Úterý 26. 6. 2007 - Den kuřecího vindaloo

Pokud vznese nějaký zaostalý čtenář nesmělý dotaz, proč právě den kuřecího vindaloo, pak mi nezbude než jej trapně informovat o tom, že jediné jídlo, které jsem dnes měl, byly právě palačinky.

And Now for Something Completely Different…

Teď si vzpomínám, že jsem i zaspal… zatímco mi mobil nebezpečně blízko tůtal (a stačilo tedy vyvinout minimální úsilí pro jeho utišení), já ve snu právě došel z nějaké oficiálnější akce (ples?) v obleku na stísněný pokoj na místním hotelu, kde už se v jedné buňce ukládal ke spánku kamarád se dvěma cizími holkami a v druhé jiný kamarád pouze s jednou cizí holkou… ještě si uvědomuji, že v obou buňkách bylo pouze po dvou postelích, nálada byla rozjařená, na oné akci jsme očividně byli všichni, jen já se vrátil poslední a vstoupil do drzého ráje nezbedných feromonů, tílek na ramínkách a sexy holčičích tepláků. Nestihl jsem ale zjistit, jaký konec tomuto příběhu moje pošahaná mysl nachystala a probral se (díky bohu, wet dreamz suxx). Bylo mi divné, že jsem se probral jen tak, aniž bych musel típnout budík – a ono už bylo po osmé! Zaspal jsem! To jsem se na tom kole včera fakt vycukal :)

A když už jsem tedy objasnil ten lahodný indický pokrm, který se nechá rozpustit jedině kvalitním ležákem, nezbylo mi než pustit se do práce, uchopil jsem do tlapek klávesnici a během chvilky vytvořil kolem maliní křovinořezem cestičky, aby se k němu zbytek rodiny dostal bez nebezpečí utonutí ve vysoké trávě. To máš docela na houby, dozrávají-li maliny a ty se k nim prostě nemůžeš rozumně dostat :)

K obědu jsem měl palačinky. S marmeládou. Ani nevím jakou. Červeno-růžovou.

Nadešlo odpoledne, oblékl jsem se z programátorského do pracovního, drapsl rukavice a na vlečku traktoru naskočil už pouze s jednou. Nevadilo, v cíli cesty jsem si levou půjčil a s vojtou a strejdou nafutroval vlečku suchými smrkovými větvemi, které budou živit akční ohně pátku a soboty, kdy vojta spáchá tradiční šílenou akci s několika desítkami pozvaných kamarádů ze všech konců okresu (skorem i republiky) a ve výsledku tou jednou desítkou kamarádů, kteří doopravdy dorazí (tedy s naší bandou). Ale bude to velké, bude třeba dřeva a dnes si může odškrtnout další položku ze seznamu.

Vrátil jsem se hladový, nouze naučila tamtoho housti a já si připravil svačinu. Palačinky proložené šunkou a podrobené nivou, poškádlené minutku v mikrovlnce. Mňam.

Poté práce.

Pak večeře, palačinky s nivou a šunkou, k dochucení i kečup (Hnědej! Ne rajčatovej! Hnědej! Nejsem žádnej křupan), trocha těch rajčat s okurkou (plus sůl&pepř kombo), koukání na Kinobox a Čtvrtníčkovi kejkle (lahoda).

A nyní? Skype s ivonkou? Práce? Nic? Čaj… do toho nejkrásnějšího hrníčku, který měl kdy tu čest dotknout se mých božských rtů (je od ivonky).

obrazek

Inu, tak jsem objasnil, jak je to s tím vindaloo, podělil se o dojmy z hrníčku a jdu dělat něco konstruktivního.

před dvanácti roky | Ze života | 0 komentářů

Komentáře

Doposud nebyl připojen žádný komentář. Buďte první!

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.