Jsem king, Ozzi, kurva king!

Ano, mentálně dospělý člověk by bezproblémové zvládání svého zkouškového možná ohodnotil jinak, ale mně to nedalo :) Mám euforickou náladu, jsem happy. A jedna Plzeň k tomu. Díky, Dane, že jsi ji včera donesl :) Hodila se.

Což mi připomíná smutný fakt, že naše kolejní lednička chladí tak mizerně, že je v ní konstantních 15°C. Na potraviny to jakž takž stačí, ale pivo o této teplotě je docela teplé. Smutné. I voda z vodovodu je studenější.

Never mind.

Včera o půl osmé ráno jsem si nechal zapsat jednu známku. Respektive, šel jsem na zkoušku a byl to jen zápis známky. To neurazí, lepší než drátem do oka či čtverkou do indexu. Vrátil jsem se na kolej a výsledek byl, že mi celý den přišlo strašně pozdě. Byl jsem už dlouho vzhůru, hodně jsem toho stihl a pořád nebyl večer, pořád nebyla tma, pořád ještě ani nebylo jedenáct. Tak nějak se mnou ten pocit procházel celým dnem.

Ve dvě hodiny jsem se dostavil na jinou zkoušku, už opravdovou. Základem bylo napsat test, který pak učitel opravoval a volal si lidi na zápis známky či dozkoušení. Věděl jsem, kdy jsem test s bezchybnými odpověďmi odevzdával, podle toho jsem tak nějak postával přede dveřmi známkovací místnosti. Učitel zavolal první dávku, potom další skupinu, což už bylo asi tak dvacet lidí a po ruce už musel mít někde i moji písemku, šlo-li to po pořadí odevzdávání. A tehdy vyhlásil lepší systém, že tam máme prostě po jednom chodit a on to opraví přímo. Takže místo abych byl dovnitř zavolán po pěti minutách od oznámení tohoto systému, čekal jsem tam další HODINU přede dveřmi v chumlu lidí pomaličku postupujících ke dveřím. Trpké. Ale vešel jsem dovnitř, představil se a on hned věděl. Pamatoval si mě, protože stejně jako já se jmenovala jedna učitelka na VŠE, nějaké zvíře, a její otec byl ke všemu někde na ministerstvu a začal to všechno rozebírat a kdo byl s kým a kam se hodlám v budoucnu ubírat, co studuji nyní a jestli jsem podobný svému otci a spousta dalších ptákovin. Po tom hodinovém stání venku je pak takový přátelský přístup strašně potěšující. Zapsal mi zaslouženou jedničku a jel jsem na kolej.

Na oslavy ovšem nebyl čas, dnes mě čekaly dvě opravdu náročnější zkoušky. Ale učit jsem se nedokázal, k jedné jsem si sotva přečetl 18 A4, k druhé 49 a o půl druhé jsem lezl do postele. A to jsem ještě viděl Vicky, Christina, Barcelona. Skvělý film, skvělý. Ani dva redbully mě neodradily od okamžitého usnutí.

A ráno jsem zaspal. Místo v osm jsem z postele vylezl před devátou a na nějaké doučení před zkouškou v deset nebyl čas. To si nás učitel pozval všech pět dovnitř, posadili jsme se kolem stolečku a odpovídali na jeho otázky. Jak sám avizoval, byla to příjemná společenská událost, během které jsme řešili jak informační strategii, tak oprávněnost blbnutí kolem emisí CO2 v automobilismu, respektive vztahu k ekologii obecně. Sranda byla, že se na stejnou otázku ptal všech, a mě většinou (vzhledem k tomu kde jsem seděl) až nakonec, kdy ostatní všechno podstatné řekli a já neměl co dodat. Tak jsem na jednu otázku odpověděl takovým napůl vtipem, kterým jsme se předtím pobavili na chodbě při čekání a on se nad tím pozastavil, že to byla přesně ta odpověď, kterou chtěl slyšet a kterou mu ani skupina před námi nebyla schopná zodpovědět. Sranda :) Přihlédl k naší úžasné prezentaci a s Danem jsme odcházeli se skvělými jedničkami v indexu.

Já ovšem pouze na oběd, po kterém mě čekal poslední test, z Dějin Dálného východu. Nakonec se nás v posluchárně sešlo jen šestnáct, což nebylo mnoho. Ale před příchodem učitele jsme efektně kolektivně sdíleli znalosti a zodpovídali si navzájem otázky, o kterých jsme měli pochybnosti. Nemůžu nezmínit, že prim jsem v zodpovídání dotazů hrál já a kolegyně hned vedle mě :) Do rukou jsem pak dostal variantu, která se shodovala s testy z předchozích termínů, bez problémů jsem tedy zatrhal odpovědi a pak napsal rafinované pojednání o japonské invazi do Mandžuska a založení Mandžukua. A nic mi nemohlo zabránit v odchodu ze školy vstříc odpoledními zimnímu slunci s úsměvem ve tváři.

Jo! Je to tam! :)

Nyní hurá do práce.

před devíti roky | VŠE Ze života | 0 komentářů

Komentáře

Doposud nebyl připojen žádný komentář. Buďte první!

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.