Podzimní výlet do Jeseníků

Je to taková podzimní tradice, každý přelom září/říjen se parta přátel ivončiných rodičů sjede do Vrbna pod Pradědem a jeden víkend tam paří. Ve dne se courají po kopcích, za tmy narušují večerní klid. Letos jsem tam byl s ivonkou potřetí.

Protože končím v pátek až o půl jedné, vlak mi jede ve dvě hodiny a cesta domů mi trvá přes tři hodiny, nepřipadalo v úvahu, že bych dojel domů a teprve pak bychom vyrazili – dojeli bychom tam tak v deset večer. Takže jsem po těch pěti letech, co do/z prahy dojíždím, zamířil jiným směrem než na Vysočinu – pátečním rychlíkem na Olmek. Tam jsem byl před šíleným nádražím (a v dešti) vyzvednut a jelo se na sever do Jeseníků.

Vrbno pod Pradědem má svoje zvláštní kouzlo. Už proto, že chalupa stojí vysoko na svahu a celé město máme jako na dlani, sledujeme cáry páry stoupající z protějšího svahu, údolí táhnoucí se do dáli, všude zeleň / podzimní barvy / vlhké mraky… líbí se mi tam, ale nejsem schopen vysvětlit proč.

Páteční noční veselí se rozjíždělo pomalu, protože postupem noci teprve začali dojíždět ostatní účastníci, a ti, co tam již byli, se dokázali zrušit během hraní kulečníku v hospodě, čímž si právě krátili čekání na ostatní.

Druhý den se probudil do lehkého deště a kvalitního vlhka (tak jak to tam mám rád) a na žádný výlet se nespěchalo. V místních sádkách byl domluven odlov pstruhů, kteří měli posloužit na večeři, a tak se pro ně v poledne vyrazilo. S ivonkou jsme si potom zajeli do Ludvíkova ke grizzlymu, kde na nás obědvající (již potolikáté) ze zdí shlížely vypreparované potvory z místních lesů. Jídlo vynikající. Jenže co s plánovaným výletem na Praděd, když během oběda lehce poprchalo… vydali jsme se tedy do Karlovy Studánky (lázně s nejčistším ovzduším v ČR, prakticky pod Pradědem) a tam se procourali podzimním parkem, nakoupili oplatky a spol a poslali pár pohledů. Tam je prostě krásně. Není tam do čeho píchnout, ale je tam krásně :) A zatímco mi vždy tamní minerálka připadala pěkně hnusná, tentokrát mi docela chutnala. Chuť jako když olizujete železný zábradlí.

Na Praděd jsme nakonec nejeli, byly mraky a co šlo odhadovat, tak byl snad v mracích i on. Vrátili jsme se do Vrbna k zamčené chalupě a vydali se do hospody na bowling, který tam byl pro celou chalupu zamluven. Po několika hodinách, kdy se dospěláci dokázali opět zrušit u kulečníku a my mladší vyřádit na dráze, se konal návrat na chalupu v drobném dešti a zatímco máma na něj zpod kapuce vrčela, já si nechal pršet do obličeje a vůbec mi to nevadilo. S vědomím, že na mě na chalupě čeká teplo a suché oblečení, jsem si tu večerní podzimní krásu naplno užíval. Mám podzim rád.

Pak se připravili pstruzi, ale večerní veselí se opět rozpadlo, když jedna skupinka zůstala v kuchyni a druhá v pařebním salónku, a také hlavně když jeden tahoun zábavy odešel a druhý lehký odpočinek protáhl až do rána. Tak jsme šli spát taky.

A ráno bylo – dle předpovědi – nádherně. Nula na teploměru, ale nádherně. A tak jsme se najedli a jen já s ivonkou vyrazil na Praděd. Od Ovčárny jsou to k vrcholu čtyři kilometry, bylo nádherně frišno, jasno, modro nad hlavou, jinovatka na vřesu a seschlé trávě,… šlapali jsme si to nahoru a vzdychali nad tou nádherou. Příště si ale vezmu čepici :)

Návrat domů byl dlouhý, vyrazili jsme po jedné a dorazili po páté. Teď už snad budu mít víkendy trochu klidnější. No, a za rok patrně znovu.

praded-2008

před devíti roky | Cesty Obrázkově Ze života | 0 komentářů

Komentáře

Doposud nebyl připojen žádný komentář. Buďte první!

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.