Proc? Takova nevinne detska otazka...

Jo, uz tu dlouho nebyla, stejne jako pitoma diakritika… vis proc bez hacku a carek? Nebot mam dlane oprene o roh desky stolu a pohodlne tak dosahnu na vetsinu pismen, ale ne na nejhornejsi radek s ceskymi znaky. Musel bych vic natahnout prsty a to neni pohodlne… nechci zbytecne vydavat vice sil, proc taky?

Vzpominam si, take jsem o tom uz jednou psal… protoze jsem byl ve stejne nalade. Bylo mi mizerne. Je mi mizerne. Tak mizerne, ze mam pusteny iecka a ne firefox, protoze nejak zlobi a jede pomalu a ja se nehodlam nasirat jeste vic. Asi se vratim k mozille, 1.7b je pry vymakana… nekdy, ted nemam naladu. Ani dostatek sil na averzi k ie…

Dokoukal jsem se na Jak ztratit kluka v 10 dnech, misto jakehokoli (napr maturitniho) uceni. Hezke hezke… ale me se libi naprosto kazdy film, ktery kdy spatrim. Vyjimkou je jen Pianistka. Zvlastni, naproti tomu Pianista byl nadherny. Proc to pisu…

Byt holka, sedim ted na posteli v pyzamu, rozcuchana, neupravena, ubulena, fnukam do mobilu a nekde jinde, ovsem pod stejnou noci, vybiha z domu kamaradka, aby me utesila a… hm, tak je to jen v tech filmech, ze? Ale mas predstavu, jak mi je.

Proc jsem se treba zacal bavit se sirenkou? Vzdyt… proc… nemelo to smysl, presto jsem mel touhu napsat. Kdyby to byl kdokoli jiny… a ted? Na tohle ani mystera nema…

Proc to musim psat? Copak je net stavenej na takovyhle cyraty? Co me tu drzi, abych nesel o patro vyse a nepokousel se usnout? Asi bych jen lezel a premyslel… lezel a premyslel.

Je to tim vinem? To je ten pozdni sber.

Snad za to muze Bertolucciho Svudna krasa, slunna anticka Italie moderni doby, bohemske sidlo na kopci, zkazena i krasna spolecnost, liv tyler… nic z toho. Jen zacatek filmu, kdy cestuje sama vlakem… cestuje, sama, v cizi zemi, mezi cizimi lidmi. Proc to mam nahle vsechno pred ocima, jako bych se dival sam? Jako bych to byl ja, koho ten uchyl ve spanku nataci, jako bych to byl ja, kdo jel tim vlakem… jako bych to byl ja, kdo cestoval…

Tiche poledne, sestra u komplu mi zabranila spalit zbytek volna via net, na stole lezela fotopublikace o kanade, leos simanek… jiz jsem od nej neco cetl, posadil jsem se tedy i k teto knize. Parta pratel se vyda do kanadske divociny postavit srub. Sto padesat kilometru od nejblizsi civilizace. Dalky, krasna priroda, ticho, lesy, voda jezera, vune dreva, vlci a medvedi, hory skryvajici obzor, jinovatka na stromech… leos tam zustava na dlouhe mesice sam, existuje si pro sebe, mirne z toho sili… vidim sam sebe.

Plaz… ano, ten film. Snad ten me nakazil. Cestovat… a pak jedna mizerna parba par desitek kilaku od domova, ze ktere jsem se chtel mermomoci vratit jak jen to slo, tudiz po vlastni ose… prvni stopovani, rozpalene slunce a rozpaleny asfalt, prach a podivna euforie, podivny strach…

Tolikrat denne vidim jine zeme a toulam se na jinych rovnobezkach… kdepak, snad za to muze On the road… a za spoustu jinych veci, rysu, ktere tu drive nebyly. Vsechno se to pekne spleta dohromady… vsechno me to unasi pryc.

Ale kde jsem? Kde ted sedim? Na zidli v temne mistnosti, za okny je take tma, a tisickrat videne lesy, nemenne udoli objimane sumem reky, stejne hvezdy nad tim vsim, stejna krasa poledni zare, stejna krehka atmosfera jarni pate hodiny ranni… stejny prach, stejna vune, stejne smutne pohledy skrze sklo do ticha. Stejna osamelost.

Co vyresi nejaka akce, parba? Fajn, clovek na to nemysli. O to osamelejsi je pak, az vse skonci… zase stejny dum, pokoj, myslenky…

Proc se tedy nezvednu ze zidle, potichu neobleknu, nerozbiju prasatko a nesbalim si topten svych veci, pripadne nenajdu vsechny aktualni spoje na jih? Jel bych k mori, v puli dubna tam jiz bude hezky, a studene more mi nevadi… co je na tom tak tezkeho? Proc to neudelam, kdyz tu silim z toho, jak moc potom touzim? Proc nehodim za hlavu osm let studia zaroven s pripadnou budoucnosti?

Proc… takova detsky nevinna otazka.

Krize stredniho veku, nic jineho… at uz se na svoji budoucnost divam z jakehokoli smeru, vidim porad to stejne… maturita, leto, vejska, vejska, vejska, porad v techto hranicich, porad svazan s vysocinou, kterou obcas miluji a obcas nenavidim… takhle pred sebou neco vidim, a to neco se nezmeni. Neni tu zadna promenlivost, nic nepredvidatelneho. Jak jine byly tyto myslenky se zuzkou, respektive jak jine by byly s jakoukoli jinou holkou… kde jsou ty nadherne zapady slunce a mekke svetlo svitani? Kde? Opar nad morem, nebo jen septajici lan zlatave psenice, horko a vune leta…

Proc po tom nahle touzim? Chci, strasne moc chci nachazet nove zazitky, snad to ma puvod v energii a okamziky kypicim podzimnim tripem do prahy, protoze tak si sve zazitky predstavuji. Mit plan, mit prostredky, mit svobodu… takhle nevidim nic nez stereotyp. A nevidim to tak ted, v tento okamzik, po mizerne prozitem dni, po narocnem vikendu. Nadeje umira posledni. Aby mohla dlouho a bolestive trpet…

před 14 roky | Ze života | 7 komentářů

Komentáře

1 | řetězka | před 14 roky

kdybys nebyl tak dobrý student, řekla bych ti: a co když ti ta vysoká škola nevyjde? co když se na žádnou nedostaneš a najednou nebudeš vědět, co dělat, protože to byl jediný a pevný plán do budoucna?

já se přihlásila na jedinou školu a nedostala se. člověku až pak dojde, že se měl snažit…

cestování a dálky si nech na druhý a vyšší ročník výšky. neprohloupíš. kolu budeš mít jistou a už budeš jistější v tom, kam se vlastně chceš podívat, a budeš se taky mít kam vrátit. věř mi.

reagovat

2 | pavel | před 14 roky

Skvělé čtení.

reagovat

3 | Chani | před 14 roky

Díky… Taky mi tak včera bylo a ještě je. Problém byl v tom, že se nenašla a asi ani není kamarádka, která by vybíhala do noci.

Už jsem myslela, že jsem v tom byla-jsem sama

reagovat

4 | lucinka | před 14 roky

jo… utéct pryč, odvrátit stereotyp, žít si, jak chceš bez pravidel a omezení… povídej mi o tom…

reagovat

5 | Hughhh | před 14 roky

proč mě tenhle zápis tak stresuje? pomoc… Pomoc! POMOC!!!!!

reagovat

6 | maggie | před 14 roky

Tenhle pocit jsem taky měla… v létě před čtvrťákem. Sbalila jsem si batoh a jela… Ten pocit byl neuvěřitelně krásnej… Ale počkej aspoň do května!!! A pošleš mi pak pohled, jo?

reagovat

7 | juneau | před 14 roky

stejne na to neseberu odvahu, takze je to bezpredmetny. ty jsi ulitlejsi nez ja :) nebo spacham neco uplne jineho

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.