Takový nijaký den
Skvělá chuť Pepsi® s kapkou citronu… blueeeh. Nejak jsem se přepepsil. Pachuť v puse bych přežil, ale kdyby mě alespoň tolik nebolela hlava… nevím z čeho.
Mám zmrzlé ruce, teplo mi také není, džíny mě škrtí nechtěj vědět kde… to je komfort za všechny prachy.
Včera v noci to bylo obdobný. Díval jsem se na Vzpouru ve věznici Carandiru, naturalistický brazilský film o masakru vězňů v jedné (sao paulské?) věznici, kde v kapacitách pro 2500 vězňů žilo přes sedm tisíc odsouzenců, které pomalu požíralo AIDS. Přijde tam doktor, který se snaží prevencí předcházet šíření nákazy… jemu vězni vyprávějí svoje příběhy. Co udělali, jaký měli život, proč tam jsou…
A proč je to obdobné? Také jsem byl zmrzlý… do půl čtvrté v noci tu seděl v košili a šortkách a měl ledové nohy. Jenže nohy od kolen dolů, ne pouze chodidla. To už asi není dobré, říkal jsem si.
Přemýšlím, jak je možné, že mi tento film obrazností tak strašně připomíná včera zmíněné Město bohů. Příběhy se samozřejmě liší, a přitom v tolika věcech shodují. Brutalita, násilí, nulová cena lidského života, brazilská červenohnědá hlína, pošmourné nebe, snědí herci… a ten zmar. A v obou nositelé naděje. Doktor v Carandiru a mladík Buscape v Městu bohů. Doktor, neboť léčí a dává lidem naději, že pobyt ve vězení přežijí, a mladý fotografující Buscape, neboť jednou Cidade de Deus opustí a přežije.
Na české titulky bych asi čekal polovinu věčnosti, musel jsem se tedy spokojit s portugalštinou a anglickým psaným textem. Také to šlo…
Ale ta hlava opravdu bolí…
V mém TODO listu jsou dvě věci: rozhodnout se, zda přidám ke všem tabulkám předcosi. Nemůžu si vzpomenout, jak se tomu říká… název tabulky nebude „nastavení“, ale „neco_nastaveni“… a nevzpomenu si… prepex? To kdyby už uživatel využíval databázi a nechtěl, aby se mezi jeho tabulky míchaly tabulky red.systému… takhle by je měl abecedně za sebou v jednom bloku. Jenže když si představím, že bych kvůli tomu musel projít asi padesátku stránek… obrovské riziko, že někde něco zapomenu a v systému bude chybka. Ale chtělo by to, sakra, chtělo by to…
To druhé je odladit ještě trochu šablonu archivu, ale to bych zde rozepisoval dlouho. Jen jsem to nestihl odpoledne, než se vyrazilo k babičce, tak abych věděl, kde po příjezdu pokračovat. Díky tomu padl volejbal, návštěva ivky, volný večer… ale projel jsem se v autě. Přesně před měsícem jsem ho rozstřelil a dnes poprvé řídil. Příjemné, nezapomněl jsem to
Odjížděl jsem ale narychlo, napsal mirdovi, djovi a ivce, že na volejbal se sestrou nejdeme (ani vojta s martou), tak ať s tím nepočítají. A ivka mi neodpověděla. Nepřijede nakonec v šest? Nenechala si někde mobil? Já ho musel nechat na nabíječce a odešel…
Příjezd, zapnu mobil, přichází smsky… za nepřetržitého pípání vlezu do Zpráv, první je od ivonky, ok, „To si ze me delate picu nebo co?!“. Zůstal jsem stát jako opařený, žaludek se mi sevřel… snad proboha v šest nepřijela a nezjistila, že je dům prádzný! Vždyť jsem jí psal! Bože můj… úlek vystřídala úleva v okamžiku zjištění, že to byla smska od dje Prostě byla ve Zprávách smska od ivky, najel jsem na ni, v ten okamžik přišla smska od dje, zařadila se na první místo a já ok potvrdil (otevřel), aniž bych si toho v té mikrosekundě všiml. Vyděsilo mě to ale pořádně.
Jo, také jsem udělal nový dizajn red.systému, ale ještě jsem ho nenahrál. Ale mohl bych, jednoduchý scriptík umožní jejich střídání, aby sis je mohla prohlédnout všechny… tak jak tohle dopíšu.
A pak dodělám ty detailky…
Bolí mě hlava.
Hergot, nejede mi mysql server a nemůžu tenhle text uložit. Damn! Aha, na pipni.cz je info o tom, že dnes (resp dnešní datum plus příští rok ) bude upgradeován mysql server. To nemohli pět minut počkat?
Mno, deset minut uplynulo a stav je ještě horší: moje stránky neexistují. Aha, existují… jen se dvacet sekund hledají a pak vyskočí chyba mysql. Bingo, už to jede…
před 17 roky |
Ze života |
17 komentářů