Když si dospělý kluk zapálí svíčku...
Tak to nic zvláštního neznamená. Ostatně jsem jednu měl i na koleji.
A teď mi hoří na nočním stolku, abych lépe viděl na klávesnici
noťasu- roztáhl jsem se na posteli a datlím. Onu svíčku jsem dostal od
mámy k narozeninám, je obrovská a docela silně voní. Takže trávila celý
den na parapetu za oknem, aby ji to přešlo. Přehlédnout nejde 
Celým dnem se li nechuť k učení, nekončící bolest zad, pojídání čokolády, popíjení kávy a semtexů, nadávání na statistiku. Postupuji učebnicí od konce, osvěžuji si příklady počítané v týdnu, a snažím se všelijak neodreagovávat. Kolikrát jsem se jen šel projít z pokoje do kuchyně? Abych tam postál před oknem s rukama v kapsách, postěžoval si a zase se vrátil do přítmí pokoje?
Místo, na němž
jsem posl dobou k zastižení. Po chvíli přibyl blok na psaní a vytištěné
vzorce, tabulky,…
Wallpaper se zasněnou děvou jsem splašil bůhví kde, způli jsem si jej vytvořil sám.
To mi bezděky připomnělo čtvrteční cestu ze školy k ivonce.
Nejdříve jsem se chtěl učit. Ale po pátém rozečtení stejného odstavce
jsem učebnici zase vrátil do batohu a vytáhl si Boleslava, abych jej
v Kolíně dočetl. Jenže co pak? Vytáhl jsem noťas, že si počtu
v digitálních materiálech, co mám. Stejný úspěch jako s učebnicí.
Seděl jsem v otevřeném prostoru, na monitor mi viděli dva tři lidi, tak co
potom dělat? Řešení se našlo: Tennis Critters (jeden screenshot +
jedna naše seance)
A tak tam jedna blondýnka sedící za mnou sledovala moji porážku ve třech
setech od jakési veverky. Njn. Pročež jsem si vzpomněl, že jsem si
z kolejní sítě stáhl na 400 wallpaperů a další půlhodinu je
procházel, pak jsem prošel další stovky svých, a nakonec si dělal
pořádek na disku. To už nás ve vagonu bylo jen pár, matka s dcerou
(šílená + šáhlá), a jedna mladá holčina přes uličku. Zvláštní bylo,
jak se okna s postupující tmou a neustálým světlem ve vagonu stávala
zrcadly – odráželi jsme se v nich my, a vidět skrze ně nebylo. Tak jsem
se bavil koukáním do nich…
Při jednom ze včerejších pokusů o odreagování od učení jsem vyfotil sloupeček knih, které jsem od zimy dostal/přečetl.
Opravdu pestrá sbírka. Vedle literárních velikánů Ai, Char a Lucky si připadám poněkud trapně, ale říkám si, že bohatě stačí už jen to že čtu. Totalitní režimy, magický realismus, antropologie, historie vesmíru, politologie, špionážní novely, historie českého státu… ještě mám k přečtení jednoho Haruki Murakamiho.
A pohled přes vedení do lesů.
Sychravo, oranžovo hnědé lesy, pruhy mlhy a oparu… podzim.
před desíti roky |
Myšlenky Obrázkově Ze života | 
3 komentáře
Jdu si najít, co jsem o ní 