Rolety

Mám v kanclíku okno. Vidím z něj louku, kopec, les, mám jej po levé ruce. A za tím lesem – jak jsem zjistil – ráno vychází slunce. A to na levém monitoru skoro nic nevidím. Místo záclon tu předchozí majitelé namontovali dvě rolety z Ikey, které jsou fajn, ale je to průhledná bílá látka, rozhodně nic „proti“ slunci. A tak jsem si v Ikey koupil novější generaci stejně širokých rolet, ale zatemňovacích. To by bylo fajn, kdyby nové rolety pasovaly do starých úchytů, a já je jen prohodil. Jenže nepasují. A aby to bylo úplně napiču, tak ty nové úchyty mají i jinak umístěné otvory pro šrouby. Takže i když jsou nové i staré rolety 80 cm široké, tak pokud na jedné straně namontuji nový úchyt do hmoždinek po tom starém, tak na druhé straně mi 1 cm chybí. Doprdele. A vrtat centimetr od jedné díry druhou? No to není nejlepší z nápadů … musel bych navrtat úplné nové díry níže, a tam očividně vede elektrika. Řešením by bylo nové rolety vymotat, a jejich neprůhlednou látku namotat na ty původní, to by snad šlo. Jenže ty původní rolety jsou řetízkové, zatímco ty nové už bez řetízků s nějakou fikanou automatikou pro navíjení. Hm. A co kdybych do těch nových úchytů navrtal vrtačkou nové díry, respektive rozšířil ty současné? Na každém úchytu by se tak dalo udělat cca půl centimetru navíc. Vrtal jsem v životě asi tak třikrát, vše za poslední půlrok tady na baráku, ale tohle by neměl být problém. Aha, takže mám vrtáky jen do zdiva, a to problém je. Ale zachránila mě ivonka, když se na procházce s malou stavila u jejicho a tam mi vrták do kovu vypůjčila. No kdyby mě viděl nějaký profík, tak mi ruce urazí, ale já sám si naštěstí nic neudělal a všechny díry pro šrouby rozšířil. Ta nervozita, když jsem to vše dával v kanclíku dohromady – a najednou roleta visela, úchyty přišroubované do původních hmoždinek, bez nutnosti to celé převrtávat … jaj! A jak se hezky sama navíjí! A jak přes ni neproniká ani světlíčko! To se bude zítra o půl sedmé zatemňovat!

Včera jsem celé odpoledne strávil na půdičce dílny, kde již nebylo po seně a prachu z něj ani památky (vyluxováno průmyslovým vysavačem), ale bylo třeba „udělat podlahu“ z volně ložených desek. Skládal jsem to jak tetris, kombinoval, vyměňoval, sem tam něco uřízl … a v sedm večer bylo hotovo. Dnes jsem tam nastrkal pár věcí, co mi překážely v dílně, a pustil se do jiné akce – vyčistit stojan na slunečník, co je napevno zapuštěný do terasy. Chytrá věcička, slunečník je na cestě, tak ať je kam zapíchnout. O hodinu později jsem seděl bezradně u stojanu na vzdychal. Kterého kokota proboha napadlo do toho stojanu zatlouct dřevěnou tyč? Myslel jsem si, že je v něm jen špína, hlína, písek, ale ne, bylo tam staré dřevo. A jak dostat z úzké kovové trubky staré dřevo? Těžko. Rejpání kovovou tyčkou, šřourání dlouhým hřebíkem, a sem tam jsem vytáhl kousíček něčeho. Pak jsem si našel kup pásoviny, a tím se tam rejpalo lépe, a pak mě napadlo si ji trochu přibrousit do hrotu, a jakmile jsem s ní ještě začal točit, tak to teprve začalo jít. No nedivil bych se, kdybych to čistil dvě hodiny. Ten čas kolem domu utíká jak sviňa.

před dvěma roky | Ze života | 0 komentářů

Komentáře

Doposud nebyl připojen žádný komentář. Buďte první!

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.