Prázdniny jak mají být...

Popíjím si růžové víno (kdy jsem měl naposledy vůbec bílé?) a jsem zdravě unaven. Poslední dny mám volno, prázdniny, a tak tedy ráno co ráno vstávám v sedm, vařím si zelený čaj a ne kafe, nekřesťansky dlouho jej louhuju a usedám k počítači, abych… pracoval. A tak pracuji.

Přijela za mnou ivonka, která se – zatímco já se hádám s počítačem – v mém pokoji připravuje na poslední zkoušku… oba tak strávíme celé ráno až do oběda, sestra dnes připravila delikátní brokolici s nivou a šunkou. Za poslední měsíc jsem snědl víc brokolice než za celý život. Respektive, nikdy dříve jsem ji nejedl.

No ale posilnil jsem se a vyrazil jsem pod dům postavit do latě jednu shnilou dřevěnou zídku, která po 15 letech na dešti a slunci prostě… dosloužila. Deset čtvercových trámků vedle sebe, ze dvou třetin zapuštěných do betonu. Dvě hodiny jsem ty rozmoklé a ztrouchnivělé kusy dřeva dostával na světlo boží a vozil jsem daleko k lesu na smetiště… a pak jsem na posledních dvou zlomil krompáč. Čímž ilustruji skutečnost, že jsem se fakt snažil

Chvíli odpočinek, a vyjeli jsme s ivonkou na kolech na podvečerní vyjížďku po okolí… kopečky, výhledy, stoupání a dlouhý sjezd… bylo to fajn. Jen teď by ještě ivonka nejraději šla na procházku někam ven, ale já už opravdu zvládnu jen to sezení.

Včera jsme šli spát za světla a dneska to bude asi stejné… vstávat o svém volnu v sedm… to se pozná, když člověka jeho práce (relativně) baví.