Polovina června

Neděle osm ráno, obývák, prima zoom hd, v kočárku Adam chrupkající prvními pár minutami prvního denního spánku. Vstával v 6:30. Já už se s otevřenýma očima odhodlával vylézt z postele a odejít pracovat, Adam se rozeřval v postýlce, a ivka se zeptala „Vezmeš si ho chvilku?“. Ach jo. A práce jak namrdané.

Minulý víkend – to byl zase víkend. Zahájil jsem ho někdy v pátek odpoledne, kdy jsem z auta vyházel vše nepotřebné jak pytle s pískem z klesajícího balónu, a vyjel do city na nákupy. Na město pro víno, do Alberta pro kojeneckou vodu, tam bylo ale zarvané parkoviště nějakým odjíždějícím zájezdem, tak jsem jen projel dál do stavebnin pro dva balíky extrudovaného polystyrenu. Tak tak jsem je s hlubokým oddechnutím nasoukal do oktávky, metr dvacet pět na čtyřicet na šedesát, celkem slušný kvádr. Dvakrát. Ztama jsem se vrátil k Albertu, už zaparkoval, nakoupil, přejel na benzínku pro 20l benzínu do kanystru, a pokračoval k našim, kde jsem chtěl vyložit benzín, a naložit křoviňák, 10l hrnec a pytel krmiva pro slepice. Když jsem to trochu inženýrsky promyslel a křoviňák napůl rozebral, tak jsem ho mezi ty polystyreny nakonec dostal. A jel jsem domů. Grilovali jsme burgry.

A jen to v sobotu ráno šlo, vyrazil jsem s křoviňákem na zarostlé meze kolem domu. Hodinu a půl kroviňákování ve svahu, kde se míst nedá ani pořádně stát, vysoké trávy jak … no, jak namrdané. A pak loni zkultivované svahy s vysetou vysokozátěžovou trávou. Já kokot tam měl vyset nějakou luční směs, ne regulérní trávník na místa, která seču max křoviňákem dvakrát do roka … takže 30–40 čísel superhustý vzrostlý trávník, křoviňák to šmelcoval na sračky jak špenát … skončil jsem akorát k obědu, najedl se, a hurá v suchém oblečení pro hrábky. Všechny meze shrabat dolů k plotu, pak všechnu trávu vynosit nahoru na korbici, převozit před dům na trávník, rozhodit … a začít sušit seno. Báře jsem namluvil, že koupíme kravičku, když teď pro ni budeme mít papání. Jako by nestačila kočka a šest koťat. Pak se jelo k našim, kde strejc slavil šedesátiny, dostal motorovku, různé propriety k ní, od nás těch 20l benzínu … Bára se tam vyblbla s dětma, Adam byl taky spokojený, sluníčko po dopoledním pošmournu potěšilo. 

V neděli jsem chtěl dát dokupy bazén, ale ivka si vymyslela jakýsi pohádkový les v okolí, a že se to bude báře líbit, atd. Překousl jsem to, souhlasil s nedělním rodinným výletem … a notykrávo to byla chyba. Přijeli jsme tam, lidí jak na nějakém fesťáku, na parkovišti na louce snad tři sta aut, vstup do pohádkového lesa na pořadník a po hodině a půl courání kolem penzionu (kde jsme se brali) a tropickém hicu stále zbývalo asi půl hodiny, než bychom přišli na řadu oné dobře hodinové trajdačky po nějakých stanovištích. Ani smykem, kámo. Ostatně, Bára si tam vyhrála u bazénu s kelímky vody, na dětských prolízačkách, a že je tam ještě i jiný program ji nijak nezajímalo. Dojeli jsme domů a hurá odplevelit plac pro bazén, doladit rovinu (přes zimu jsem tam měl složený podkladový štěrk pod dlažbu), přijeli naši pro křoviňák, a pak rozskládat oněch 15m2 polystyrenu na terasu pěkně do čtverce, nakreslit kruh 3,66m, očíslovat a řezat. Geotextilku na hlínu, na to kolo z polystyrenu, zakrýt stejným kolem ze starého koberce, a pódium pro bazén je v osm večer nachystané. Dost pozdě. Seděl jsem zničený na židli a pořád se rozmýšlel – ivka už balí děti domů, s ničím mi už nepomůže, ale kdybych vytáhl ze sklepa bazén a ještě ho s ní rozložil, tak k ničemu dalšímu ji už nepotřebuju. Sice budu ještě dvě hodiny venku, ale už bychom mohli přes noc napouštět … tak jsem se zakousl, donesl všechny zazimované věci k bazénu, a nachystal jsem i ten. Hadici do sklepa k vodovodu, a ledová voda se začala rozlévat po plastovém dně. Spočítal jsem si, že 10,5l konev se při přiškrceném průtoku napustí za 113 sekund, takže byznys šestikubíkového bazénu na 18 hodin a přes noc tedy nemusím nic řešit. A to jsme pak stejně tuším ještě vylezli s vínem ven, a seděli na terase tuším až do jedné. Víkend jak víno.

A to jsem zapomněl zmínit, že jsem v neděli dopo natrhal bezové květy a začal si chystat svoji jednu dávku bezovky. Takže v neděli v deset večer nakládat květy do převařené vody, krájet 4 citrony, kyselinu do toho … a pondělí v deset večer zase cedit, rozpouštět cukr. To už jsem měl kompletně sestavený systém filtrace i solárního ohřevu. A posekanou novou trávu (roste 3× rychleji než zbytek pozemku). Do toho 2–3× denně obracet seno, v úterý ho co nejkompaktněji  sbalit do plachty a udělat z něj neforemný balík, co ale půjde dobře převézt na vozejku – co my se senem? Kravku fakt nepořizuji, nechal jsem si jen jeden pytel do krabice pro kočku a její omladinu. 

A ve středu ve třiceti stupních hurá do lesa! Pár vyvrácených jasanů by nebylo třeba v červnu řešit, kdyby to nebyly krajní stromy padlé na sousední louku, kam budou záhy nahnány krávy. V půlce června se brodit trávou a kopřivami po pás … o první padlý jasan jsem zakopl, protože jsem ho vůbec neviděl. Vytahat, rozřezat, naložit, přinaložit ještě deset 40cm metrů („Hele tati, vo tomhle včera v telefonu řeč nebyla!“), najít čtyři praváky a kozáka, a hajdy domů. Chtěl jsem vlézt do bazénu, ale nějak na to tuším nedošlo. Poprvé jsem tam byl v úterý? Ráno 19 stupňů, zapnutý ohřev, večer 28. 

Ve čtvrtek jsem hlídal Adama, ivka přijela až ve čtyři, nasrán ze svého pracovního marasmu jsem vystřelil na dvě hodiny k pc, a v šest ven, abych stihl předvíkendově posekat celý pozemek. V osm večer hotovo. Zalít túje, borůvky… v deset jsem padl do postele, ale protože jsem se předtím přežral těstovin, tak jsem do půlnoci nezabral.

V pátek už jsem měl ohřev vypnutý (to i ve čtvrtek), protože bazén měl 30–32°C i bez toho. A já se fakt chci v bazénu osvěžit, studená voda mi nevadí, a navíc teplá voda se rychleji kazí. Ale teplejší voda je zase dobrá v tom, že tam Bára hodinu vydrží, a může se tam cachtat i Adam. Tak to musím přežít. Ale už jsem i uvažoval, že načasuji spuštění filtrace přes noc a nechám vodu hnát přes ohřev – ten přes den vodu nahřívá, ale přes noc, kdy teplota klesne třeba k dvaceti, funguje jako radiátor a protékající vodu vlastně ochlazuje. Zatím to nedopadlo.

V pátek opět tropy, Anička (Netatmo) mi regulérně ukazuje teplotu k 33°C, stanice v okolí vždy o stupeň dva méně. Ivka přivezla Báru ze školky a hned s nima šla ven, což je půlhodinový organizační veletoč, takže jsem šel s ní, no a už u bazénu zůstal a práci odpískal, „že si v sobotu přivstanu a doženu to“. Ach ta naivita, že, Adame? Cachtali jsme se až do večera, přišla teta, babička, já si mezitím dělal co bylo třeba, vyplel a okopal brambory, vyvázal si borůvky, zalil tohle a tamto, … a v noci o půl jedenácté, když už děti konečně spaly, jsme se zase vrátili na terasu, kde bylo dle Anče stále 25 stupňů. V sobotu jsem ráno místo práce akorát opět sledovat Adama na koberci obýváku. Hned dopoledne jsme pak vylezli k bazénu a vegetili tam až do oběda, kdy ivka odjela do Brna, děti k babi, a já měl dvě tři hodiny „pro sebe“. Byl bych šel poprvé letos na kolo, kdyby mě z lesa nebo z toho sekání trávy (v poklusu) nebolelo koleno. A proč si to ještě zhoršovat. Seděl jsem tedy u práce až někdy do půl čtvrté, kdy jsme se zase všichni sešli, a pak vyrazili k našim nechat tam Adama, a pokračovat dál na párty u Toma a Hanky… kde jsem po roce zase viděl celou partu pohromadě. Po roce. Parno, dusno, děcka v bazénu, dospělí ve stínu, na rožni kýty … fajn večer.

Doma jsme pak všichni celí ulepený konečně vlezli v osm večer do bazénu, voda 32°C, u hladiny ještě víc, neb Bára při ponořování pištěla stejně jako když jí napustím moc teplou vodu do vany. Naprosté bájo na večerní relax. Ivka šla domů zpacifikovat Adama, já s Bárou ještě zalil truhlíky, natrhali jsme si pár jahod – měsíčních, vyloženě divokých, i záhonových, pohladili koťátka, pak se zvedl vítr a předpovídané bouřky se začaly blížit. A tak alou domů, a sledovat to jen z okna. Z noční terasy nic nebylo, Adam usnul až po desáté, ale Báru vzdálené blesky a temné bublání děsilo a nespala ještě ani někdy v jedenáct, kdy jsme šli spát my. Chvíli po tom bouřka opravdu dorazila k nám a během hodiny spadlo krásných 8mm. Spal jsem mizerně, xkrát jsem vstával okno otvírat (když nepršelo) a zavírat (když se rozpršelo a rozdunělo), pak se mezi námi opět upelešila vrtící se Bára, pak Adam řval hlady, pak řval, že už nechce ležet (v posrané plíně), „Vezmeš si ho chvilku?“ … a jen jsme přešli do obýváku, tak se po rozbřesku zase setmělo, zahřmělo, a spadlo … kolik říká Anče? Dva a půl milimetru. To po těch tropech taky potěší. 

Tož je rovných devět ráno, Adam se už po hodince spánku vrtí, a ženský už by taky mohly být vyspaný. 

Přestal jsem pít alkohol. Zlobí mě jedno oko, sem tam se objevující (neléčitelná) vada sítnice, po dlouhé době náhlá depresivní ataka v míře doposud nezaznamenané. Vitamíny / doplňky stravy beru svědomitě (a nic jiného na to není…), ale pak to prolévám chlastem, a alkohol je jed, co si budu namlouvat, třeba v tomhle problému také nějakou roličku hraje. Tak to zkusím bez něj, uškodit mi to rozhodně nemůže. Zítra v po to bude týden. Jsem až šokovaný, jak mi to „nevadí“ … základ je vzít si odpoledne ven petku vody, nemít žízeň. Po dvou hodinách žíznivého sekání trávy pod slunkem bych tu studenou jedenáctku vypil i očima. Ale když během toho vypiju petku vody, tak mě to najednou zase tak neláká. Tak uvidím, jak se to vyvine.

před třemi měsíci | Ze života | 1 komentář

Komentáře

1 | frettie | před třemi měsíci

Jo, bez alkoholovej život chválím, mám to tak už roky a je to super.

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.