Když si dospělý kluk zapálí svíčku...

Tak to nic zvláštního neznamená. Ostatně jsem jednu měl i na koleji. A teď mi hoří na nočním stolku, abych lépe viděl na klávesnici noťasu- roztáhl jsem se na posteli a datlím. Onu svíčku jsem dostal od mámy k narozeninám, je obrovská a docela silně voní. Takže trávila celý den na parapetu za oknem, aby ji to přešlo. Přehlédnout nejde :)

Celým dnem se li nechuť k učení, nekončící bolest zad, pojídání čokolády, popíjení kávy a semtexů, nadávání na statistiku. Postupuji učebnicí od konce, osvěžuji si příklady počítané v týdnu, a snažím se všelijak neodreagovávat. Kolikrát jsem se jen šel projít z pokoje do kuchyně? Abych tam postál před oknem s rukama v kapsách, postěžoval si a zase se vrátil do přítmí pokoje?

obrazek Místo, na němž jsem posl dobou k zastižení. Po chvíli přibyl blok na psaní a vytištěné vzorce, tabulky,…

Wallpaper se zasněnou děvou jsem splašil bůhví kde, způli jsem si jej vytvořil sám.

obrazek

To mi bezděky připomnělo čtvrteční cestu ze školy k ivonce. Nejdříve jsem se chtěl učit. Ale po pátém rozečtení stejného odstavce jsem učebnici zase vrátil do batohu a vytáhl si Boleslava, abych jej v Kolíně dočetl. Jenže co pak? Vytáhl jsem noťas, že si počtu v digitálních materiálech, co mám. Stejný úspěch jako s učebnicí. Seděl jsem v otevřeném prostoru, na monitor mi viděli dva tři lidi, tak co potom dělat? Řešení se našlo: Tennis Critters :) (jeden screenshot + jedna naše seance) A tak tam jedna blondýnka sedící za mnou sledovala moji porážku ve třech setech od jakési veverky. Njn. Pročež jsem si vzpomněl, že jsem si z kolejní sítě stáhl na 400 wallpaperů a další půlhodinu je procházel, pak jsem prošel další stovky svých, a nakonec si dělal pořádek na disku. To už nás ve vagonu bylo jen pár, matka s dcerou (šílená + šáhlá), a jedna mladá holčina přes uličku. Zvláštní bylo, jak se okna s postupující tmou a neustálým světlem ve vagonu stávala zrcadly – odráželi jsme se v nich my, a vidět skrze ně nebylo. Tak jsem se bavil koukáním do nich…

Při jednom ze včerejších pokusů o odreagování od učení jsem vyfotil sloupeček knih, které jsem od zimy dostal/přečetl.

obrazek

Opravdu pestrá sbírka. Vedle literárních velikánů Ai, Char a Lucky si připadám poněkud trapně, ale říkám si, že bohatě stačí už jen to že čtu. Totalitní režimy, magický realismus, antropologie, historie vesmíru, politologie, špionážní novely, historie českého státu… ještě mám k přečtení jednoho Haruki Murakamiho.

A pohled přes vedení do lesů.

obrazek

Sychravo, oranžovo hnědé lesy, pruhy mlhy a oparu… podzim.

před desíti roky | Myšlenky Obrázkově Ze života | 3 komentáře

Komentáře

1 | lucka | před desíti roky

kdo ještě dneska může říct, že čte? ;)

pořád ještě myslím na Marťanskou kroniku, kterou jsi zmiňoval někdy v čase kolem svojí maturity, a chystám se na ni…

reagovat

2 | bouchy | před desíti roky

Znám tuhle podzimní nechuť k čemukoliv, co má ve jméně kořen „učit“. Dnes mám před sebou 6. otázku z literatury. Tak strašně nechci maturovat a rozhodovat se o VŠ…a už zbývá „jen“ 7 měsíců. Že bych také zkusil lék v podobě Tennis Criters? Hru bych měl mít někde ve skříni na starém zaprášeném CD z Levelu.

reagovat

3 | juneau | před desíti roky

Ha! Na tu jsem si v týdnu také vzpomněl a říkal si, že bych si ji mohl přečíst znovu :) Jdu si najít, co jsem o ní tehdy napsal.

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.