Předvečerní chvilka poezie

Úplně to vidím… celý den si říkám, že bych mohl blognout, logicky „až po práci / diplomce“, ale v těch dvanáct se na to stejně vyseru a maximálně se půjdu odreagovat k nějakému filmu. Takže blognu teď, lehce po sedmé hodině. A přesto již v pyžamu.

Světlým dnem víkendu byla sobota, kdy jsme se přiřítili od ivonky k nám a večer se sešli s partou za domem na prudké stráni zavalené sněhem. Celé odpoledne tam výskala děcka ze sousedství, ale za tmy to bylo naše. Škoda toho deště. Ale vyřádili jsme se, na třech sáňkách, dvou bobech, jednom nafukovacím kruhu, pytlu se sněhem a skibobech. Jako za mlada. Chill-out proběhl doma u toma, kde jsme se sešli ve značně oslabené sestavě pěti lidí a dobře tři hodiny hráli jméno město rostlina věc či co to je. Zabavili jsme se dobře. Já srkal minerálku, neb jsem na ten kilák cesty od našeho domu vyrazil s raketou (kdo by v tom mrznoucím dešti chodil pěšky) a už se těšil, jak si to budeme po namrzlé silnici šněrovat domů :)

Jízda na sněhu, jízda na ledu, jízda ve sračce (když se rozpustí sníh solou)… to je moje a letos si toho užívám až až. Invazní vozítko raketa je na tyhle spanilý jízdy přímo stavěná a není třeba se o ni přehnaně bát jako kdybych řídil opečovávanou rodinnou felcku. A tak si to vždycky svištím k ivonce, v přehledných zatáčkách se nechávám utrhnout, sem tam prošlápnu plyn a tak všelijak zjišťuji, jak se auto v takových podmínkách bude chovat. Lepší vědět to předem. Sranda. Snad nepřejde.

U ivonky nechávám auto venku, neb tam – mezi třemi dalšími auty (lol) – není moc místa. A pak se ráno vždycky těším, jak si ho půjdu nastartovat, pustím klímu (=větrák na přední sklo) a začnu si jej láskyplně oškrabávat :) Tak jako dnes ráno. Vyrážel jsem po půl osmé, abych doma vyzvedl sestru a hodil ji na vlak, dobrých 40 km na čerstvě zasněžených silnicích (přes noc skoro desítka napadla). Pustil jsem si ranní šou s evropou dvě a jel. No… chvilku mi trvalo, než jsem se ve sračce do toho mírného kopečka od ivonky rozjel.

A pak v devět před domem. K tomu jsem ani nezajížděl, neb cesta byla zapadaná sněhem. A tak jsem si hned na zahřátí odházel sníh všude, kde jej odhazujeme a zaparkoval. No a co kurva pak, když už od noci nejde proud? V neděli jsem u ivonky vytřískal celou baterku na noťasu a teď, když bych si alespoň mohl dávat trochu dokupy diplomku, nemůžu dělat nic. Vytáhl jsem ven peťáka a dvě hodiny jsme strávili procházkou a focením zimy ve vesnici. Pak již konečně proud šel, ale než jsem se se zatápěním, obědem, venčením kima a poobědovou kávou dostal k pc, byly dobře dvě hodiny. Hodinový hovor na skypu s kolegou a po jeho položení přišel táta z práce se smrtí v očích, že nás ty haldy sněhu na střeše zavalí / střecha se prolomí / nosné stěny zhroutí /… sám dům stavěl a dodnes si trhá vlasy, proč jen udělal nosnou zeď pouhou pětadvacítku a ještě do ní vysekal vedení vody. No bylo jasné, že aby mohl klidně spát, vyleze na naši relativně rovnou střechu a sníh sháže.

Štrejchlo by mě, kdybych seděl u pc a jen poslouchal, jak mi nad hlavou dupe natuty nejištěný a hazardující. A tak jsem tam vylezl s ním, střídavě jsme se přivazovali lanem kolem pasu k hromosvodu a lopatou odklízeli těžký sníh. O víkendu napadlo dvacet pět čísel, pak do toho jednu noc pršelo, pak připadlo dalších deset. Teď přijdou mrazy a kdyby na to za týden napadlo dalších dvacet, tak už to bude fakt problém. Než padla tma, 80% střechy bylo bez sněhu. A táta bude klidně spát.

Bylo šest hodiny a den v tahu :) Práce přichází na řadu teď (a na diplomku dnes holt seru), takže… kaféééééééé!

před osmi roky | Ze života | 1 komentář

Komentáře

1 | sestra | před osmi roky

já sem to věděla! úplně mi to bylo jasný, že táta příjde z práce a bude chtít lézt na střechu, už včera byl nervózní, že co bude s tím sněhem na střeše a v noci ještě napadlo, no jó, to muselo dolů :D

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.