Mrazivý první březen

Prvního března někdy k šesté se ivka tiše vytratila z postele, aby nevzbudila Báru, a odjela do práce. Já v posteli zůstal, abych Báru ukonejšil, kdyby si při jednom se sedmiset zavrtění všimla, že tam máma není. Při svém babysittingu jsem na ranní práci „než Bára vstane“ letos rezignoval, často jsem se ani nestačil nasnídat a už chůvička bečela … a než jsem seběhl z patra dolů, tak rozespalá Bára už s dudanem a Yšou ťapkala z ložnice a hledala mámu. A pak si ju uspi … no, takže jsem včera spal dál, ale o půl sedmé se vytratil také, neb na sedmou měla přijet hlídat dovolenkující máma, a já ji měl pustit domů bez toho, aby musela zvonit na zvonek. A zatímco jsem koukal z okna obýváku, začal mi zvonit mobil. Bylo 6:59, že by už máma šla od autobusu? Ivonka. To ještě nemůže být v Brně. A taky ne. Po dvaceti kilometrech jí v mínus patnácti stupních auto za jízdy zhaslo, v koloně aut na hlavním tahu na Brno. Dokázala ho ještě odstavit ke kraji, dvě auta kolem ní natěsno projet mohla. A volala, co má dělat. Prý že klekla baterka, protože na ni začala za jízdy svítit (když auto zhaslo). Prdleda, jednak nejsem líný vylézt každý večer do mrazu a připojit ji na nabíječku, a jednak při následných pokusech o nastartování motor točil, ale nechytal. Zamrzla nafta, co jiného by to bylo. Což nic neměnilo na tom, že vyděšená ivka seděla o dvacet kilometrů dál ve vymrzlém autě v mínus patnácti, bez šance jej zprovoznit.

Volám dvornímu technikovi, v sedm ráno už většinou pracuje (neb má práce nad hlavu). Vozejk na odtah auta má, ale rozbitý naviják, auto neodtáhne. Pošle mi číslo na odtahovku, co kolem něj operuje. Za chvíli mám číslo, a v 7:11 volám odtahovku. Zvedni to, zvedni to, zvedni to … zvedne to! Domluvím se, a chlápek slíbí, že u auta do dvaceti minut bude, a i s ivkou ho odveze k mechanikovi. Volám zpátky ivce, že auto odtáhneme k mechanikovi, že ho přes noc nechá v garáži a ráno vymění palivový filtr (…), a bude to ok. Ivka se teď musí aspoň zabalit do deky, co máme v kufru, a mrazu čekat na záchranu. Jak ji ale pak dostat od mechanika domů? Že se pro mě staví švagrová, ta za čtvrt hodiny pojede do práce, a já si nechám její auto. V tu chvíli k nám zabočí máma, která nakonec přijela autem. Jaj! Volám to ivce, ta stornuje švagrovou, pustím do domu mámu, předám během minuty instrukce ke stále ještě spící Báře a vystřelím ven, a jedu za ivkou. I kdybych slaboučkou hjundé strhal, tak tam těžko budu dřív než odtahovka, což se po čtvrt hodině jízdy potvrdí a změním tedy kurz k mechanikovi. Na celé ulici je tam jedno jediné místo pro podélné parkování u chodníku na cca dvě auta, tedy takové, kam by se snad dala nějak zaparkovat nepojizdná oktávka. Za zachvíli dorazila i s promrzlou ivkou a chlápkem odtahovkářem … který auto spustil z auta, a na prostředku ulice zatáhl ručku, než jsem ho stihl zastavit. Kurva! No just že se zase zasekla, takže i z mírného svahu mě musela ivka i on tlačit, abych s autem zacouval k chodníku … bez posilovače brzd a především posilovače volantu dost zážitek. A bylo to. Zachránci z odtahovky jsem dal 1500, mechanikovi zanesl klíčky, a jeli jsme domů. Ivka se klepala ještě tam, o půl hodiny později.

A tak máme vyměněný palivový filtr, a nakonec i lanka k ručce, když už teda auto „stálo na špalkách“ … poté, co nám odešel vstřik, jsem začal tankovat jen Verva dýzl od Benziny, dle mechanika to nejlepší, co v okolí je. Takže se tomu docela divil. Nádrž taky nedojíždím do dna, nejsem kokot. Ale i přesto byl filtr komplet KO jako bych tankoval já nevím co … no začnu tam zase lít zimní aditiva, s čímž jsem u Vervy přestal, protože ta už aditivovaná je. 

Dnes by ten pátek mohl být takový poklidnější …

před sedmi měsíci | Ze života | 5 komentářů

Komentáře

1 | frettie | před sedmi měsíci

ty vole, ty tvý zápisky by mě fakt od oktávky odradily, nechceš si koupit jiný auto, nakonec to vyjde levnějc, ne? (a hlavně ne diesel, zas tolik, aby se ti to vyplatilo nenalítáte, ne?)

a btw: vždyť je to nový auto, nemůže tomu to pravidelný nabíjení spíš škodit? To se dobije až až při jízdě, ne?

reagovat

2 | juneau | před sedmi měsíci

Tož je to 12 let stará ojetina, není to nový stroj. A dýzl byl jasná volba, ivka 4 roky jezdila denně 80 km, ročně 30 000 km. A spotřeba luxus 4–5 litru. Bratranec si koupil octu 4×4 v benzínu a jezdil za 12 litrů.

Zase s mechanikem si vždycky pokecám, když tam pro auto přijedu, a pro něj jsou „původní“ škodovky neošizená modla. Ten ti z fleku vyjmenuje 10 věcí, za který by současný inženýry v Mladý Boleslavi zmlátil páčidlem. Takže k novému autu jsem taky trochu skeptickej. Např. když mi odešel vstřik a nový mi sehnal za nákupku za 12000. „Buď rád, že nemáš trojkovou oktávku, tam je nákupka vstřiku 21 tisíc. Ti hajzli ještě nezačali pouštět do oběhu díly, se kterými by šel vstřik repasovat, takže musíš kupovat vyloženě krabici s novou součástkou. Dvacet jedna tisíc!“

Mám inteligentní nabíječku, dobije baterku a pak už jede na 1% a opatrně dobrnkává do maxima. Ono teď auto denně startuje 5–6×, ale dohromady ujede cca pět kilometrů. To na velký dobití jízdou není.

reagovat

3 | frettie | před sedmi měsíci

Ajo, já jsem žil v tom, že to je pár let starý auto. Donedávna jsem fungoval na 17 let starým Fokusu, tam těch oprav pár bylo, nicméně startoval furt v poho – ale benzín.

Ale jako jo, je to peklo ty díly, teď jsem kupoval blbý stěrače na Mondeo, originál asi za litr, druhovýroba za 300 …

Zajímavý ta nabíječka, to by u mě v Praze na Kačerově moc nešlo. :)

reagovat

4 | -hgn- | před sedmi měsíci

Tyhle tvoje historky s autem by vydaly na samostatnou detektivku :D

reagovat

5 | Nomia | před sedmi měsíci

Ale evidentně, ani s blížícím se jarem, neubývá množství věcí, na které si můžeš stěžovat. :D

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.