"Jak je ti, mucí?" zeptala se mě Ivonka

… jen co jsem se probudil. O nemnoho hodin dříve jsem usínal s podivnými pocity přicházející nemoci, zvláštní nevolnosti, vlnami horka a chladu a neboť se v mém případě většinou ráno rozhodne, hned po utišení budíku se zajímala, jak na to jsem. Bylo mi normálně. V mezích skutečnosti, že jsem byl donucen vstávat v 6:15. Já, bakalář! Ale tu pracovní schůzku na 7:00 jsem si také domluvil sám.

Nakonec, začít den brzy není marné. Vyrazil jsem tedy s mámou do city a v 7:03 již klepal na dveře správkyně mikroregionu, abych ji zaučil do správy rozsáhlého webu běžícího na RS2. Tak jako před dvěma lety s její předchůdkyní, jenž odešla na mateřskou. Jeden by neřekl, že vysvětlit všechny postupy, jejich logiku a možné komplikace bude zábava na dobrou hodinu a půl. Z prakticky nepřetržitého mluvení člověku opravdu může vyschnout v ústech :) Pak jsem vyrazil domů, cestou minul na střechu otočenou stodvacítku vedle nalomeného dřevěného sloupu (jak se tohle může povést…) a pustil se do práce.

Odpoledne bylo ve znamení jiné pracovní schůzky, objasnění některých nejasností se správou webu v místní škole. Bylo nádherně, modré nebe a mrazivé tři stupně tepla, vydal jsem se tam pěkně pěcho… po dlouhé době venku, dále než kolem domu s kimem. Návrat domů, práce práce práce, a je večer. Dlouho mě to bavit nebude.

před desíti roky | Ze života | 0 komentářů

Komentáře

Doposud nebyl připojen žádný komentář. Buďte první!

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.