On ten podzim utekl, až jsem si o něm mimo post o budování plotu nic nezapsal. Na konci září jsme byli na několik dní „na chalupě“ na vrších, ve stejné sestavě jako loni. A ani letos se tam v kachlových kamnech netopilo, protože to byly úplné letní dny. Sluníčko, dvacítky, a přitom se v šest večer setmělo, na obzoru vyšel skoro úplněk, zářily hvězdy … houbařilo se, chodilo na procházky, k blízkému rybníku, Adam drandil v lese s buginou (dárek k pátým narozeninám). Pěkné dny pak pokračovaly dál, až do půli října, kdy jsem se pustil do plotu, s notnou pomocí dětí, samozřejmě. Díry pro sloupky jsem kopal v tričku, a pletivo natahoval už pěkně zachumlaný, pod sychravým soumrakem.
Přišel listopad. Kupodivu docela brzy opadalo listí z ořecha, ale natřikrát jsem ho shrabal a odvezl … zato na bříze listí drželo jak helvétská víra. A v půli listopadu opět víkend na té stejné chalupě jako v září, jen tentokrát s jinou partií, tím naším místním spolkem / kolektivem. Alespoň jsme si konečně užili ta kachlová kamna, ale zima, sychravo, první poletující sníh, … to už je jiný čas než horké září.
Jenže tenhle víkend mi pak chyběl na to, abych měl vše zazimováno. Ještě dopoledne před odjezdem na chalupu jsem vapkoval letní kola a vypouštěl dva kubíky vody z beček, v takovém poctivějším mrholení. Po návratu pak v pondělí finálně pohrabal listí pod ořechem, odvezl, a jen shrabal listí pod třešní. Pak listí pod okrasnými stromy na mezi, něco pod šeříkem. Pak zlomil hůl nad stále ne zcela opadanou břízou, a jal se vyčesávat (ano, doslova) její lístky z trávníku, kam se poslední roky vždy rozfoukají. Nevim, kolik to může být, dvě stě třista metrů čtverečních? A to je jen sem tam zlatý lístek, ale ve výsledku je prostě všude listí z břízy, a neskutečně se na botech tahá domů do zádveří. A proto taková péče, a každý kousek trávy třikrát přejet hrábkami … ruce až na zem. Jeden den takto kolem domu, druhý den jsem shrabal listí přímo pod břízou, a zbývalo to na mezi, v sobotu to pěkně od rána dorazím, a bude hotovo.
A v sobotu napadl sníh. Ach jo. V devět ráno byli děti venku! To byla ivka snad ještě v posteli. Pár čísel sněhu, lehký mráz, modro, sluníčko. Přes neděli to celkem slezlo, ale to jsme s dětmi jeli do Brna, na čumendu do Ikey, a pak – poprvé v jejich životě – do kina. Na jakousi animovanou ptákovinu. Adam vyžahl svoji mirindu během prvních pěti minut, a pak to provrtěl a promrchtal, a vyzvídal, kdy už pojedeme domů 😀 Ale od té doby je venku ten sníh tak nějak pořád, ani jednou mě v týdnu nenapadlo, že bych mohl jít dohrabat to listí. A na včerejšek se zase něco málo dosypalo – a to jsem zrovna přizaspal budík! Místo v 5:10 jsem vylezl v 5:15, a to už šla ivka z koupelny připravit si kávu, a já se teprve soukal do oblečení, a šel otevřít bránu, a omést auto, a dát dovnitř vyhřívání horkovzdušným fukarem. A ouha, dveře se ani nehly. Večer bylo nad nulou, auto mokré, a přes noc to šlo k mínus šesti, a vše zamrzlo. A pak přisněžilo. Pár minut jsem musel fukarem zvenčí zahřívat rám dveří, abych je vůbec otevřel … akorát vyšla ivka z domu, kabátek, v jedné ruce kabelka, v druhé kafíčko, a „Kde je můj kočár?“ No pěkných pár minut si ještě počkala, než se mi podařilo oškrabat přimrzlá skla. Později jsme se s dětmi podobně nemohli dostat do fifinky, ale tehdy už na to mám více prostoru.
Na dnešek už jsem oktávku zakryl plachtou, a ráno po páté z ní jen ta dvě tři přes noc napadnuvší čísla sněhu stáhl pryč. A pomaličku začaly opět propadávat vločky, až jsme o dvě hodiny s dětmi jeli lehkým sněžením, a na silnici zůstávala přece jen vrstvička sněhu. Jsem zvyklý tu jednačtyřku benzín trochu prohánět, ale na těch uzounkých čtrnáctkách pneumatikách je to při zhoršených podmínkách něco úplně jiného. A lehce sněží pořád, doteď, šest sedm hodin, lehounce, ale vytrvale. A pokud bude platit to, co předpovídá předpověď, tak během noci a zítřka tu napadne minimálně dvacet čísel sněhu, tohle má být jen začátek. To budou tedy totálně vánoční adventní trhy. Loni napadlo také pár čísel sněhu, ale druhý den bylo nad nulou, a z vánoční nálady se to překlopilo do zápasů v bahně. To jsem zvědav, to jsem zvědav …
Jirka
Těch dvacítek už tam moc nebude, ne? Aspoň na nějakých akcích s kamarádama už jsou tam spíš skoro čtyřicítky … 😀
Doufám, že pak popíšeš zážitky z horských oblastí Vysočiny z tohohle víkendu, kdy i v oudolí Vltavy (a Jihlavy) je sněhu jak sviňa. Tam u vás v kopcích bude sněhu …
A to s tím odmražováním auta, to je peklo, máme teď v garáži kabriolet a auto pro denní použití máme venku a je to teda místama hroznej boj. A jak to promrzne, tak se dovnitř kolikrát fakt nedostaneš. A to ani v Prahe.
juneau
Haha, kdyby čtyřicítky, je to i horší … v to září tam jezdíme tři cca stejně staré páry (+ děti), a pak ještě jejich rodiče! 😀
Kalamitka slušná, naštěstí ten nával sněhu vyšel na sobotu, mět v tom jet ivka ráno na brno, tak nevim nevim … sněhu máme slušně, děti nadšené, uvidíme, jak to vydrží. Fukarem jsem dveře odmrazoval i v sobotu, a naštěstí mi včera večer došlo, že bych mohl fábku od sněhu očistit ještě v neděli večer, a ne na to jít v pondělí ráno před odjezdem do školky. A musel jsem na tu 20cm čepici sněhu vzít normální velký koště, co tu mám na ometání schodů. Kdepak smetáček, co vozím ve dveřích …
Jirka
Jo, já jsem na ty brutální sněhy vyrazil na Vysočinu a auto jsem pak vykopával z větší části dokonce škrabkou, neboť smetáček mám v kufru a ten přimrzl tak brutálně, že jsem po nějaký době otevřel aspoň zadní dveře (přední u řidiče šly) a do kufru pro smetáček se natáhl ze zadních sedaček.
No zážitek to byl velkej (ale aspoň jsem u toho netahal stoly a tak 😀 )