Sny, co se prostě nemají zdát

Ach jo. Špatně spím, poslední dobou, k ránu se probouzím a nezbude mi než se co pár minut převalovat, dokud se neozve budík. To u mě není normální. Zato snění ano. Ale jaké.

Nemá, takový sen se nemá zdát. Autocenzura je na maximu, přitom mám nedostatek času a chci to napsat, ačkoli by bylo lepší úplně mlčet. Jde spíš o ten pocit. Návrat do gymnaziálních dob a nešťastných či tajných (spíše oboje) lásek, nevinné rozhovory a zážitky a pak dlouhé dumání nad tím, zda jsem to jen já považoval za výjimečnou událost, nejistota a čekání na godota, napsat smsku či nenapsat? Protože co když jsem v celém tom šíleném světě pocitů stejně sám, ač si to nemyslím? Pak bych byl jen k smíchu, kdybych promluvil.

Celá noc vyplněná tímto životem. Možná proto jsem nemohl dospat, ale to je laciné vysvětlení.

Den by neměl začínat depresí. Za hodinu už budu na laně táhnout dva tři menší kmeny zpocený a došlehaný větvemi smrků, špinavý od hlíny, s promočenými rukavicemi… ale hlavně budu myslet na něco jiného. Ach jo.

před devíti roky | Sny | 0 komentářů

Komentáře

Doposud nebyl připojen žádný komentář. Buďte první!

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.