Vždycky si říkám ...

… jestli ty negativní zápisky na web psát, případně jestli je nesmazat. Nemá smysl si takového zážitky zaznamenávat, a vím, jak jsem pak zaražený, když po letech přijdu na nějaký zápisek, kde obšírně popisuju, jak jsme na sebe se ženou naštvaný. Pak tomu vůbec nerozumím. Je dobré tam nenapsat tu příčinu, protože proč si to připomínat, že? A stejně tak to mám nyní – začal jsem psát, abych tohle nedorozumění vysvětlil, ale nyní se mi už nechce. Chci si časem přečíst, že jsme na sebe byli naštvaní, a že to byla blbost. A poučit se z toho. Ne si přečíst i důvod a vzpomenout si „Ahá! To bylo tehdy, jak mě nakrkla tamtím! No to jí ještě připomenu!“ … to už je zbytečné.

Už se spolu zase bavíme a máme se rádi. Ale ty ostatní temný věci na pozadí zůstávají … jen tolik nevystupují, když není člověk úplně „sám“. Ale když jsme se spolu nebavili, a vše bylo napjatě podivné, … tak byl kolem jen ten zmar a bezmoc, apatie.