Nuda na vysočině

Jinak se dnešní den charakterorizovat nedá… samozřejmě je to moje vina, mohl jsem si dělat, co jsem chtěl, mohl jsem vypadnout ven, třeba za zuzkou, mohl jsem odjet do afriky pomáhat hladovým černouškům, mohl jsem se jít válet do dvou centimetrů sněhu, mohl jsem jít bruslit na hladinu rybníka, mohl jsem… mohl jsem dělat cokoli. A místo toho prochrápu většinu dne. Protože mě nic jiného nelákalo.

Do jedenácti hodin regulérní spánek. Pak u televize rodinné koukání na Princeznu ze mlejna, kouzelnou pohádku. Oběd… dodívání na pohádku. Odnesl jsem si učení k sobě do pokoje, smířen s dnem plným zkušebního rýsování (písemka z deginy), počítání (a4 příkladů do fyz_semináře) a počítání (písemka z fyziky)… odložil jsem bágl ke stolu, posadil se na postel. Položil se na postel.

Ze snění jsem se vyhrabal zase až někdy k sedmé večer… za takovéto plýtvání životem bych měl dostat alespoň podmínku! Nebo na prdel… měl bych se stydět. Alespoň jsem neseděl u komplu a mám naspáno na noc, kterou strávím nad sešity, pravítky a kalkulačkou. Zítřek bude ještě horší.

divokej_bill_rozarka.mp3… ústřední motiv tohoto songu si prozpěvuji celý cyklisťák, vzpomínám si… nebo to bylo kladivo? Sakra…. každopádně s tím kdekoho otravuji, a ještě si blbě pamatuji slova. Cyklisťák… nejdříve se mi vybaví svěží listnaté lesy obklopující areál… pak pohoda… slunce… radost, smích, extáze ze všeho možného, hodiny nepřetržitého smíchu dohromady… pak ivanka. Tu už také odnesl čas… jen ty texty ne. Deník z cyklisťáku… deník z londýna… deník z paříže… deník z omiše… deník z primoštenu… události z třídních akcí… události na dízách a zábavách… je toho tolik! Že už by to ani nikdo nečetl… mám je tam, mám je na svém starém webu dál. Za devatero servery, za osmero páteřními sítěmi, za sedmero proxynami… a za třemi nejčastějšími hackerskými hesly. Kdo viděl Nebezpečná síť, v originále Hackers tuším, pak má teoretickou šanci vstoupit… ale proč by to dělal.

Málokdo můj život četl tehdy, málokdo by jej četl teď. Zase fajn nálada, juneau…

[džu nou]… kde jsem také na tenhle nick přišel… nejdříve jsem uvažoval nad juno, což je antická bohyně bůhví čeho… plodnosti? Ale džunou mi zní zvukomalebněji než džuno… a tak jsem si vzpomněl na hlavní město aljašky a bylo to :) Že občas použiju i neithan, to už je jiná pohádka… třeba ta, že na tiscali už byla mejlovka juneau (at) tiscali.cz obsazená… a mě, v těch dnech překládajícího osud Túrina Turambara Gorthola Neithana (atd…) nenapadlo jiné jméno. Trochu mě točilo, že stejný nick použil někdo na bloguje.cz, ale to už je pouze moje malichernost.

Proč používám dvě přezdívky? Protože nejsem normální. Vlastně ještě dvě tři další :) Pro každý web mých bývalých přátel jednu… sBody, sometimes, idiot,… říkal jsem si, že bych tam mohl začít oficiálně existovat, protože juneau nikdo nezná… byl bych prostě novým bloggerem na scéně. Jenže to bych nemohl tak moc vzpomínat na to, co bylo… to by si kdekdo dal dvě a dvě dohromady.

A stýská se mi vůbec? Ani ne… už to přešlo. Taky je to půlrok… 19.srpna 2003 byla spuštěna tato doména :) V databázi mám zabraných 159kB, v archivu (zatím nezveřejněném) je dalších 344kB textu… a zveřejním jej někdy? Nevím… stačilo by přidat čtyři odkazy. Ale opět otázka: četl by někdo to, co již bylo? Kouzelný report z prahy… akce z října… dvě akce ze září… tolikrát vzpomínám na O., ale události ze dne D nezveřejním… snad časem. Opravdu nevím, zda to má smysl. Uvažuji ovšem o jiné doméně, kde bych si sám pro sebe zveřejnil všechny texty a reporty a mohl si je kdykoli pročítat… ne je mít poschovávané po různých webech… zablokoval bych přístup z určitých ip, jako je např ip školy, a bylo by to…

Možná je to jen můj úchylný případ, ale co kdyby si nějaký ze spolužáků zkusil v googlu vyhledat svůj nick, svoje jméno, a náhle mu to vyhodí jakési texty, ve kterých pozná sebe i ostatní lidi z třídního kolektivu, a tudíž nebude pochybovat o identitě autora… a zakázané ovoce chutná nejvíce. Co se mě oni naprosili, abych web znovu otevřel, aby si mohli přečíst všechno, co jsem kdy napsal… to určitě!

Já vím, moje problémy bys chtěla mít… ale dnes se mi prostě dobře přemýšlí. Vzpomínám si na večer se zuzkou, je mi fajn, usmívám se… ale také si uvědomuji spoustu věcí. Třeba skutečnost, že už nejsem malej… procházeli jsme vesnicí na její opuštěný konec, zastavili jsme se u tichého rybníka… rozhlédl jsem se kolem sebe: tady se vždycky parádně bruslilo. Támhle za rybníkem (pod hřbitovem) jsme vždy hledali kosti. Támhle o kus vpravo rostl rákos s těmi hnědými palicemi, „doutníky“. A přes tu plochu navožené hlíny se parádně jezdilo na kroskách. Tady k dolní přehradě se v noci suprově jezdilo na kolech, člověk poznal silnici jen podle hvězd nad hlavou (pokud tam nebyly, tak už pomalu sjížděl ze silnice do lesa → větve nad hlavou), v tomhle potoku jsme chytávali rybky, a tady do té zahrady vlezli, abychom zjistili, proč vypadá tak tajemně, a to nás tam jednou majitel načapal a… ne, to bylo vlastně když jsme mu kradli kaštany. To jsme se opravdu strachy div… :) Rozhlížel jsem se kolem sebe, zuzka stála opodál, a já cítil, jak mi dětství uteklo mezi prsty… jak už se to nikdy nebude opakovat.

Dokázal bych celý život prosnít… provzpomínat. Pohodová čtvrthodinka na cyklisťáku, deset dvanáct kluků sedí na lavičkách, všichni nohy na stole, všichni jen v šortkách a sun_brýlích, v oknu chatky postavené dvě repra připojená na diskmena, dj dean – protect your ears, sluníčko, teplo, pohoda… naprosto nepřekonatelná pohoda a klid. Kolik takových chvil mi bude chybět, až se třída rozpadne do všech škol v republice. Lidé, které jsem vídal nepřetržitě osm let…

Ale co, tomu nelze zabránit. Zase jednou text víceméně o ničem… jen jsem se mohl už půlhodiny učit :) MOTOjuneau se na to nevykašle _ 21:26

před 14 roky | Ze života | 0 komentářů

Komentáře

Doposud nebyl připojen žádný komentář. Buďte první!

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.