Moje kariéra investigativního žurnalisty skončila

Krásně se mi dnes spalo, krásně. Možná i proto, že jsem šel spát až ve tři. Ale mohl jsem si ležet až do devíti, a tak jsem ležel až do devíti. Nebo možná ještě déle, ale to už ondra tůroval varnou konvici a klepal do iphonu. Zajímá ještě někoho, jak dlouho jsem tedy spal? No myslím, že do devíti dvaceti. Ale nejsem si jistý.

(Toto byla nejdůležitější informace v tomto zápisku!)

Ve škole jsem si užil přednášku z dějin s docentem Stellnerem. Jsme hrubě pozadu za plánem, ale to mu nebrání udílet nám prvních dvacet minut rady do života a dělit se s námi o své zážitky, mnohdy z vedení katedry a spol. Osvěžující sranda.

Ale to zajímavější bude teprve následovat…

Vydal jsem se na oběd, který mi tedy moc nechutnal, ale jíst je prý potřeba, tak co můžu dělat. Potom jsem si sedl na počítače a čekal na druhou hodinu, kdy jsem vyrazil šestadvacítkou směrem k redakci Hospodářských novin (Dobrovského 25). Dnešek byl totiž den exkurze, které jsem se účastnil já a pět kolegů z kurzu internetové žurnalistiky. Na recepci jsem se sešel se dvěma spolužačkami, se kterými jsem v átriu počkal na styčného pracovníka. Co nás čeká jsme nikdo nevěděli. Dříve to bývaly exkurze v pravém slova smyslu, ale na nás měl učitel nachystáno něco jiného, více akčního, více démonického, více real, více novinářského. Zlověstný pocit jsem měl už od včerejška. Muset uprostřed seriózní redakce podávat nějaké rádoby novinářské výkony, obzvlášť když jsem především introvertní programátor a mým jediným literárním počinem je psaní nudného sebestředného blogu. A nyní nám přidělený redaktor vysvětluje, jak jeden z nás bude v redakci psát jakýsi článek o nějaké události, druhý bude psát shrnutí o měsíčním dění na akciových trzích, další dostane do ruky videotelefon (Nokia N95) a vyrazí na Dejvickou zpovídat lidi ohledně nějakého vládního návrhu,… no braly mě mdloby a nadával jsem si do debilů, proč jsem se na to nevykašlal a jezdil tam.

Inu, proč? Protože mě překecal Hágen, že to bude určitě super, no a taky abych měl o čem blognout. Každej den se do redakce novin taky nedostanu. Něco ti povím – mají tam kurevskej bordel. Ale fakt. Všichni jsou tam mladí, free a zavalení horami papíru :) Vše v jedné velké místnosti, redakce HN i iHNed.cz. Zpočátku jsme tam byli dvě holky a dva kluci, vybral jsem si tedy ono zpovídání lidí (natáčení videa) a ulámal do toho i druhého kluka, protože samotnému by se mi fakt chtělo někde bloudit. Přišlo mi to lepší než dvě hodiny pod dohledem něco tvořit, protože by se čekalo, že to asi bude mít nějakou úroveň :) Takovou odpovědnost bych si na svá bedra fakt nevzal :)

Dostali jsme mobil, krátkou přednášku jak točit, instrukce o tom, na co se ptát, co by mělo být jádrem reportáže, a už jsme mířili na Dejvickou / Kulaťák / Vítězné náměstí. Měli jsme na tamních parkovištích odchytávat majitele starších aut a ptát se jich na to, jaký mají názor na návrh automobilek, aby vláda finančně podporovala majitele starých křápů, kteří se rozhodnout dát své auto do šrotu místo jeho dalšího prodeje. Ze silnic by mizely staré rachotiny, automobilky by měly lepší odbyt, atd… na parkovišti u Billy bez úspěchu, první týpek nás odbyl, vydali jsme se k dalšímu parkáči, tam zase nikdo nebyl, až mě kolega dotáhl před VŠCHT, že tam to bude samý chudý student se starým autem, že tam by se nám mohlo dařit. A tak jsme se činili. Já se snažil dělat reportéra, kolega natáčel, ale byla to tragikomedie. Už jen proto, že s námi byl ochotný mluvit tak každý pátý oslovený člověk, už proto, že nejdřív jsem musel co nejsrozumitelněji vysvětlit naše téma, pak z toho člověka dostat něco rozumného… pravda, od prvních nesmělých pokusů jsme se celkem propracovali k efektivnějším metodám, ale pořád jsem si připadal jak úchyl točící Rychlý prachy. Oslovovat cizí lidi, to je fakt moje parketa. Pomalu se taky šeřilo, což je pro točení na mobilní telefon docela blbý. Vyzpovídali jsme tak tři kluky a tři holky, auto z nich měli snad jen dva nebo tři… ale jedna z nich byla pěkná rayda, načančaná až běda, ale proto jí asi nevadilo nechat se natáčet, protože je na světla ramp patrně zvyklá.

Čím více uběhlo času, tím více nám bylo jasné, jaký šit z toho nakonec bude. Točit něco takhle na mobil, snažit se tvořit za pochodu rozhovor bez jakéhokoli konceptu… časem jsme rezignovali a řekli si, že nám můžou v redakci políbit prdel a že na takovéhle úkoly nemá smysl posílat někoho, kdo nemá blond vlasy po prdel a čtverky kozy. Mít na sobě černý kabát a v ruce kožené desky, byli bychom pro všechny jen prodavači mobilních tarifů. Takhle nás šlo těžko zařadit, oba neoholené floutki v civilním oblečení vstupující náhle do cesty, tvrdící o sobě, že jsou studenty žurnalistiky atd atd… nikdy více. Do redakce jsme se vraceli skoro za tmy, naši kolegové tam ještě byli a dokončovali svoje články, nás se ujal náš učitel a na nějakou práci s natočenými videi rovnou rezignoval, dostali jsme jen za úkol shrnout naše pocity do třech odstavců, ze kterých by se dal udělat nějaký kratičký článek. Tak jsme to u volného pc dali do kupy, on nám to pak trochu zredigoval („Není to nejhorší, kluci.“) a možná se to někdy zveřejní. Pak jsme konečně mohli jít.

Takže to docela šlo. Byl to zážitek, to především. Ale rozhodně bych se dokázal zabavit i míň nepříjemně ;)

Dojel jsem na kolej, dal vařit rýži, na pánvi osmahl cibulku, nasypal na to kuřecí nudličky a pochutnal jsem si na skvělé krmi. Když si vzpomenu, jak jsem si na Blanici před čtyřmi roky vyvařoval… to byly doby. Musím vymyslet, co si budu vařit příští týden. Strašně mě to baví :)

Momentka z redakce

v-redakci

Mám to!

Uvařím si špagety!

před devíti roky | Praha VŠE Ze života | 4 komentáře

Komentáře

1 | sestra | před devíti roky

Jo tak to byl ten status, ze litas po Kulataku s videomobilem. Ja jsem to vubec nechapala, protoze tvoje Nokie 6300 se zrovna jako videomobil nazyvat neda :).

reagovat

2 | juneau | před devíti roky

Jo, tak můj mobil by to fakt neustál :) Ale sranda to byla, a zkušenost o to větší :)

reagovat

3 | JOHN | před devíti roky

ahoj pisateli nudného a sebestředného blogu;-),natáčet něco i když na N95 je fakt odvaha,jinak se vždy rád po čase vracím ke čtení de facto tvého života,třeba se k tomu taky někdy dostanu měj se jdu to dočíst "ještě k Ivonce na jih mi připadá fak do teplých krajin :-)asi máte pěkný vztah přeji mnoho štěstí

reagovat

4 | juneau | před devíti roky

Jojo, na jih jezdím rád. Nakonec, je to u nás jediný směr „z kopce“ :)

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.