Vážně divná doba
Dnes perex vynechám.
Posledních pár dní je net zvláštně tichý. To je to nejvhodnější slovo. Nic se neděje, moc se nekomentuje… nejvíce mě to zaráží na stránkách redakčního systému. V době, kdy jsem vydával čtvrtou verzi systému a jeden patch za druhým, do nich návštěníci futrovali desítky komentářů a dotazů denně. Teď je tam ticho… za předpokladu, že je úroveň růstu uživatelů systému konstantní (třeba že si jej týdně stáhne 5 lidí a všichni jej vyzkouší), pak by to poukazovalo na to, že již není třeba se na cokoli ptát či oznamovat chyby. Že už systém prostě jede. To by nebylo špatné.
Pak mě také ale udivuje mírná averze k programování. Nechce se mi na RS2 dělat. Ale dnes na to mám nárok… a i přes to se v něm pár nových věcí objevilo. Už dříve se rozjelo kešování, které se zatím neprojevuje na rychlosti stránek, ale dotazy na databázi razantně snižuje. A o zátěž serveru mi právě jde. Tak uvidíme, jak moc se to projeví. Volba Ukládání do cache ANO/NE je samozřejmostí.
Opravdu začínám počítat s tím, že po vydání RS2 (jak tenhle systém nazývám) na něj přejdu s tímto blogem. Vysvětlím.
Před rokem jsem ještě jako php lama udělal redakční systém pro web vesnice. Administrační rozhraní je naprosto k smíchu, ale při troše snahy by v něm člověk neprogramátor články psát mohl. Z toho jsem se po půl roce poučil a začal dělat na RS. Ten jsem do funkční podoby dohnal za dalšího čtvrt roku a do kompletní verze až v polovině ledna. Po půl roce. A teď pracuji na třetím systému a opět narážím na místa, kdy si říkám „Aha, tady jsem to před půl rokem v RS udělal blbě a teď mi to komplikuje jakoukoli další úpravu. Musím na to jít jinak.“ A těch míst je až moc…
Když jsem do RS2 implementoval rozhraní pro psaní textů z RS, tak jsem se podivil nad používáním jedné metody čtení z databáze (pro znalé: mysql_result($src,0,poradi-sloupce-ve-vysledku) misto mysql_result($src,0,„jmeno-sloupce“)). Mnou tehdy používaná metoda kompletně zbourala výsledek, pokud jsem do výchozího SQL dotazu dodal mezi již existující sloupce sloupec další. Nikdy jej totiž neřadím anarchisticky, ale tak, jak stojí v tabulce. Ale proč tě s tím obtěžovat.
Chtěl jsem tím jen říct, že před půl rokem, ze kterého pochází jádro RS, jsem programoval ještě docela amatérsky. Na to myslím při stavbě struktury RS2. Již od počátku počítat s tím, jak rozsáhlý takový web může být. A abych do něj mohl snadno přidávat další funkcionalitu. Potřebuju pro nějaký web statické stránky? Přidám do hlavního scriptu jednu podmínku if(@$_GET[„staticka“] != "") { require „./sablona-staticka.php“; }, do šablon stránku sablona-staticka.html, v ní definuju pomocí html a několika nahrazovacích tagů (místo XText se vypíše text, místo XNadpis se vypíše nadpis,…) vzhled stránky se statickým článkem. A patřičná úprava administrace. PohodaJazz…
Jenže systém dodělám a bude to moje nejmodernější dílko a najednou se podívám na zastaralý RS. Z toho okamžiku mám strach
Fajn, slabší povahy a neprogramátoři již odpadli. Nedivím se.
K dnešnímu dni… byl celkem jinej. Probuzení v 6:15. Po půl roce vstávání v devět deset je to… vražedné. Jen jsem se přemístil do obýváku a chrápal tam až do sedmi. S mámou k zubařce (také byla objednaná, nešla mě tam držet za ručičku, neboj), hodina tam, do city. Nákup v pennisu, hodit mámu do práce, sám do banky. Zřídit si kontokorent, možnost jít na účtu do mínusu… fajn, šlo by to, nemít tam zřízené dva účty. Problém na jejich straně Hodinu to trvalo… taková blbost na pět minut. Na kožní, pozeptat se, zda je jedno divné znamínko znamínko nebo rakovina… také na půl hodiny. V ordinaci pak jednu minutu. Cestou ke kadeřnici se stavím za spolužákem pro svoje cd. Naházím je do auta na zadní sedadlo (to nikdy nedělej, v každé zatáčce jsem pak poslouchal, jak se mi sypou ze sedadla na podlahu auta)…
Jenže zasněžené město si vybralo svoji daň a já se z neprohrnutého parkoviště před panelákem nemohl dostat. Při prvním pokusu o vycouvání z místa mi dvoulitrový diesl chcípnul. Hezké, to se mi nestalo od autoškoly. Jako bych byl zajetý koly v nějakém vystátém ďolíku ve sněhu. Při pokusu o vyjetí bez plynu to zdechlo, s plynem hrabu. A auto stojí. Paráda… zkusím najet co nejvíce do sněhu vpředu, abych se mohl na zpátečku rozjet a přehoupnout ten hrbol, co mi bránil ve vyjetí. Napoprvé to nevyšlo. Snad ani na podruhé. Na potřetí jak pomásle. Až jsem se divil… no a taky se otočím zpátky a přes přední sklo se na mě usmívá spolužák a opírá se o kapotu Takže ještě jednou díky
Pak už jsem se z parkáče dostal, ale budu si to pomatovat. Hluboký sníh je nebezpečný. Ostatně celý den mi to po městě různě ustřelovalo a smykovalo. A já parchant to ještě podporoval. ale gumovat po sněhu, to zvládne každý
Ke kadeřnici, shodit háro, do drogérky, do auta, domů… razítko do indexu o své zdravotní nezávadnosti jsem o dvanáct minut prošvihl. Doma rychle zatopit, naobědvat se… chvíli sedím u pc a pak padnu do postele. Na programování potřebuju být vyspaný. To jsem nebyl.
Jenže ani po probuzení k sedmé hodině to není o moc lepší, protože si vždy přijdu jako zmlácený. Snad zítra…
Založil jsem si nové icq, ve kterém mám pouze ivku. Druhý účet přecpaný lidmi, se kterými si stejně už prakticky nepovídám moc nepotřebuji. A ivce jsem jej dát nemohl. Nick by jí mohl hodně povědět. A jak je fajn si s ní celý večer povídat… než se jen uklidňovat tím, že na netu nejsem sám, když mám v icq 20 přátel. Ale není to tak.
Nejhorší je, že mi to nevadí.
před 14 roky |
Ze života |
11 komentářů