Vánoční týden jak má být

Celé dny jsem nic nedělal, nebylo tedy o čem psát. Dny před Štědrým dnem jsem bojoval s touhou jít konečně zabalovat ten kopec darů, co jsem nakoupil, ale tím si vždy krátím štědrodenní odpoledne a ani letos tomu nebylo jinak. V pondělí a v úterý jsem si hrál s RS2, abych mohl novou verzi vydat jako vánoční dárek pro stovky lidí, co na ni čekají … nebo spíš desítky A pak už byl Štědrý den, já si užíval klid, ranní zimu a lehounké sněžení, odpolední zabalování dárků, podvečerní procházku do lesa a … Štědrý večer. Možná jsou to poslední Vánoce, které trávím se svou rodinou. Příští rok už budu třeba jen s ivonkou.

Po pohádce jsem obepsal kluky a vyrazili jsme do vesnice na štědronoční trip, který se před rokem zvrhl do pěkné božohodní kocoviny, takže letos jsem s sebou víno nebral. Jenže peťák vzal rum, mirda vínovici… ale až na tři zahřívací loky jsem víc nepožil.

Zbytek týdne s ivonkou, štěpánská oslava s jejími prarodiči, v sobotu taneční zábava tam u nich. Byl jsem donucen tam jít, ačkoli i průstřel hlavy tupou veverkou je větší prdel než poslouchání těch hudebních neznabohů hrajících už sto třicet let stejně zbytečně nahlas. Pokud se při hudební projekci chvěje podlaha, je něco špatně. A pokud to není hudebním projevem, ale statikou staré budovy, tak to na dobré náladě taky nepřidá. Nebylo to tak zlé, měl jsem tam vojtu, peťáka a mirdu a byla sranda, ale… raději bychom si povídali. Což tedy nešlo.

Ačkoli jsme ve dvou vypili skoro tři litry vína, v neděli jsem poskakoval jako junák a hlava mě nebolela. Nepančovaný müllerek neškodil. Odpoledne jsem k ivonce přijel i s našimi na obpůlroční rodičovskou schůzku a zase se pilo až do večera. A i když není důvod, tak je to pořád nějaké frisco, vínko, svařák, punč… a člověk nemá dne, kdy by nepil. Teď tu sedím nasucho a asi si pro nějaké studené bílé dojdu.

To byl vánoční týden v rychlíku. Škola už klepe na dveře.