jen děláme bugr kolem a hlavně se po roce zase vidíme se všemi, se kterými jsme páchali průšvihy v pubertě a co se pak rozprchli do všech směrů. Letos to zatím vypadá všelijak.

Ale… včera jsme si s návštěvou sedli na 20 minut ke krbu, akorát na opečení buřtů a pak šup do tepla. A dnes jsme se rozhodli s ivonkou opéct si buřty tady u ní na zahradě (jejich zahrada = parcela pro tři rodinné domy). Hlavně šlo o to mít oheň, pže jsme si z procházky donesli čtyři kameny vhodné pro kluky do akvárka (joey a johny) a bylo záhodno je vyvařit a zbavit tak všelijakých breberek. Ohniště jsme si zřídili v kalfasu (takový obdélníkový vergl na maltu), neb obyčejné ohniště nebylo po ruce, kameny dali do staré konvičky na mléko stojící uprostřed plamenů… zapadající sluníčko, víno (vlašský ryzlink, 2005, výběr z hroznů, jakostní s přívlastkem) v plastovém kelímku (avantgarda až běda, vzhledem ke kvalitě vína), zelená tráva a kvetoucí třešně, praskající smrková a borovicová polínka, na roštu pikantní párky v alobalu vedle naloženého kuřecího, křupavé krajíce chleba, slintající Royda hladově přešlapující kolem… to je prostě ono.