Na skok v praze, na skok doma

Jel jsem s ivonkou do prahy odhlásit se z koleje, sbalil jsem tam všechny saky paky a večer to šoupnul do letního skladu společně s hágenovými věcmi a jedním kobercem, zbylé dva (zdraví ohrožující) jsme narvali do kontejneru před kolejemi. Oslavili jsme to dobrým jídlem na Flóře a od desíti novým Shrekem (celkem líbilo), o půlnoci do hajan, překvapivě tvrdý spánek bez dvojsmyslů až do rána (na koleji ve dvou na jedné posteli za letní noci nezvyklé), vlakem v dusném horku druhého dne domů, před čímž jsem si odbyl tradiční evergreen VŠE, padesát minut ve frontě a třicet sekund v kanceláři. Čtyři hodiny ve vlacích, v tom neskutečném dusném horku jednoho čtvrtečního dne, návrat od ivonky domů, noc a s kávou v 6:30 u komplu, tak nějak utekl pátek a hups sobota, trochu práce (cofee-inclusive) a cesta na kolech k ivonce, déšť nás honil jak nadmutý kozy a teď už jdeme koukat na Dr. House.

Není nad komprimaci času. Kdo je nespokojen a čekal nějaký masterpiece, ten se může pobavit s pravdou o Chucku Norrisovi, případně s pravdou o Chucku Norrisovi fotografování. Tohle miluju.

před jedenácti roky | Ze života | 1 komentář

Komentáře

1 | -hgn- | před jedenácti roky

Nazdar June, díky za koberce! Věřím, že se po nich jen zaprášilo :-)

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.