Toho bohdá nebude, aby juneau týden neblognul!

Vtipný oslí můstek. Kdopak z vás asi ví, kdo onu slavnou větu „Toho bohdá nebude, aby český král z boje utíkal?“ řekl? Že prý Jan Lucemburský? Těžko říct. Předně – byl to Lucemburk a těžko čekat, že by se učil česky. Obzvlášť, když jej česká šlechta nenáviděla a on raději jezdil po Evropě, než aby trčel v Praze (ještě k tomu s Eliškou Přemyslovnou, co spřádala plány na obnovu přemyslovské dynastie). Takže tak.

Týden jsem neblognul. U počítače jsem až na výjimky trávil dny i noci a v C# tvořil svoji semestrální aplikaci. Tu mám k dnešnímu dni hotovou a nebudu to dál hrotit. Jen zabalím zdrojáky, pošlu je učiteli a v pátek se dostavím na obhajobu. Tři hodiny ve vlaku, hodina ve škole, tři hodiny ve vlaku… na kulku. Ale pustil jsem se do první vánoční knihy a s Gomorou od Roberta Saviana to bude utíkat.

V týdnu jsme byli párkrát bruslit na rybníku, který jsme vždy ukázkově shrabali (jen kluziště, samozřejmě). Někdy s peťákem, někdy i s ivonkou. A na sobotu se domluvilo kolektivní sáňkování, ale to se šlo až ve čtyři a v pět už byla tma. Od ivonky jsem k vánocům dostal na stará kolena takové to nafukovací kolo na sníh, takže jsem se vozil a záhy přišel na to, že nejrychleji to jede, pokud na tom ležím na břiše. Sranda. Ostatní jezdili na sáňkách a míra svůj igelitový pytel naplněný sněhem roztrhal o první zmrzlý krtečák, na který narazil. Sám jsem na saních jel jenom jednou a to s ivonkou, které jsem názorně ukázal, jak se tady u nás létá vzduchem a ještě dva dny jsem se jí omlouval, protože si při tom narazila koleno. Ona je totiž velký fanoušek zvrtnutých kotníků a naražených kolen, takže mi nezbylo než nadávat si do debilů a slibovat, že příště pojedu opatrně. Njn. Celou dobu jsem jezdil na tom kruhu, který se ve srovnání se svištícími sáňkami po svahu plazil, a tak jsem neměl odhad, jak moc nás terénní nerovnost vystřelí do vzduchu. Ten samý den večer přijeli příbuzní a v obýváku jsme s nimi seděli až do jedenácti večer. Strašně fajn návštěva.

Zbytek týdne hodlám pracovat. Povinnostmi a úkoly jsem prakticky zavalen. A všechen sníh kolem taje. Dva týdny byla krásná zima. Teď bude všude jen břečka.

Ale zážitky ještě pokračují…

Máme dvě kočky. Amálku a Matýska. Amálka je přítulné čičí, zatímco Mates je stroj na smrt a utrpení ježící se tisícovkou drápů a ostrých zubů. A protože nechceme mít dům označkovaný smradlavým kočičím pižmem (od Matese) a poslouchat cizí kocoury snažící se noc co noc ušukat Málče k smrti (respektive zamořit celé okolí stovkami jejích potomků), tak došlo na tento radikální krok. Dostal jsem za úkol kočky kolem oběda zavřít, aby už nemohly utéct a máma s tátou je po práci zavezli na zákrok. Jenže včera večer jsem šel s ivonkou venčit Kimču a Málče se k nám přidalo. A šlo s námi do vesnice, obejít blok, abych tak řekl. No a v nejvzdálenějším místě od domu začalo cosi čuchat, zaběhlo do cizí zahrady, párkrát zamňoukalo a bylo slušně řečeno v prdeli.

Super. Šel jsem se po něm podívat, ale bylo fuč. A jen zpoza živého plotu na mě zle koukal cizí kocour, jehož rajón to byl a který vypadal, že by i ježka vojel. Inu, cestu domů snad kočka najde, dovenčili jsme Kimču a šli. Málče nikde. Ráno Málče nikde. Dopoledne Málče nikde. Před obědem Málče nikde, zato Mates už zavřený a hladový (narkóza je narkóza). No super… s ivonkou jsme obešli stejnou trasu jako večer a koukali po bílé kočce, ale nic. Třetí hodina se blížila, čas zákroku taktéž a jet s jednou kočkou a s druhou jindy by byl pěkný vopruz. Vzal jsem Kima na voďák a šel se po kočce podívat. Ve dne ho venčím jen před domem a na pozemku, protože nikdo nechce vidět, jak mu cizí podvraťák chčije na plot, takže jsem se s ním uprostřed vesnice necítil moc pohodlně, nedejbože abych ještě na všechny strany dělal „čičiči“ a volal na kočku, která se tam vyskytovala naposledy před dvanácti hodinami. Ale co se dalo dělat. Nic. V místech, kde nás včera opustila, jsem dělal (potichu) „čičiči“ a snažil se ji přivolat. Bez úspěchu. A tak jsem se vydal s pesanem zpět k domovu, zkusil poslední „čičiči“ a za zády se mi náhle ozvalo úzkostné „miau“. Ha! Jenže za mnou nikdo. Šlo to od domu (zahrady) na druhé straně silnice (křižovatky), přetáhl jsem tedy Kima na druhou stranu a znovu začičal. Ale ticho. A nikde ani pohyb, pod stromy, na zahradě, v keřích. Kdyby tam Málče bylo, tak by přišlo. Divný. Začičal jsem a zamňoukalo to v místech, odkud jsem předtím přišel. Tak sakra! Vrátil jsem se tam, zkoumal tamní zahradu (zahrádka hospody s lavičkami, stromy a krbem). Bílá kočka se na bílém sněhu hledá blbě, obzvlášť když tam není. A žádné mňoukání. Kočkama se to tam obvykle jen hemží, moc jsem to neřešil, obzvlášť když jsem žádnou nikde neviděl a Málče to tak jako tak být nemuselo. Vyrazil jsem k domu, zkusmo číčnul a zase se mňoukání ozvalo přímo za mnou. Vrátil jsem se pět kroků a po prozkoumání všech možností jsem zůstal zírat na krb v zahrádce hospody. Mohlo by to vycházet z něj? Mám se do něj vloupat? Nedostanu se do příštích hodů? Číčnul jsem, ono to zamňoukalo, podíval jsem se nahoru a v koruně stromu nad mou hlavu seděla mokrá a špinavá Amálka a po prudkém kmeni nedokázala slézt dolů. Holka nešťastná! Došel jsem k plotu, který se prakticky dotýkal stromu, na kterém byla vylezlá, Kima přivázal ke sloupku a začal se šplhat nahoru. Ani moje přítomnost čičinu nepřinutila zkusit nemožné a slézt po prudké větvi, musel jsem tedy z plotu přelézt až na strom a po něm ještě trochu vzhůru (špinavá jabloň, vlhko, sníh v rozsedlinách), abych na kotě dostal. To zařadilo zpátečku, jakmile jsem se ji snažil sundat z větvě, ale s plným nasazením a bundou zasranou jak prase jsem ji ze stromu dostal a v náručí ji donesl až domů.

Zachránil jsem ji.

Ale kdyby věděla, co ji dvě hodiny na to čeká, tak by na tom stromě seděla ještě teď.

před devíti roky | Ze života | 25 komentářů

Komentáře

1 | fisher | před devíti roky

hehe…hezký. mám jeden menší dotaz. vím, že jsi tu psal, že jsi chodil tento semestr na internetovou žurnalistiku. zajímalo by mě, co si mám představit pod těma „článkama do společného blogu“…přesněji řečeno, jakého tématu se mají týkat. tak dík za odpověď ;-)

reagovat

2 | juneau | před devíti roky

reagovat

3 | Roman Tik | před devíti roky

tyden si neblognul…a nikomu to nechybelo

reagovat

4 | juneau | před devíti roky

A kdo tvrdí opak? :)

reagovat

5 | Roman Tik | před devíti roky

tak si v tom stavu mohl setrvat :-P

reagovat

6 | endlife | před devíti roky

napínavé a s dobrým koncem… z jistého hlediska ;-)

reagovat

7 | juneau | před devíti roky

[5] Roman Tik: Jsem samé překvapení! :)

[6] endlife: Bunda je vypraná a čistá, takže z tohoto hlediska je konec dobrý ;) Vyjádření Amálky se nepodařilo získat.

reagovat

8 | ïvka | před devíti roky

… to buď rád, mně kdyby někdo vzal ,po celé noci strávené na stromě, dělohu, tak by ses asi divil, co bych ti pěkného pověděla… ;-)

reagovat

9 | ivka | před devíti roky

.. juuu, to mám ale hezký jméno…

reagovat

10 | juneau | před devíti roky

Jak se ti takový jméno povedlo? Nebo ho máš v rodným listě? :)

reagovat

11 | ivka | před devíti roky

ja nevím, nechapu to… asi tam mas nekde chybu ;-)

reagovat

12 | Roman Tik | před devíti roky

prosim, uz zadne dalsi prekvapeni

reagovat

13 | juneau | před devíti roky

Přijde, až to budeš nejméně čekat.

reagovat

14 | Roman Tik | před devíti roky

uplne nejmene ted cekam ze ukoncis to svoje lehce zoufale blogovani, tak treba budu prekvapen :-P

reagovat

15 | juneau | před devíti roky

Mě nenasereš. Běž raději dělat něco konstruktivního.

reagovat

16 | Roman Tik | před devíti roky

ale ja prece nemam potrebu te jakkoliv nasrat. Jen svobodne vyjadruju svuj nazor na to tvoje zoufalejsi pocinani s blogovanim, to uz se snad skoro 20 let smi, nebo ne?

reagovat

17 | juneau | před devíti roky

Názor bys vyjádřil jednou. Jeho opakování jen poukazuje na to, že:

  1. nemáš do čeho píchnout
  2. z toho máš zvrhlé potěšení

Svoboda názoru končí na skutečnosti, že tohle je MŮJ web, MOJE aplikace a MOJE databáze komentářů :)

reagovat

18 | Onder | před devíti roky

My máme doma kotě asi půl roku, a zrovna nedávno jsem musel taky „šplhat“ na strom, protože ho tam zahnal asi nějakej pes a nevěděl jak dolů, kocourek jeden :-D

reagovat

19 | sestra | před devíti roky

Proč sem ten člověk chodí, když ho tvý blogování nudí? Proč to teda vůbec čte? :) Já jsem náhodou ráda, protože se aspoň dozvím, co se děje doma.

reagovat

20 | Roman Tik | před devíti roky

ja ale jenom reaguji na tvoje odpovedi. ano, je to TVUJ web, TVOJE aplikace a TVOJE databaze komentaru, ale verejne je vystavujes vsem, tak musis byt pripraven i na to ze nekdo vyjadri svuj nazor na TVOJE pocinani. Zvrhle poteseni z toho opravdu nemam, tvuj blog uz sleduju hodne dlouho ale bohuzel mi prijde ze uroven posledni dobou zacala trosku klesat

reagovat

21 | juneau | před devíti roky

Když se to vezme kolem a kolem … není o čem psát :) Ale že by tenhle blog měl někdy dříve vyšší úroveň, to se mi taky nechce věřit.

reagovat

22 | Roman Tik | před devíti roky

Vyssi uroven rozhodne mel. Ted se to ale pomalu zacina zvrhavat ve zbytecne natahovani clanku a obcasne popisovani „druhoradych“ udalosti (nemyslim tim ted pribeh s Amalkou) :-)

reagovat

23 | juneau | před devíti roky

Tak se těš na dnešní text „Jak jsem jel tři hodiny do Prahy a pak tři hodiny zase zpátky“. To bude přehlídka plná zajímavých zvratů a překvapení! ;)

Však je zima, to se dějí samé druhořadé události.

reagovat

24 | Charlotte | před devíti roky

mimochodem, tu větu Jan Lucemburský pronesl a je zapsaná kdesi v kronice – jenže v kronice latinský a to co se učí na školách je jen překlad ;-)

reagovat

25 | juneau | před devíti roky

[24] Charlotte: Asi tak :)

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.