Republiku sužuje další týden enormních veder. Minulý týden měla ivonka dovolenou, den co den jsme jezdili k našim na zahrádku k bazénu. A od čtvrtka do neděle byli na prodlouženém víkendu v Českém ráji. Tam bylo vedro taky. Plány na nějaké výšlapy a cestování jsme omezili, a každé odpoledne strávili v Sobotce na koupališti. Lidí mraky, ale voda čistá a studená, i husí kůže v ní naskočila. Balada. Chlemtal jsem tam pívo a četl si Hájili jsme hrad, knížku za 10 kaček z nějaké krabice, kolem které jsme v Sobotce prošli. Bydleli jsme v Dětenicích, kde je známá středověká krčma, kde se k člověku chovají hrubě a nehezky, a tak jsme chodili na jídlo do jiného podniku. Nic zajímavého tam nebylo. Celé to tam byl takový divný zapomenutý kraj. Silnice spíš jak rozbité spojovačky jezedéček, všude opuštěné koleje a přejezdy, širá sklizená strniště, vísky, zarostlé, domy napůl opuštěné nebo chátrající… zvláštní, zvláštní kraj. Hned jsem si vzpomněl na loňské Kokořínsko.
A jinak? Až na to, že čekáme sviště, tak žádná změna. Ještě před výletem jsem jel s ivonkou do brna na „velký ultrazvuk“ odhalující případné nedostatky na začátku druhého trimestru, a vše vyšlo v pořádku. Prcek má správný počet končetin, srdíčko mu bije, Downův syndrom je s pravděpodobností 50000:1 vyloučen. Tak aspoň tak. Ten den jsme to tedy oznámili rodičům, kteří vůbec nic netušili (ale švagrová to odhalila už před měsícem a čekala, kdy se přiznáme). No radost veliká, slzičky ukáply, ale to, kde budeme s mrnětem bydlet, jaksi vyřešené není. Kurva, to se přece třicetiletejm párům nestává, aby byli těhotní, a přitom neměli kde bydlet! Ještě máme nějaký měsíc na to to vyřešit, ale okruh možností se nám ještě víc zúžil – potřebujeme nemovitost, ve které bude možné bydlet hned. Ne kupovat nějakou ruinu, a průběžně ji opravovat. A jakmile ivonka odejde na mateřskou, tak už si nebudeme moci vzít hypotéku, neb její plat tvoří většinu našeho „oficiálního“ rodinného příjmu.
A tak jsme těhotní. Plánované to moc nebylo … se svým celodenním sezením u pc, mačkáním kulí na cyklistickém sedátku, alkoholismem a oblibou tučného jídla jsem vyhnul pouze poslednímu rizikovému faktoru neplodnosti, a to kouření. A prásk, první pokus a je to tam. Co by za to jiní dali … jenže se z toho moc neradujeme. Ta nejistota, co bude, a kde nakonec skončíme (nějakej nájem v Brně je asi jistota), ta je umrtvující.
Njn. Opláchnout obličej, uvařit kafe, a bušit do toho dál.
čerstvá Brňačka
Gratuluji!
Nájem v Brně zní super, a můžete si pronajmout i malou zahrádku třeba. Brno je prostě skvělý pro život, během relativně krátké doby se to tu úžasně proměnilo – k lepšímu 🙂
juneau
No nevím, Brno fakt nemám rád.
Rastafara
…smutny cteni 🙁
p.
taky to na me pusobi hrozne melancholicky 🙁 a do Brna bych dobrovolne nesla…
K.
Proc pises že to moc plánované nebylo. Loni si tady psal a pak smazal, že chtějí do Norska autem kvůli možnému těhotenství. Tak to minimálně plánovala tvoje pan s rodiči. Pokud dobře počítán, tak už v Norsku opravdu těhotná byla. No hlavně nedopust, aby si tohle někdy to vaše dítě přečetlo, že jste ho ani moc nechtěli. Asi by mu moc dobře na duši nebylo.
juneau
Nebyl plán okamžitě otěhotnět, ale „dát tomu volný průchod“ … v okolí je spousta párů, kteří se snažili rok a déle. A ivonka to už do všech uvažování o budoucnosti započítávala.
juneau
A ostatně, co ti do toho, K., kurva je? Ivonka si to tady přečetla, je jí do pláče, a já mám sto chutí si to tu zaheslovat.
Aby mi tu někdo opakovaně (!) analyzoval můj život fakt nepotřebuju.
Rastafara
Ja se ani nedivim ze ji je do place, kdyz o tom vsem takhle pises. Nemate poradne kde bydlet, jestli kdy vubec budete mit sanci kloudne bydlet. A do toho „nechavate volny prubeh otehotneni“ WTF? tak snad vis jak to funguje kdyz se nechranite proti otehotneni, ne? Pokud nepouzivate metodu(y) proti poceti, tak je to vzdy svym zpusobem planovany?
juneau
Vy se mi pánové snad zdáte …
juneau
To, v jaké jsme situaci, ivonka ví (máte nás oba za idioty nebo co?) … do pláče jí bylo z toho komentáře naznačujícího, že díte najednou nechceme. Doprkýnka, jsme za něj štastní a těšíme se na něj, ale nemůžeme bezstarostně skákat radostí a nemyslet na to, že musíme ještě vyřešit bydlení. Napíšu „tak se moc neradujeme“, a myslím tím „neprojevujeme navenek bezmeznou radost a nadšení“ … a někdo mezi řádky místo toho přečte „litujeme toho“, a začne nám to podsouvat.
A pak se budu ještě s někým dohadovat o tom, co jsem v daný okamžik myslel slovem „plánovaný“ … to se na to příště vykašlu úplně.
K bydlení máme mega možností. Jen nechceme odejít od všech kamarádů tady od nás pryč, do Brna či někam do obce, kde vůbec nikoho neznáme, ale je tam nějaký dostupný dům na prodej.
Rastafara
Ctu te jiz hodne, hodne dlouho, ale posledni dobou to na me pusobi tak, ze te uvnitr ta tvoje/vase soucasna situace hrozne uzira a trapis se v tom. A tohle je jedina moznost jak se z toho trosku „vypsat“
„K bydlení máme mega možností. Jen nechceme odejít od všech kamarádů tady od nás pryč, do Brna či někam do obce, kde vůbec nikoho neznáme, ale je tam nějaký dostupný dům na prodej.“
Z toho posledniho odstavce je citit ta bezvychodnost. K bydleni mate mega moznosti, ale pouze mega TEORETICKYCH moznosti – viz posledni souveti.
juneau
No ano, vypisuju si sem občas myšlenky, které nahlas neříkám … pak to může působit (mnohem) černěji, než to ve skutečnosti je. A nebo tu černou chvilku dávno odnesl čas, ale vytesaná do monitoru tu je napořád a dávno neaktuální. Realita/život je mnohem lepší.
To nejsou teoretické možnosti … jsou to normální možnosti. Jen musíme v leččems ustoupit, což ale není nereálná věc. Finální argument má 4 měsíce a nic důležitějšího nebude.