Večerní pel mel smutného dne

23:59, kouká na mě z políčka pro vložení data publikace textu. Datum se sice v okamžiku uložení textu aktualizuje, ale pro začátek psaní je to démonický web. Ehm, čas. Myšlenky mi utíkají.

Co je to pel mel si nejsem jist, a smutný den… to proto, že se toho dnes moc nestalo a kdybych si s djem večer opět nevyjel na kole, tak by mi asi jeblo. Srpen za všechny prachy. Z postele mě v osm vytáhla snad jen sladká myšlenka na kávu. A zítra to nebude jiné. Hrnek postavím před monitor, spustím pc, dojdu si do postele pro noťas, postavím jej vedle klávesnice a proberu z režimu spánku… pracuji sice na desktopu, ale data mám a server mi běží na noťasu radikální řešení chaosu, kdy jsem doma a na koleji pracoval vždy na jiném pc a neustále si mezi nimi musel přehazovat aktuální soubory různých projektů. A tak jsem se jednoho dne nasral, složku workzzz na desktopu smazal a pracuji přes síť s daty na noťasu. Je to lepší.

Což mě přivádí ke skutečnosti, že jsem si pořídil wi-fi router. Přece jen sestra už má také notebook a neustále mi nadávala, že nemůže být v síti (= online), neboť mám k desktopu přes kabel připojený svůj notebook. Takže se koupilo obyčejné routovadlo a je to. Trochu se mi nelíbí jeho občasné podivné chování, kdy se třeba notebook na 20s tváří, že nejede net, router bliká, wi-fi na noťasu bliká a přitom se nic neděje, zatímco desktop připojený k routeru přes kabel jede bez problémů, případně že je lepší vzhledem k rychlosti pracovat s noťasem připojeným do sítě přes kabel – adresářová struktura se vypisuje rychleji, PSPad nezatuhává a pod. Detaily. Ale za ten komfort mít net v posteli to stálo.

A co tedy s tím smutným dnem… asi to bylo tou dnešní zimou. Až jsem měl strach, že kolo nedopadne, ale po páté jsme vyrazili. Opět do kopců, opět po lesních cestách, opět po štěrku a prachu, místy po asfaltu, místy regulérním lesem, místy regulérní loukou… plus jeden regulérní průjezd potokem. Takové večerní odreagování, domů jsme se vrátili po sedmé.

And now for something completely different. Jak máte pojmenovaný svůj počítač? Tipuji, že velká část z vás to možná ani neví, protože kdo má jeden počítač a nezabývá se každý druhý den síťováním s další mašinkou, nepřijde s jeho při instalaci zadaným jménem do styku. Desktop jsem kdysi dávno po jednom z mála reinstalů pojmenoval RedQueen. Rudá královna? No ano, podle hlavního superpočítače z filmu Resident Evil. Proč jsem první notebook pojmenoval Company, to už si tedy nevzpomenu. Asi proto, že chtěl-li po mně nějaký software při registraci Name a Company, vyplnil jsem druhé pole jako Company. Asi jsem si na tom při instalaci noťasu vzpomněl A jak pojmenovat nový noťas? Byl to oříšek… zabrousil jsem po existujících jménech ve snaze najít v nich nějaký systém, ale ten – jak si pozorný čtenář povšiml – neexistuje A pak jsme si s ivonkou vzpomněli na superpočítač z Dannyho parťáků 3, stroj jménem Greco A tak je tu máme Darovaný Company už dělá společnost ivončinému Ivikovi, a můj Greco a RedQueen tu vegetí se sestřiným Mishou-bidou [mišubidu].

Njn. Asi půjdu spát.