V pátek po obědě mám doma děti, venku teplo sluníčko, už té práci asi moc nedám… stejně jako včera, kdy jsem je měl vypravit do školky, a to tentokrát o hodinu dříve, neb Bára jela na výlet, a musela být ve školce už v sedm. A Adam nedokáže vylézt z postele, vláčnej jak guma, oči zalepené, a když rozlepené, tak skleněné, teplota … a bylo. Chvíli byl u televize a já pracoval, pak vyluxovat, pak jít ven, … pak poobědové dáchnutí (vstával brzy), kdy jsem se svlékl taky a zalezl do postele, oči se mi zavíraly … a pípaly na mě e-maily. Div né s pláčem jsem za jeho pochrupování zase vylezl, vzal chůvičku, a odešel k práci. A odpoledne pak hodinku dvě za sekačkou. Trávy ještě moc nenarostlo, ale ta „nová u křížku“ naopak roste jak o život, a bylo nutné ji posekat … a tak už poseču i zbytek, ať o máme na víkend hotové. A už mě to sekání fakt nebaví. Ona je ta tráva najednou i docela zalejvaná – minulý týden spadlo jednu noc 24 mm, v úterý v noci spadlo zase 20 mm … krása. Gabčíkovo plné!
Skončila také moje anabáze s trubkou skrze kamenici. Naposledy jsem byl ve fázi, kdy jsem se prokopal u země skrz, ale horko těžko jsem tam prosunul 125mm trubku … a já ji tam potřeboval procpat širším hrdlem napřed, že. Ani smykem, kámo. Takže zase na kolena, pajcry (sekáče?), paličku … po kousíčkách rozšiřovat díru, ale pořád málo. Další den jsem vzal velký pajcr, a tím dal zvenčí pár ran, a do díry na druhé straně se náhle vyvalil takový šutr, až jsem se lekl, jestli se kamenice nezhroutí. Dostat ho z díry byla fuška, ale pro trubku s hrdlem královsky místa. Holt tam pak padne víc betonu, no 🙂 Vzal jsem do ruky papír, a začal kreslit a počítat úhly, a dumat, jaká kolena budu potřebovat. Pětačtyřícítku tady, pak trubka dolů, a u paty kamenice šedesát sedmička, patnáctka, trubka skrz … a všechno tohle jsem už nakoupené měl. A když to tak za strašného sakrování konečně v díře pospojoval, tak šla výsledná trubka skrz zbytečně vysoko, pod ní bylo pět čísel prostoru … a já ji potřeboval dostat co nejvíce k zemi, že. Takže místo posledního patnáctky kolene potřebuju jednou tolik, třicítku. A než jsem ho konečně zajel koupit, tak jsem si já kokot stihl uvědomit, že mi tam nechybí ještě těch cca patnáct stupňů, ale ty mi tam naopak přebývají! Rozdělal jsem kolena, patnáctku vyhodil, a trubka šla krásně v ještě ostřejším sklonu k zemi. Parádové. Za kamenicí jsem ji pak osadil finálním kolenem do pravého úhlu, které chci ještě nějak zatřít šedou barvou, a je to. Další den jsem zabetonoval kolena za kamenicí, část díry – s dětmi – zaházel, pak zabetonoval původní díru skrz kamenici, zaházel zbytek díry. Obetonovou jsem trubku v kamenici i z druhé strany od cesty, zbylým betonem pak na zkoušku vyspravil jednu z vydrolených / vyplavených spár, celkem to šlo … tak jiný den zase namíchat beton, a tři hodiny v předklonu vybetonovat a spárovat díru po původní trubce, a všechny ty chybějící spáry, dávno vyplavené … a je to. Jeden projekt by byl.
A další… ploty. Jedni sousedi mají dva vlčáky, z nichž jeden na nás přes plot a poloprůhlednou stínící síť štěká takovým zlým a agresivním způsobem, že by slabší povahy raději nevycházely z domu. Dřív nás zaregistroval, přiběhl k plotu, párkrát štěkl, aby dal najevo „jsem tady a vím o vás!“, a zase si odběhl k plotu u silnice číhat na chodce a cyklisty. Jenže loni si psa pořídili i druzí sousedi, borderkolii, a ten věčně utíkal k nám, než jsem zjistil, kde všude se pod starým plotem dokáže protáhnout. U nás to bylo totiž zajímavější, máme dvě kočky věčně někde vyvalené nebo se protahující … a ty ho absolutně, ABSOLUTNĚ sejří. Celý den, už od rozbřesku číhá u našeho plotu a hlídá, kdy se tam co šustne, kdy nějaká z koček udělá něco nepřístojného, například že se pohne … a nedejbože abych z domu vyšel já, a začaly se kolem mě kočky motat. To se pes za plotem může zbláznit, běhá sem a tam, štěká, zakousne se zubama do starého plotu a casnuje s ním … jako by se chtěl prokousat k nám a laškovat s kočkama, které si ho celou dobu povýšeně nevšímají. Pak vzteky začne hrabat díry, za plotem to vypadá jak v zákopech. A za pět minut zase frenetické štěkání, protože někde nějaká kočka popošla … když na mě takhle štěkal půl hodiny v zimě při odhazování sněhu, tak pak dostali sousedi pojeb od jejich babičky, že to přece není možné, aby takhle jejich pes štěkal na sousedy, že si budeme určitě stěžovat. Tak nás ujišťovali, jak už to řeší, že ví, že je to strašný … srdéčko mi zaplesalo … a o půl roku později … škoda slov. A nejhorší na tom právě je, že tohle štěkání nového psa vždy vydráždí starého vlčáka od prvních sousedů, který by o mně třeba ani na druhé straně domu nevěděl, ale takhle už dostane echo, že se u nás neco děje, a přiběhne mě (nás) vyštěkat taky. A to takovým stylem, že mu jde pěna od huby … jako by musel novému psovi od sousedů ukázat, kdo je tady v sousedství pán, a že to jeho otravné „poňafávání“ z jedné strany se fakt nedá srovnávat s tím jeho vrčivě zlověstným „chci tě roztrhat na kusy“ štěkotem. Strašný. První sousedi jsou věčně pryč a vlčáci hlídají dům / pozemek, aniž by je mohl kdokoli odvolat, druhého štěkající psa kluci od sousedů odvádí od plotu (když jsou doma …), aby byl za tři minuty zpátky na svém místě… a pak se nějaká kočka pohne … strašná bezmoc.
A tak mám v košíku 100% neprůhlednou stínící síť, ale ještě to potřebuji venku přesně naměřit. A holt sundáme tu starou průsvitnou z plotu k vlčákovi, a pověsíme tam úplně neprůhlednou, a třeba to trochu, trochu pomůže. I ten štěká na naše vyvalující se kočky, když je vidí … ale dost se bojím, jak taková neprůhledná a neprofoukavá síť na našem větrném vršku dopadne. No a když to nepomůže, nebo to ten plot vyvrátí (a vlčák k nám bude mít volnou cestu … ), tak už holt poslední možnost, betonový plot, metr a půl, metr osmdesát vysoký. Asi tak třicet metrů, a tedy 30-40 000 Kč jen za materiál. No a pak nový plot na straně k novému psovi, kde betonová hradba nepřipadá v úvahu, takže cca 40 metrů poctivého pletiva, které odolá psím zubům … na jednom kousku starého plotu je „nové“ pogumované pletivo, které už má rozžvejkané do všelijakých tvarů, zatímco staré pletivo kousek vedle „drží tvar“. No a k plotu vysázet 50 tújí, a pět let čekat, až narostou natolik, aby k nám už ten uřvanec neviděl …
Strašný.
Děti se už dožadují jít ven. Takže psům vstříc. Máme už bazén, letos jsme jej nachystali s předstihem, aby byl ready na hlášené víkendové tropy, a dnes už to asi dopadne. V noci mají také přijít bouřky, zítra to tedy asi úplně ono nebude. Takže jsem před chvílí dětem neprozřetelně řekl, že se už budeme asi koupat … a nyní jen odrážím dotazy, kdy už půjdeme ven. Tak jdeme. Psům vstříc.
Připojte váš komentář