Saturday's night, somewhere in the sands of time

Sedím u ivončina počítače a zatímco ona courá po pokoji a rovná si studijní materiály (ve spacím úboru), já pěkně v džínách a košili přes dno sklenky vína pozoruji svět za zrcadlem monitoru. A poslouchám si k tomu Kryptonite – 3 doors down, tedy písničku, kterou mi celou dobu pouštěl hágen a já nezjistil, co je zač, až dnes na mě vyskočila při šmírování jeho myspace profilu. Tak si ji užívám… a nevnímám Miss aerobik v televizi za námi.

Ráno jsem vstal brzy. Měl jsem totiž domluven doslova melouch, s tátou a dalšími dvěma účastníky. Do podniku v city totiž přijeli chlápci z jeseníků či odkud instalovat nějaký kabel. Ale pořádný kabel. A hrubě by se jim nevyplatilo vést si celou partu z firmy, tak přijeli jen tři s tím, že další alespoň čtyři seženou na místě. Takže jsem se k tomu dostal jako slepý k houslím, ale dostal a nějaké ty stovečky si za hodinu vydělal. Z programátora degradace na podržkabel, ale zajímavé to bylo. Už jen když nás do firmy pouštěli proti občance :)

Hned po návratu ještě s tátou do lesa, abych mu taky s něčím někdy pomohl. Takže dvě hodinky tahání dřeva na zdravém vzduchu a v nádherném počasí, v divokém lese. Spokojenost největší.

Večerní program se měl složit z posezení u ježka a následně zábavy, ale nedošlo ani na jedno. Ježek narvaný, zbytku lidí se nikam moc nechtělo, mě ostatně taky ne, ale protože to s nimi ivka měla domluvené, tak to nechtěla jen tak z čista jasna odpískat. Při čekání na jejich vyjádření jsme se prošli nočním městečkem… je něco kolem úplnku, všechno mokré po dešti, podzimní chlad. Připomnělo mi to vzdálené večerní procházky po vesnici, kdy se nás sebralo třeba 10 – 15 děcek a toulali jsme se. Pak jsem dorazil prochladlý domů, ruce si musel nahřívat pod tekoucí vodou a po horké sprše sedl k počítači a přes jednoduchoučku administraci napsal své myšlenky na blog. Dnešní procházka mi ty doby připomněla. Hledám ve starých archivech, co tu na webu mám, od léta 2001 dál. Ale i tehdy už mnohdy píšu jen o vzpomínkách na lidi, se kterými jsem ony procházky trávil. Ten čas utekl a vzpomínky vyblednou. Utopím je ve vínu.

Tak jsem si to vše jen tak lehce připomněl.

před dvanácti roky | Myšlenky Ze života | 0 komentářů

Komentáře

Doposud nebyl připojen žádný komentář. Buďte první!

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.