Tohle nečti, koušu

A možná ne hned, ale patrně budu. Mám kousavou. Mám špatnou. Mám jízlivou. Mám cynickou. Mám depresivní. Mám… minutu přemýšlím, co ještě mám. Taky mám černý svědomí. Ale protože mám taky to všechno, co je nahoře, tak s klidem píšu, že jsem prostě vytečkováno a dál se nad tím nepozastavuju.

Poprvé v mé .net historii icquuju se spolužákem. Poslal mi seznam filmů, které mu mám zítra donést do školy. Já nejsem žádná debilní videotéka a předně, rozhodně se nevyžívám v tom, že bych někomu něco pořád půjčoval. Jen tak z kamarádství. Tak dobří kámoši to všichni taky nejsou. Osobně bych neměl tu drzost chtít po někom dvacet filmů. Když si jen uvědomím, co mě to stojí… 300–350 cd * 17 kč… to číslo si nechci ani představit. Grrr… kousavá.

Ospalost… včera ráno jsem vstal, a téměř ani nedokázal vstát z postele. Ještě nahej jsem se doplazil na chodbu a oznámil mámě, že dnes/včera na to kašlu a do školy nejdu, zůstanu doma, vyspím se, kouknu po vejškách, udělám si něco do školy. Ve středu mi nic nehrozilo, žádná písemka by mi neutekla. Máma řekla, že jsem dospělý a že musím vědět, zakazovat mi to nebude. Vlezl jsem do vyhřáté postele, přitáhl si peřinu až k bradě, a vyloženě jsem si lebedil.

Za deset minut jsem už seděl v kuchyni nad hrnkem čaje. I ten jeden pitomej den je ztráta jak prase. Dopisovat chemii, matiku, češtinu, seminář z fyziky… ne-e, vážně díky. Sebral jsem poslední zbytky fyzické síly a rozhodl se den ve škole přežít. Už v úterý jsem psal o neuvěřitelném vyčerpání, ospalosti… proto jsem chtěl ve středu všechno dospat. Nedospal jsem. A tak tedy že půjdu alespoň brzy spát. V šest přišli mirda s tomem, že potřebují u vojty něco stáhnout z netu, a vojta byl právě u nás. Vzal jsem je k sobě na bezdrát, protože vojta cáluje velkému žlutému… odešli za hodinu a půl, bylo něco k osmé. Spát jsem hodlal jít právě v těch šest. Takže jsem to vzdal. Musel si vyhledat info k výškám, na jednu se rovnou přihlásil, na druhou vlastně taky, na třetí už jsem. Přihlášený. Do postele v jedenáct (ne spát, učit se!) a ať žije ospalost ve školních lavicích. Jo, dnes to stálo za to.

Bude devět… co jsem se učil na dnešek se můžu vesele učit na zítřek, protože jsme v češtině na mezivál. poezii a žid. lit. nepsali. To nenávidím. A třeba v takové občance nám bez varování rozdala a4ky s otázkama z látky CELÉHO ŠKOLNÍHO ROKU! Já drtil neslušná slova mezi zuby, případně se je snažil neříkat moc nahlas… maturitní opakování. Já nejsem maturant ze ZSV. Vyplňoval jsem to jak daňový přiznání a bylo mi volný, jak to dopadne. Dvacet minut se prostě nervuju kvůli principu, a ona na konci řekne „Tak, vyměňte si papíry se sousedem a společně si je opravíme.“ Dvacet minut nás lakuje jak jen to jde, a pak tohle. To se nedělá. To se vážně nedělá!

Kousavá, kousavá… domů jsem ale přijel naladěný dobře. Co dobře, nádherně. S klukama na šipky, které jsem opět beznadějně projel, pak na nádr… seděla tam eva s lukym, po chvíli jsem se k nim od odjíždějících kluků vrátil a zůstal s nimi… sedět na ledovém parapetu. Luky to neustál a vstal, já se třásl zimou a eva nevstávala jen proto, že na to (podle jejích slov) byla moc líná :) Tak jako já… sluníčko zahřívalo prostor 1.5 metru od nás, ale my zatvrzele seděli dál na svém promrzlém parapetu a z lenosti nehodlali vstávat. Zamluvila si mě na vedlejší sedadlo. Tuhle větu luky zaslechl a jako člověk maximálně občas používající hromadnou dopravu se podivil, co to eva říkala. Extrémně jsme ho zmátli naprosto vážným pojednáním o místenkovém systému v busech, o etice sedání na volná místa a podobně. S evou se opravdu nádherně pohodově povídá.

Za 11 minut se mi stáhne Dvořákova symfonie Z nového světa… už se na ni těším. Některá vážná hudba mě opravdu bere, ale celá alba bych asi nestrávil. (TOHLE NEKOMENTOVAT)

Při rozhovoru o našich spánkových režimech mi vyrazila dech ještě drsnějším spánkovým deficitem, než který si hýčkám já. Usíná po příchodu ze školy a domů se z… brigády, kde stejně nepracuje, vrací kolem dvanácté :) Vstává ještě o půl hodiny dříve než já. Bože… při vystupování jsem jí rovnou popřál dobrou noc :)

Nerad spím přes den, ale dnes mi to nedalo. Záměr, že se budu češtinu učit v leže na pohovce, byl zcela zcestný…

Chce se mi napsat, že se mi vůbec nechce psát. Ale píše to hughhh, píše to ailyn, a oproti nim já dál zaplácávám net žvástama. Dnes mě to netěší. Dnes mi to nedělá radost. Dnes mě to pěkně sere. Hádej…

před 14 roky | Ze života | 6 komentářů

Komentáře

1 | Hughhh | před 14 roky

Někdo ale ty žvásty čte…

reagovat

2 | juneau | před 14 roky

Proto bych mel mit pod textem neco jako na krabickach chcigaret „Cteni tohoto blogu poskozuje psychickou rovnovahu“. Protoze jeho psani urcite.

reagovat

3 | lucinka | před 14 roky

…jojo, vím, že to asi není vtipné, ale to jak jsi napsal „tohle nekomentovat“ mě fakt pobavilo… po přečtení všech včerejších vzkazů je to trefný :-)

reagovat

4 | Hughhh | před 14 roky

lucinka – přesně ;) já ty žvásty čtu ale rád… to je asi ten problém.

reagovat

5 | ailyn | před 14 roky

well… občas mám pocit, že jsi v přechodu. ale to bude tím nevyspáním. neber si to zle. ignoruj mě. ok?

reagovat

6 | juneau | před 14 roky

dnes je mi lip, lidi, dnes by to mohlo byt o necem jinem :) Kdyz vy nemate o cem psat, tak nepisete. Kdyz nemam ja o cem psat, tak pisu o nicem. A pokud si to jeste uvedomuju, tak uz mam i blbej pocit :)

V prechodu? Hm… naladovy jsem cely zivot, k tomu prechod nepotrebuju :)

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.