INSERT INTO ... něco, náký hodnoty
Sedím ve škole, z lcdéček přede mnou svítí ta samá prezentace, ke které mluví vyučující ani ne deset metrů přede mnou. Databáze Oracle, obnova po selhání. Kručí mi v břiše, bude půl sedmé a od rána přežívám na jedné bagetě (alespoň byla dobrá). Kdo by se pak divil, že jsem od začátku října zhubl o tři kila. Sám bych to nikdy neřekl, ale váha a současný životní styl mluví jasně.
Měl bych dávat pozor… jenže těžko to jde, je-li prezentace výmluvná a je-li student přesvědčen, že se to doučí kdykoli. Ale chce se mi psát, zatímco se tu debatuje o kontrol fajlsech, redo lozích, lisnerech, konzistentní databázi…
Působí na mě tak ty večery ve škole… asi tak jako na princeznu procházky po rozmoklých loukách. Člověk – přestože je neustále mezi lidmi – už hodiny neřekl ani slovo. Sedí v křesle, sám v rušné chodbě, v rukou tlustou knihu (Elizabeth Kostova – Historička) slibující poutavou výpravu do středověkého Rumunska a dob Vlada Tepese. A tak hodinu a půl sedím jedno kde a pročtu se stovkou stránek až k této poslední večerní hodině. Mohl bych tu dobu jen sedět a koukat po lidech, mohl bych chodit po škole nebo se posadit do nějakého klidnějšího koutku. Nebo se na chvilku posadit do jedné ze západních učeben a koukat z výšky na Hlavní nádraží, na Muzeum, Hradčany, Petřín. Ve čtvrtek na účtu (v západním křídle) se horko těžko soustředím na zásoby, investice, dlouhodobá aktiva. Ale teď bych tam mohl být jen do začátku výuky. Minulý semestr to bylo Právo v informatice či jak.
Oracle Recovery Manager má jednu výhodu… tedy dvě. Jednak tu databázi zná, takže vás nenechá udělat zbytečně moc kravin, a druhak si vede katalog záloh…
Možná teď vypadám trochu mrzutě, ale jednak na mě padají vzpomínky, druhak mám opravdu hlad a nejsem s to se s tím vyrovnat jako 90% holek (alespoň mi to tak připadá). Ale stejně bude mým prvním cílem na koleji sprcha. Teď na úsvitu noci nebývá obsazená jako později k půlnoci, ale hlavně se po těch desíti hodinách ve škole cítím tak upocený a ulepený, že i večeři o čtvrt hodiny odložím.
Pokud máte ještě větší štěstí a máte nejen plnou zálohu a inkrementální zálohy, ale i archivní logy, tak můžete nechat aplikovat i je. Teď jsme řádově minuty od pádu databáze. Tedy, od okamžiku kdy spadla, a ne že tam znov řítí.
No dobře, ještě půl hodiny. Dík za společnost.
před 14 roky |
Myšlenky VŠE Ze života |
1 komentář