První pořádná projížďka na kole

Člověk napíše nadpis o cyklistice, a přitom sedí v noci u počítače zhulákaný z růžového vína a chce se mu akorát tak spát, nebo páchat hříchy s ivonkou. Ale i přes to všechno je pravdou, že jsem se dnes poprvé pořádně projel.

Bylo od rána hezky, ale to jsem seděl u počítače nebo s tátou natíral druhý balkon. Odpoledne jsem ovšem sedl na kolo, vyrazil v pěkném horku do vesnice a pak vymyslel odvážný plán, kdy se z krátké projížďky stal hodinový výlet přes zdejší kopce. A k tomu: nezastavit. Prostě neslézt při tom z kola, za každou cenu vydržet v sedle. Pohodička na rovince, výzva tam u nás v kopcích. Po lesní cestě jsem neustál stoupal a stoupal dobrých 20 minut, v sedě, ve stoje, s jazykem na vestě pořád, uhekaný a zpocený jak brzlík při zápasu Manchesteru a Chelsea (?), ale stejně jsem z kola neslezl a vydržel to až do nejvyššího bodu. Potřebuji se dostat do formy. Kolo je moje vášeň a únava je nepřijatelná.

Včera jsem zdolal jiný místní kopec a nahoře pět minut pocházel kolem kola, odpilvával litry nepotřebných slin a snažil se nezvracet.

Kolo… při sjezdu z kopců do vesnice (po asfaltu) mě předjela máma v autě na cestě z práce. Vezla tetu a sestřenici (sousedi), a ta na mě z okýnka hulákala jedem jedem! Počátek klesání, 65kmh^-1 jsem tam už taky jel, tak jsem je pak i málem dojel. Ale jiná věc je úsměvná: dvacet minut můžu stoupat mravenčím a přesto úmorným tempem vzhůru, abych všechny nabyté metry během tří minut zase sjel dolů. Njn.

U ivonky vycházka za pívem, řezaná dvanáctka, pak ještě jedna, návrat domů a opékání klobás na zahrádce. Teď už jen růžové víno, postel a … zkus vlastní fantazii