A byly to bílé Vánoce! Předpověď tedy byla nemilosrdná – před Štědrým dnem se ochladí, 23. bude padat sníh, přejde to do deště, a na Štědrý den má být 8 stupňů. Takže „na blátě“. Začalo se sypat už v pátek 22., pár čísel mokrého sněhu – to jsme po holých silnicích s dětmi dojeli do haly na bruslení, a o hodinu později vyšli do zasněženého světa k zasněženému autu. To pak byla jízda serpentinama k našim! Sledoval jsem stopy auta, co jelo po sněhu před námi, a to v zatáčkách najednou vyjelo do trávy, do svodidel, a zase na silnici, a – očividně – jelo dál. A když jsem následující ráno koukl oknem na terasu a tam na stole seděla čepice ale deseti čísel sněhu, tak jsem povytáhl obočí … tak že by? Teplota mezi nulou a jedním stupněm, no třeba to hned neroztaje. Ivka se chtěla pustit do vánočky, a zjistila, že nemá ani rozinky, ani mandle. Nezajedeš? No, podíval jsem se z okna na katastrofu na silnici, a zajel, ale tedy, dobrodrůžo. Nejdříve jsem tedy z cesty odhrabal sníh, udělal z něj dvě polovelké hromady, hned obsazené dětmi … a sníh popadával dál. Odpoledne měly děti domluvenou návštěvu u babičky, aby měla ivka klid na dobalení dárků, takže jsem opět odhrnul sníh, abych mohl vyjet … a z té dvoukilometrové cesty se vrátil s očima navrch hlavy. Jít do mírného smyku na trojku na rovině, co se mi asi ještě nestalo. A za dvě hodiny jsem cestu odhrnul opět, a jel děti vyzvednout, rovnou v holinkách, abych kolem auta nehopsal v botaskách, až někde vyjedeme mimo … a sníh se sypal dál, do úplného neuvěřitelna.
A pak – vypli proud. Mokrý sníh lámal stromy trhal dráty, a vypadalo to, že dodávku obnoví až na Štědrý den v poledne (nebo ve tři?). No, to by byla bojovka. Ale všechno začalo pípat už někdy před osmou ráno, a „budiž světlo“. Štědrý den zachráněn! Ověm přes noc už vylétla teplota na pět stupňů, venku 20 čísel sněhu, hned jsem tam děti vyhnal, protože Vánoce na sněhu! Strávili jsme tam dvě hodiny, já se úplně ucasnoval koulením velkých koulí a vožením ze střechy sjetého sněhu na jedno místo, aby měly děti klouzačku a „hromadu“, co pár dní vydrží, až vše roztaje. Propotil jsem i bundu. Odpo jsme se stavili na hřbitov, ke tchánovcům, domů chystat večeři, a nakonec i Ježíšek nezabloudil a nadělil dětem darů, až oči přechází (a do obýváku se nejde vejít).
Já vím, že je to kacířský … ale někdy bych chtěl mít ty Vánoce klidnější. Protože to je Štědrý den, pak 25. se staví tchánovci podívat se na stromeček a co děti dostaly, 26. jedeme na druhé Vánoce k našim, tentokrát jsme tam přespávali do 27. a od našich jeli málem rovnou ke tchánovcům, protože tam Ježíšek pro děti také něco nechal. A je 28. a poprvé se zvolňuje a člověk má i na něco čas. Do montérek, a kmitat kolem domu. Sněhová (mokrá) nadílka lámala větvě z ořechu, ze šeříku, z motýlích keřů, vše to tedy posbírat a poklidit, pohrabat krtečáky (hajzl jeden!), konečně přestěhovat kubíkovky na vodu na jejich zimní místo, sto různých věcí, co jsem nestihl … a pak koukám kolem čtvrté do ledničky, a vidím bramborový salát a kuřecí řízky, vonělo to hezky, hlad jsem měl jak vlk.
Takže takhle ne, pánové! Už nikdy se bramborového salátu nedotknu později jak 25. k obědu, a pak vyhodit. Večer jsem už jen trochu zobl, ale hlad jsem neměl, spíš mi nebylo moc dobře. A po půlnoci se proberu, a divím se, proč koukám do tmy … hm, není mi dobře. No, ve zkratce jsem toho od půlnoci do tří moc nenaspal, průjem, a blbě od žaludku mi bylo jak psovi, ale … stál jsem nahej v koupelně, hypnotizoval mísu, a kurva já fakt nechci zvracet střízlivej, to je asi úplně nejvíc nejstrašnější zážitek, co znám. Jenže se to na to ani nechystalo, přece si nebudu strkat prst do krku, … nebo … počkat … no, vydávil jsem do mísy trochu žaludečních šťáv. A do hajzlu, je mi blbě jak psovi, ale v žaludku už nic nemám, to mě teda poser, to je v hajzlu. Napil jsem se trochu koly, a šel si lehnout, a po chvíli jakobyhorečnatého převalování cítím, že se mi chce odříhnout, no pánbů zaplať, aspoň trochu se mi uleví. Posadil jsem se na posteli, úlevně odříhl, a okamžitě začal cítit, že se uvnitř těla dalo do pohybu i něco jiného. Dopiči. Rychle jsem potichu přecupital ložnici, přivřel za sebou, do koupelny, ježiš hlavně zavřít dveře, … tyvoletyvoletyvole … kdyby byla mísa jen o metr dál, tak jsem to nedal. V tělonakusytrhajícím procesu jsem vyzvrátil duši do hajzlu, a nechápal, co to tedy bylo předtím, kdy jsem vyzvracel jen něco šťáv … a teď … no netřeba popisovat. Tím nevolnost skončila, ale spal jsem mizerně, a i k té páté vstal, abych ivce otevřel bránu pro odjezd do práce, a pak zase zalezl do postele, a s dětmi spal až k deváté … a po domě se ploužil jako duch, pozobal krajíc vánočky a studený čaj, k obědu trochu polévky, a zalezl do postele, dokud se ivka nevrátila … odpoledne už jsem zvládl procházku, při zastávce u tchánovců jednu plzeň také pocucal a opatrně ujídal z pohoštění, ale úplně top to ještě nebylo. Až dnes ráno už jsem v pohodě.
Je sobota, zítra nedělní silvestr. Dopoledne teď trávím u pc, a chtěl jsem vyméct komín, stejně tak mám ale venku stále listí pod břízou … sníh je dávno pryč, jen ta hromada u cesty ještě trochu drží a děti ji sem tam obléhají, ale kolem bláto …
Připojte váš komentář