Na ploše mám nebe až z Finska

Chtělo to změnu… včera sestra donesla ze školy dva sety digitálních fotek. Jedny z oslavy padesáti let gymplu, což byla velká sláva, a druhé starší kdysi z jara, kdy jel jeden z profesorů do finska díky výměnnému projektu studentů, čehož se zúčastnila i sestra a je to necelý měsíc, co jsem měl doma nakvartýrovanou jednu finku No a tento profesor (na podzim sem zase přijela Suvi z finska) si na svůj pobyt tam vzal digitální foťák a fotil. Dvě stovky fotek… čeho jsem si na jarním finsku všiml… alespoň myslím, že tam byl na jaře… kouknu se do exif… kdepak, byl tam od 29. září do 4.října. To jsem ani nevěděl… no, tedy:

• 1) Ani jeden krásný den, všude je mokro po dešti, sluníčko se za těch pět dní neobjevilo.
• Finsko je placka. Neuvěřitelná. Pro mě, člověka z Vysočiny, je to vážně pohled na blití
• Je tam neuvěřitelně krásná příroda. Díky deštivému počasí vypadala neustále svěže a čistě.
• Helsinky jsou nádherné město plné stromů.
• Na jedné fotce je buď ufoun, nebo mají fini v oblibě šedé sochy stojící na břehu řek.
• Pohled skrze mraky dolů na zemi je prostě super.

Jednu z fotek, kdy fotil z letadla zemi pod sebou, mám nyní na pozadí. Je fajn.

Pustil jsem si Othersice RHCP… jen abych zkusil, zda na mě působí pořád stejně. Ano, i po letech je to můj song…

Ráno mě táta vytáhl z postele přímo do lesa. Pravda, bylo půl jedenácté… jeho „hodinku, dvě“ si pro sebe násobím dvěma. Nevadí mi, že jedu makat, vadí mi ta falešná naděje, nepřesný odhad. Bylo mi jasné, že tam zůstaneme dlouho, ať už z jakéhokoli důvodu. Tentokrát taťka se strejdou neodhadl počet stromů, které bylo nutno osekat, stahat, nametrovat, odvézt… doma jsem byl kolem půl třetí. Bez oběda. Po lehké snídani. Jednu chvíli jsem měl už takový hlad, že mě hlad přešel a dál jsem ho necítil. U vojty to prý bylo stejný. A tak jsme zatli zuby a skládali metrové kulánky do rázu dřeva za pištění motorové pily, kterou táta prý mazal rostliným (eko) olejem, který máma použila na smažení řízků. Dvě hodiny mi to vonělo pod nos

U Medvídka Pů jsem si včera přečetl, že bude šestnáct, bez srážek… traktor si to supěl vzhůru do kopce nad vesnicí a doslova „vjížděl do mraků“ mlhy… nádherné. Kolem šest stupňů celsia, vzduch plný mrazivé vody… zima mi ovšem nebyla, makal jsem jako žid v dachau… to říkám kvůli tomu hladu. Příšerný…

Zpátky jsem se s vojtou vezl opět na vlečce, ovšem tentokrát už byla zarovnána metrovými kulánky. To byla naprosto nepřekonatelná jízda. Návraty z lesa jsou stejně nejlepší („Je to za námi…“), ale tahle cesta měla ještě něco víc do sebe. Prostě jsem si ji užil. Vojta na kuláncích seděl, ale já si na ně lehl, jak by si lehl kdejaký chorvat na pláži, když jde kolem kost. Na zádech, jedna noha pokrčená, opřený o lokty… takhle fajnově jsem se vezl, jako bych byl na výletě, a lidé na vesnici zůstávali stát s hubou otevřenou

No fajn… dnes jsem konečně dodělal komentáře, včera ještě vyhledávání v textech. Ještě cosi jsem dnes dodělával, ale nemůžu si vzpomenout. Jinak nic zajímavého. Možná bych měl doladit internetový obchod a vypustit na net k otestování lidmi. Bez toho to nepůjde. Kdyby mi někdo stejně takový obchod zadal jako job, tak jej musím ušít na míru. Ale už alespoň znám principy. Před dvěma týdny jsem neměl ani představu o tom, co je to PHPSESSID Jsem zase mírně chytřejší MOTOjuneau by měl jít spát + 02:01