Láska za časů koronaviru

Pár dní už tu řádí nákaza, dokonce se i nakažení blíží na desítky kilometrů od nás, a sedíme v té pseudokaranténě doma. Což tedy pro ajťáka na volné noze a matku na mateřské fakt není moc velká změna. Pro mě vůbec, pro ivku asi přece jen jo, ráno vozila Báru do školky a nakoupila, odpoledne poslední dobou vzala Adama a dvě hodiny před vyzvednutím Báry s ním spícím objížděla městys, v gangu dalších matek s kočárky. Teď trčí doma, ale odpoledne aspoň může vyhnat děti z domu na pozemek … až seknu já s prací, protože v jednom to s nimi (s Adamem) není žádná sranda. Proti panelákovým dětem si ty naše smráďata žijí jako v ráji. Vytáhli jsme dětský domeček, skluzavku, Bára drandí na traktůrku kolem domu, Adam střídá dvě malé lopatky a furt chce něco nabírat, nejlépe je máchat v kýblu s (ledovou…) vodou …  právě včera mě napadlo, že bych mohl kovovými hrábkami pořádně „podrbat“, respektive ručně pseudovertikutovat, loňský nový trávník, ve kterém aktuálně z 90% převládá suchá mrtvá tráva. Pěkná cukačka, vyhrabanou trávu jsem hrnul nahromadu, Adam se z ní snažil pořád lopatkou nabírat, pak byla povolána Bára s traktorem, přistavila vozík, a svou lopatou suchou trávu nakládala. Adam se vztekal, protože se mu nedařilo trávu nabrat, natož ji doručit až do vozíku… zabavili se fest, až se ivka mohla jít rejpat ve svých kytičkách. Vozík byl plný, Bára nastartovala džondýra a jeli jsme ke kompostéru, a pak ještě jedno kolo. Parádní odpoledne s dětmi. Dnes má být opět krásně, čuchám čuchám první opékání buřtů.

Líčím vápnem sklep, respektive teď už schodiště a chodbu, po večerech … tedy včera ne, po tom hrabání suché trávy jsem byl rád, že jsem udržel lahváče … chodbu vezmu ještě jednou kolem okna, pak podruhé schodiště, a myslím, že to prohlásím za vyhovující. I když pokud by to někde ještě jednou líznout zasloužilo, tak to raději udělat teď, než „už nikdy“, že. Při jednom bordelu. A pak zkusit kartáčem/koštětem dostat kapance vápna ze země, vše brutálně vyluxovat, a finíto. Což mi připomíná, že by se ze sklepa pomalu mohla vynosit a sestavit trampolína :-D 

Méně vtipná věc je, že když jsem končíval s líčením a propocený pak venku rychle oplachoval vercajk ledovou vodou, tak jsem si uhnal – DOUFÁM JEN – nachlazení, rýmičku a kašel. V pondělí jsem byl na umřítí, teď už se to lepší. Ale kašlat a smrkat v dobách koronaviru, to je dost nahovno. Moc se o tom na veřejnosti nežertuje. Ale kde bych si kurňá já, zalezlej celé týdny doma, uhnal koronku? :)

Nachlazený je i Adam, alespoň už se naučil smrkat, ale ne že by si „všiml“, že mu teče žlutý sopel dvěma proudy až do pusy. Vidím, jak se olizuje, vystartuji za ním s kapesníkem, a jak ho on zmerčí, bere čáru a rozverně utíká, zatímco si hřbetem ruky mudlá sople po celém xichtu. Ale to už v menší míře než dříve, ve větší dokáže jednou dvakrát frknout do kapesníku … šikula. Akorát ho to budí v noci, pokašlává, chroptí, frká, posadí se na posteli a řve, jestli ho bolí v krku, pořád dokola … no a pak se ve dvě padesát z první pobleje na ivku, její polštář, peřinu, skrz kryt až do matrace … tož rutina, dojít pro papírové utěrky a likvidovat natrávenou večeři (pečené brambory), svlíkat celou postel, zachraňovat, co jde … ivka chová viníka, já pracuji. Pak jsem jim nechal svoji peřinu, a vzal si kousavou deku, ale začal jsem z toho pokašlávat a po chvíli se sebral a odešel si roztáhnout gauč do obýváku … ještě budu Adama pořád budit v jeho neklidném spánku. Byl jsem tak probraný, že jsem nezabíral, dokud nezačalo nebe za oknem modrat. Veselá ignorace budíků, vylezl jsem před osmou. Jupi jou.

Pořídil jsem si nový telefon. Nexus 5 (tehdejší referenční Google telefon) mi sloužil od 14. roku nového tisíciletí, dobře pět let. A sloužil dobře, bez poškození. I baterii jsem v něm dokázal jednou vyměnit. A sloužil by i dál, ale už opravdu jen „dobře“. Už byl neskutečně pomalý, dobrý tak akorát na fejs a reddit. Foťák stál za prd, a než se otevřel … nedávno místo fotky restartoval telefon … jel jsem minulý týden na nákup a potřeboval zavolat ivce, a než mi najela aplikace volání, tak jsem přejel půl obce (20 sekund). Málem jsem ten vergl vyhodil z okýnka. Jo, to jsem jel vlastně do stavebnin kupovat kýbl lepidla (na lepení OSB desek v podlaze), v prvních stavebninách nic neměli, poradili jiný obchod, a já se chtěl na parkovišti podívat, kde sídlí a má-li otevřeno, a než najely Mapy, než se mi otevřel jejich web, … málem jsem telefon vyhodil z okýnka znovu. To už prostě nešlo. A navíc mě štval foťák v tom, že teď, když jsou děti malé, tak je fotím (už) mizerným foťákem, který je v šeru (večerního obýváku) naprosto neschopný … na co čekám, říkal jsem si? Jenže když už si pořídím nový telefon, tak Telefon, ne nějakou plečku za pár tisíc, že. Takže kolikpak teď stojí vlajkové lodě s top hardwarem? Notypičokradusnad?! Půl roku jsem s výběrem nového telefonu jen opatrně koketoval, až jsem se rozhoupal a začal důkladně vybírat. Nic čínského, to zaprvé. Huawei nechť jde do piči, a všechny ty další neznámé značky, Samsungy nemám rád (UI a mrtě telefonů, ze kterých si nejde vybrat), aktuální Google Pixely se mi nelíbily a drahé jak sviňa, nutnost 3.5mm jacku pro sluchátka, NFC … a možnosti se ZNAČNĚ zúžily. Obzvlášť, nechtěl-li jsem do nového telefonu dát víc než cca 10 000 Kč. A také pokud jsem vyloženě chtěl, aby se mi ten telefon „líbil“. Až jsem si začal všímat LG G8s. Černý kůň trhu, za „bezkonkurenční“ 12 000 Kč (v bílé barvě) nadupadný vlajkový telefon. Fajn, jedeme s ivkou do Brna do Olympie, obejdu si tam elektra a vezmu si ho do ruky, osahám, a uvidím. „El dží telefony? To vůbec nemáme, LG už nemá v ČR distribuci, to nikdo neprodává…“ WTF jako? „LG? Nemáme. Ony ty telefony taky nic moc, ale dělají dobré televize!“ „LG? Bohužel …“ … byl jsem naprosto opařený, a mé odhodlání si ten foun případně i na místě koupit dostalo nafrak. Takže další a další dny zkoumání trhu, až jsem u toho telefonu stejně skončil … obzvlášť když během té doby Alza ještě bílou verzi o tisícovku zlevnila :-D 

A verdikt? Jsem nadšen! Blesková rychlost, funkce, pro mě špičkový foťák, kvalita hudby …  zápiory by se samozřejmě také našly: je trochu větší do ruky a díky zaobleným hranám docela klouzavý (čistit si zuby a v druhé ruce ho držet nad umyvadlem je vzrůšo), má i větší notch než jiné modely, vypínací tlačítko na boku je taky výš než bych ideálně čekal… nepořídil jsem si žádný kryt, zatímco předchozí nexus jsem v něm opatroval, dokud se na podzim úplne nerozpadl. Do té doby jsem ho nosil naholo a ta trochu „doufal“, že mi někdy spadne a rozmlátí se, a bude to tu, nutnost nákupu nového telefonu :-) Ale tak jsem si zvykl na neexistenci krytu, že se mi teď do něj nechce te nový zavírat. Jak je ten foun velký, tak přidat ještě – ideálně zavírací – kryt, tak to bude kráva jak prase. Tak nevím.

Zdá se, že se dole ještě spí … se ivce nedivím, že se jí nechce vstávat do x praček ložního prádla. Matraci by to chtělo vysoukat na sluníčko a nechat pořádně proschnout. Ale jak vysvětlit kočkám, že to fakt není nachystané pro jejich válení …

před dvěma měsíci | Ze života | 0 komentářů

Komentáře

Doposud nebyl připojen žádný komentář. Buďte první!

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.