Prostě a sprostě jsem zůstal doma

Už dobrých několik hodin se držím a neoháním se kapesníčky. Příjemná změna. Takže za to asi dnešní off-school stálo… zítra si s sebou stejně vezmu pytel kapesníčků, tak jako tak. Nebudu to nechávat náhodě. Výčitky vůči škole nemám, dneska mohli sotva něco dělat. Se uvidí zejtra…

A co jsem tedy dělal? No flákal se, co jiného… na nějaké učení mi pak už nějak nezbyl čas… od rána jsem dělal na webu pro místní bezdrátovou síť, zhostil se té strašlivé myšlenky připojit k němu pořádné fórum, se kterým již mám dobré zkušenosti, a také se mi to povedlo. Opět jsem si jen připomněl dvě věci: je strašný muset něco upravovat v cizím zdrojáku, který prostě vůbec neznám. No a je příjemný, když už to nemusím celé dělat znovu To by mi asi hráblo.

Doladil jsem také přístupy z vyhledávačů, za vydatné podpory míry z webzdarma. Sám bych nevěděl, jak se zbavit špatného kódování, teď už to ovšem šlape jak hodinky… doufám.

Ha, teď jsem si vzpomněl, že musím dodělat ikonku k webu pro bezdrát. To bude asi tak všechno, potom bych si šel docela rád číst. Když už ne se učit… chystal jsem si učení s vědomím úkolu (rýsování) do deginy… prohlédl jsem si zadání, zhodnotil jej jako triviální, tudíž budu schopen jej zítra narýsovat o velké přestávce před deginou (a najíst se přitom), takže dnes jsem jen sešit šoupl do báglu a vlak má zpoždění. Nebo přes to nejede, co já vím. Tohle je můj přístup k učení…

Táta mi donesl čaj. Teplej. Vřelej. Vroucí. Pálící. Já ho ještě neochutnal, ale žličku (jo, žličku) neudržím a chvilku jsem také přemýšlel nad tím, zda mi stoupající pára nezamlží monitor. Moc se k tomu nemá, ale moc také nechybí.

Mystera II – Riverdance… tohle jsem určitě poslouchal při psaní dopisů. Naposledy jsem nějaký psal tak asi před třičtvrtěrokem (jak se tohle slovo může psát, to je mi záhadou)… BRUTÁLNÍ!!! Právě jsem naťukal ty tři tečky přesně do rytmu icq zaťukání ohlašujícího nového online člověka v icq seznamu. Tak to byla pěkná náhoda No, dopisy… ten dopis byl ivance. I ta je už dávno pryč…

Začal jsem se smát. Vždyť drtivá většina holek, se kterými jsem kdy co měl i v jiném směru než v naprosto formálním přátelství, je pryč… k smíchu to ale není. Přemýšlím, zda mám opravdu nějakou vážnou kamarádku. Zda to není jen roční úlet… a docházím ke smutnému číslu, jehož odmocnina není definována, jehož integrace je libovolnou konstanta, jehož sinus je jedna a cosinus nula. Jo, přesně tak velký hafo.

Můžu si za to sám, samozřejmě. A tohle není žádná sebelítost, ale racionální posouzení situace. Kdybych chtěl, mohlo to být všechno jinak. Nesměl bych být takový individualista, takový sobec. Tyhle dvě vlastnosti jdou podle mě ruku v ruce. Ani ta internetová přátelství již nejsou co bývala… veronika. První mejlová kamarádka. Tuším, že je to snad už měsíc, co jsem jí neodepsal na mejl… jdu to napravit.

Fajn, mejl je v tahu. A čaj je pořád horký. To bude na dlouho…