Opět pár žblebtů po škole

Moje zabijácká kombinace matika přednáška + 15 min + matika cvika je za mnou. Díky bohu… v matematice jsem se dnes poprvé trošililinku chytal, a ve cvikách konečně také. Nic to ale nemění na tom, že vyučující vůbec nepovažuje za nutné nám dávat nějaké úkoly. Donutit nás k nim třeba tím, že si je vybere… oznámil, že příště nám něco zadá, ale že to nebude povinné k odevzdání a také že ani nebude brát ohled, zda to někdo odevzdá… takže kdybych se na to vybodl, tak si tím neuškodím.

Včera jsem se stavil k danči na kafíčko (to jsem si donesl ), popovídal o škole, o filmech… na stole před ní ležel popsaný sešit příklady. Stovky příkladů (nepřeháním)… např přepočet komplexního čísla do goniom tvaru. Nic těžkého… ale dělej si to 50× po sobě. A profesor jim to pak vybere a zkontroluje, podmínka k zápočťáku. U nás něco takového nehrozí… a kdybych chtěl být takhle aktivní sám od sebe, tak té řeči skript zase moc nerozumím. Ale půjde to, půjde… protože pokud ne, tak jsem v hajzlu. Jak jinak

Ale polovina týdne je za mnou a to se počítá. Zítřek v poho, jen malinký testík z makroeka (proto přečíst ty tři kapitoly), odpoledne historie mezinár vztahů, což je aktuálně jediný předmět, který mě baví. Taky je pravda, že já mohl jít studovat prakticky jakoukoli školu… zaměřením, samozřejmě, ne studijními výsledky. Bavila by mě filozofie, žurnalistika, historie, i ta ekonominka má svoje světlé stránky, u informatiky slintám blahem… no ale dopadlo to jak to dopadlo a z informatiky mi zbylo asi deset procent výukového času, polovina z toho je motání kolem excelu a wordu a zbytek programování v javě, které mi sice za chvíli přiroste k srdci, ale teď mě moc nebere. A myslet si, že alespoň jednu bakalářku budu dělat z informatiky, je tuším silně naivní

Co naděláš…

Připadalo mi, jak moc tu mám vždy volného času… přijdu na kolej kolem čtvrté, a do příštího rána se o školu zajímat nemusím. Žádné úkoly, žádná práce do hodin… žádné problémy. Sednu si k noťasu nebo k čemukoli… ale tohle musí skončit. Mám x script, musím je začít číst. Pročítat si třeba zápisy z přednášek, toho není moc, a alespoň tak si to připomenu. Protože co si asi tak zapomatuju do příští přednášky, když ji mám po 14 dnech? Nic, vůbec nic… a k zápočtu půjdu jako bych ten předmět nikdy nestudoval. Respektive nestojím o to, začít se drtit všechny předměty měsíc před koncem roku. Ale co…

Je tu ve studovně asi 30 komplů, třicet lidí,… a zatracený hic. Jinak vůkol taky pěkná kosa. Ne tak hrozná jako včera, ale stojí za to… a jak jsem včera komentoval, že ani já už nemám nervy/odvahu na to chodit po venku jen v košili, tak to dnes taky padlo. Do školy jsem došel v bundě a tu dal do šatny, jenže když jsem si ji chtěl před obědem vyzvednout a dojít si do menzy, tak na stejný úkon čekalo asi padesát lidí. A na takové čekání jsem měl vážně až moc velký hlad Takže jsem s věrkou po boku vyrazil z areálu za jídlem… a náhodou, právě bylo hezky teplo, svítilo sluníčko, vítr nefoukal. Stejně jsem musel ale (ve své oranžové letní košili) působit jako pěst na oko mezi lidmi zabalenými do zimních bund a šál. Hm, kručí mi v břiše, sákryš… za chvíli spolknu i tu žvýkačku. Jo, a chtěl bych napsat mejla domů, ale to by to pojebaný tiscali muselo fungovat. Budu to muset napsat ze seznamu…. no tak jsem se s věrkou najedl, přešel stále ještě v košili na kolej a teprve z koleje potom zamířil do školy. A to už kosa byla, foukal vítr, slunko nesvítilo… a já raději hypnotizoval mobil, než abych dělal nezúčastněného k pohledům všech, kteří šli promrzlí proti mně Tahle extravagance mi už byla nepříjemná

Připojil jsem se do schránky, kterou mám na seznamu… a je to první schránka, kterou jsem si kdy založil… patrně. Vypadá, jako bych ji přes pop3 nevybíral, ale zase pochybuji, že by tam od května byl jen jeden mejl. Nevim nevim… ale hlavně je tam v odeslané poště pár mejlů, o kterých jsem nevěděl… dýchá na mě historie a mládí První mejl z 25.12.2000. to už je opravdu pořádná doba… adresy, na které jsem už roky nic nenapsal. Lidi, jejichž jména už neznám… hm, kdepak, první je z 17.září 2000. Což se dá považovat za můj první den na netu. Někdy tehdy jsem dostal modem…

To už je let…