Pravděpodobně začínám šílet

Vím, že za obsah svých snů člověk není zodpovědný (tedy, alespoň v to doufám), ale rozhodně si jejich současnou vyšinutost vysvětluji změnou spacích návyků – jmenovitě brzkým vstáváním.

Vím vím, dělám z té sedmé hodiny kdoví co, démonizuji ji jako mýtický přelom noci do dne, bitvu světla s bla bla bla, a zatímco jiní vstávají před pátou každý den poslední deset let a moc to neřeší… inu, dívej se na to pohledem člověka, který si v předchozím semestru všechny předměty naházel od jedenácti hodin a přesto občas na některý z nich nevstal.

No a tak i dnes jsem se probral málem opocený z toho, co se událo… nakonec jsem k počítači odešel o deset minut dřív, než by měl vůbec budík šanci se rozkřičet. Táta odjížděl do práce a máma se také chystala k odchodu, celý týden jsem se s nimi tak tak míjel.

Letecké bombardování, skrývání na náměstích Pražského hradu, malá letadélka na obloze a velké bomby pomalu padající k zemi… a ať se tisknu ke stěně paláce jak chci, stále padají dvě z nich přímo na mně… pomalu, beze spěchu – to abych měl dost času se strachy div neposrat… a pak dopadnou a moje poslední myšlenka v tom černém slizu křečovitého strachu je, že to konečně skončí, budu mrtvý. Ale nejsem. Jdou to divné bomby… anebo je těžké ve snu umřít.

Skrýváme se s rodinou v lesích, prší. Ale jako by to nebyl obyčejný déšť, jsme pak celý mazlaví… vysoký zelený porost, naše odbojová skupinka se v něm skrývá a sleduje cestu. Je s námi cizí holka. Nikdy jsem ji neviděl, ale vybavuji si oranžové vlasy.

Vše přechází z válečné vřavy do obyčejného života, jsme neustále spolu, mluvíme o sobě… bude studovat v Náchodě. (kde je vůbec Náchod?), atd, atd.

Probouzím se brzy, ivonka ještě spí. Scházím do obýváku, potichu dojdu k pohovce, ale ona dívka spí pod dekou v křesle a ačkoli nedělám žádný hluk, za chvilku se probere. Usmívá se, a prý že přes noc opravila DVD přehrávač, když jsem toho nebyl schopný já.

Pak se probírám doopravdy, protože už raději chci vstát, než prožívat tuhle šílenost dál :) Práce volá.

před jedenácti roky | Sny | 6 komentářů

Komentáře

1 | honza | před jedenácti roky

Zvláštní, opravdu. Mě vždycky zajímalo, proč se ve snu sepne několik událostí, které by tě normálně nenapadly. V tvém případě bombardování Prahy, studium v Náchodě, oprava DVD přehrávače :-).

reagovat

2 | juneau | před jedenácti roky

Hm, a to je ještě pár věcí, o kterých jsem raději ani nepsal :)

No jak jsem zmínil v úvodu, doufám že snění není obrazem duše a myšlenek spícího ;)

reagovat

3 | newermore | před jedenácti roky

pekny sen… Nachod je v cechach, u hradce kralove. btw nekde jsem cetl ze nemuze ve snu umrit, do konce ani usnout… nebo to bylo astralni cestovani? ted nevim… ale myslim ze sen…

reagovat

4 | endlife | před jedenácti roky

Mně se „divné“ sny objevují zásadně v období, kdy mám silnější stres – moc práce, moc školy, když je někdo doma nemocný atp.. A pak to stojí za to – taky nálety, válka, útěk, skrývání se, ale spíš nekonkrétně, útěk před něčím, co je někde…

A má asi nejhorší noční můra a snad jediná, která se často opakuje je ta, kde dokážu skákat hrozně vysoko, skáču přes stromy, přes domy, nemůžu zastavit – jako bych byl rozběhnutý a pořád se odrážím výš a výš a když padám, tak mám hrozný strach, že se rozmáčknu, zakopnu atp. Opravdu divné…

reagovat

5 | jakub | před jedenácti roky

Ve snu se umírá prostě blbě, já se vždycky probudím…

reagovat

6 | juneau | před jedenácti roky

Jak rika newermore, mozna to ani nejde :)

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.