I once had a girl, or should I say, she once had me...
Na počest dočtení Norského dřeva (Haruki Murakami) si pouštím Beatles – Norwegian wood. Norské dřevo, nebo norské lesy? A japonský příběh Holdena Watanabe (inside joke).
Nechce se mi o dojmech z knihy psát pod dohledem jejích mnohem… znalejších čtenářů. Ale to platí spíše o nějakém hodnocení příběhu, knihy jako celku. A o to stejně nikdo nestojí.
Jde o ten pocit. Atmosféru. Smutek a melancholii. Pohlcení tím vším. Kdo chytá v žitě se mi také líbilo, ale… co psát, jak to psát, o čem psát. Knihu jsem dočetl někde na trase 177 mezi zastávkami Volha a Spojovací. Pozorně jsem přečetl i doslov, vrátil se k závěrečným odstavcům a přečetl si je znovu. Pak jsem ji obřadně zaklapl, jak to s oblibou (ve společnosti více lidí) dělávám a po zbytek cesty odnikud nikam snad jen sledoval asfalt tekoucí podél autobusu. Sám v plném autobusu jako Tóru v ulicích Tokia.
Asi by to nejlépe vystihla slova naplnění dojmy, ať to zní jakkoli pitomě. Chorvatsko, Rab, pláž Padova 3… na osušce vedle jakéhosi keře pár metrů od břehu dočítám Sto roků samoty a co si tak vzpomínám, byl jsem na tom úplně stejně. To je tak, když člověk potká Knihu.
Sto roků samoty každopádně asi i nadále vévodí mému klubu the best of knih. A Norwegian wood se mi docela i naposlouchává… hudba nikterak zajímavá, ale text (obsah) (své jmenovkyni) příznačný.
Takže to by bylo. Nebudu dál nebohé čtenáře trápit zpřeházenými dojmy z knihy, která je jim úplně u prdele.
Ale nic jiného jim dnes nemohu nabídnout.
Gipsy.cz – Romano Hip Hop (2×)
Vstávám brzy a přesto nemohu posl půlhodinu dospat. Zvláštní paradoxy. Vyzvednout si zápisový list (procedura všude jinde vyřízená online kliknutím na tlačítko), před němčinou si projít současnou i budoucí lekci, na hodině snaha ztrapnit se pokud možno pouze minimálně, a na jižák. Metro s knihou, čekání před hodinou s knihou, návrat na kolej s knihou (zmiňované dočtení). Studentský oběd jak má být, instantní nudle a oschlá bageta, chvilka nicnedělání a odjezd na kurz matematiky. Dnes už to bylo těžší, nevyspání a únava, bolest zad už ani nevnímám… devět hodin, klid, konec dne,…
To už je půl druhé???
Půjdu spát.
Beatles – Norwegian wood
před 14 roky |
Myšlenky |
12 komentářů