Půl čtvrté v noci...

I včera jsem šel spát pozdě a dnes vstal před obědem. Lepší než prosedět ráno u komplu. Na což by natuty došlo… zírám někam za monitor… dál bych si hrál s redakčním systémem. Do večera jsem dodělal všechny šablony (editovatelné části dizajnu) a teď v noci je začal skládat do sebe. Není to tak snadné a hlavně to nemohu dělat bez uživatelem nastavených hodnot (např kolik textů vypsat v archivu na jedné stránce,…), takže musím nejdříve vytvořit sekci pro kompletní nastavení blogu a z ní pak tahat mnou zadané (případně defaultní) hodnoty.

Nastavení jsem chtěl nechat (naivně) na konec, kdy bych si byl jist, co všechno hodlám nastavovat. Takhle mě čeká vrcholně nepopulární přidávání dalších a dalších nastavovátek, přepisování scriptu, ládování databáze… ach jo. Jinak to asi nepůjde. Pokud si tedy jen zpočátku nevytvořím soubor s nastavenými proměnnými, jenž bude na konci nahrazen výpisem z databáze (aby šly tyto hodnoty měnit) a v němž by změna znamenala připsání 1 řádku. To je dobrý nápad. Ale když už mám zase většinu oné sekce hotovou… ale stejně to udělám takhle. Snad to do zítřka nezapomenu… stejně celé dny nemyslím na nic než na tenhle systém.

Úplně jsem také vynechal vzpomínku na nákupy v brně, kdy mi prodavačka nesundala ze sáčka elektronické čidlo a my se sestrou obtěžkáni igelitkami u východu zvesela zapípali. Rozepsal bych se, nebýt tak ospalý.

Více mi ale v hlavě leží jiná věc… a asi tam bude dlouho. Jmenovala se lucka a potkal jsem ji před rokem u moře. Všehovšudy jsme se znali tři dny. Bydlí v brně, což je prakticky za rohem, ale přesto jsem ani minutku nepřemýšlel nad tím, že bych ji navštívil. Ji jsem patrně ale zaujal mnohem více, čtrnáctiletá pobláznená holka (co vypadala na šestnáct, tak nekřič)… občas mě prozvonila, občas napsala. Já ji sem tam prozvonil zpátky a párkrát odepsal… nakonec proč ne, vždyť mi s ní bylo fajn. Ale také mi bylo jasné, že tehdy jsme se viděli naposledy. Asi před dvěma týdny se ozvala, že jedou k moři. Už dříve mě na moje přání ujistila, že ho bude pozdravovat… asi tedy čekala, že mě to bude zajímat. Ale já jí neodepsal. Že jí napíšu v týdnu, až bude u vody, říkal jsem si… a nenapsal. Prozváněla. A já neodpovídal…

Včera – to už se patrně vrátili – mi volala. Nevzal jsem to. Poprvé jsem nevzal nějaký hovor. Ptala by se, proč jsem jí nenapsal? Co bych jí odpověděl… vždyť mě má jen ráda. Bylo to jedno, mobil utichl. Později mě prozvání neznámé číslo, ale hned mě napadlo, že si třeba vzala mobil sestry a teď mě zkouší, jestli záměrně ignoruju jen ji. Později v noci se ozvalo ještě nějaké (no number)

Udělal jsem něco, na co nejsem pyšný. Přežiju to a zase mi bude fajn a na nějakou lucku si ani nevzpomenu… ale teď mi to není lhostejné a vím, že jsem se nezachoval tak, jak by mi můj (tobě předhazovaný) charakter nařizoval.

Co na tom sejde… zítra se asi neozvu, to budu mít na starosti ivku. Ale teď, s touhle fucking mood, je nejlepší jít spát… How come we dont even talk no more…

před 15 roky | Ze života | 6 komentářů

Komentáře

1 | endlife | před 15 roky | podnebi.wz.cz

vidíš, nepíšeš jenom o red. systému, ale že bych mohl říct, že máš zrovna štěstí, že můžeš psát i o něčem jiném..

reagovat

2 | maggie | před 15 roky

Myslim si ze je normalni nechtit s nekym mluvit. A pokud to ten clovek (v tomto pripade mlada slecna, ktera mozna na sestnact vypada, ale urcite tak nemysli), nepochopi, nejsou Tve vycitky svedomi na miste. sla jsem spat ve dve:)

reagovat

3 | juneau | před 15 roky

co naplat, prijde mi to nefer a nic se na tom nezmeni.

reagovat

4 | Carpenter | před 15 roky | www.photoblog.czweb.org/fotoblog

Hm, tohle znám. A chápu to, z toho člověk fakt nemá dobrej pocit. Je to rozhodně zvláštní, jak člověku může být lhostejný někdo, kdo ho má rád a „chce“ ho, jakmile se třeba jednou ráno probudí s pocitem, že…

reagovat

5 | juneau | před 15 roky

asi by to bylo na delsi studii… co o tomto „pocitu“ vubec rozhoduje. Vzdalenost? faktor setkatelnosti? Faktor uzitecnosti udrzovani komunikace? Ci jen inteligence… protoze uz pred tim rokem mi bylo jasne, ze se vickrat neuvidime. To jen ona zila v jinych predstavach… a pritom ja mel jasny obzor, jasnou predstavu, jasne reseni… zakladem uspechu je znat sam sebe. Ale je to „uspech“? Kecam z cesty, vypil jsem hodne vina, posloucham sum sprchy a cekam, az me ivka pusti do koupelny… o lucku dnes vecer vazne nejde… dobrou noc, vy vsichni.

reagovat

6 | pif | před 15 roky | www.pifik.com

nekdy je ignorace to nejlepsi, co muzes udelat ;)

myslim ze ti muzou bejt ostatni holky naprosto ukradeny, kdyz jsi spokojenej s ivkou ;))

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.