Nedělní jaro

Slunce svítí, ptáčci řvou, vše se zelená, káva voní, hudba kraje, klávesy ťukají … co taky jinak, když Bára v pět vstává :-) A tak už jsem po osmé opět v kanclíku. Ale to si ji v pět samozřejmě vzala maminka, jenže se malá nechtěla nechat nakojit → ivka musí kojit „s kloboučkem“, plastovým bazmekem, Bára se pak musí snažit (sát), aby něco teklo, jenže na druhou stranu její pidimozeček asi ví, že když má v puse něco plastového, tak to teče skoro samo, až se dáví (v případě flašky). Zatímco z kloboučku samo nic nepoteče, takže dvakrát zkusí potáhnout a když nic, tak si dá dvě a dvě dohromady, vyjde jí dvacet dva a přesvědčení, že se ji snažíme ošálit dudlíkem. A řve. V 5:07. Pak byl bugr ještě kolem půl sedmé, to již slunce svítilo, a pak jsem se probral o půl osmé a vstával.

Áááá ani se tatínek nenaděje, a už má Báru v „nosítku“ (taková ta krosna na dítě)…

Áááá už nemá Báru v nosítku, protože nosítko ne-e, respektive ne sezení bez pohybu, takže pocházení dole, než se dá maminka do cajku, a to už se přihlásil pan Hlad, takže nutroš, maminka krmí, já to tady odbouchnu a půjdu jí nachystat snídani. Pak vyjdu do vlahého dopoledne, vyměním si pneumatiku na kole (dárek k vánocům…), možná si ho dám trochu do cajku. Prohlédnu lavičku na zahrádku, co je v dezolátním stavu, a kolik latí bude třeba nakoupit, aby se dala využít. Křoviňák asi zatím kupovat nebudu, vždy si jej půjčím od táty. Tedy zatím. Takže začneme vybírat zahradní nábytek.

před dvěma roky | Ze života | 0 komentářů

Komentáře

Doposud nebyl připojen žádný komentář. Buďte první!

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.