Tak dlouho jsem nebyl v administraci, až jsem byl permanentně odhlášen. Tedy asi více než měsíc. No … život utíká, nic moc se neděje, a co se děje, o tom se mi nechce psát, na kole jsem jezdil, ale je blbý psát pořád jen o ježdění na kole … lezli jsme jeskyní, ale o tom jsem chtěl napsat samostatný článek… ach jo. A za dva týdny vánoce.
Letos jsem byl opravdu odhodlaný – jezdit na kole, dokud nebude deset čísel sněhu. A pozor – on to není žádný problém! Na zimu jsem se připravil koupí zadní pneumatiky, která mě ještě nezradila, Schwalbe RocketRon se vyhrabe po jakémkoli terénu. Mám kvalitní oblečení, takže ve třech stupních není problém vyjet, a většinou zamířím hned za domem do lesa a nejdříve několik set metrů stoupám lesními cestami do luk na sever od obce (= hned se zahřeji), do krajiny nikoho na opuštěné cesty mezi pole, abych se obloukem vracel zpátky. Nízká mračna nad údolím, lehlá mokrá tráva, sem tam ojíněná, pára od huby a zamlžené brýle, jakmile jen někde přizastavím. Lesy bez listí, není problém uhnout kdekoli z cesty a vydat se na nízký kvalt mezi stromy a křižovat les… proč ne. Ale teď už jsem dobře dva tři týdny nevyrazil, za mokra mě to nebaví. Ale až přituhne …
Práce je spousta, ale peněz málo. Bourák potřeboval fungl nová zimní kola i s disky, což hned spolklo skoro 12 tisíc, a dva týdny nato nastal interval výměny rozvodů a jiných serepetiček, a dalším 8 tisíc výdaj. Různé ptákoviny kolem a vánoce už tím pádem moc neřeším, protože na dárky stejně nemám. Úžasná situace. A než si na to stěžovat, tak to řešit … brněnské IBM prý bude od nového roku nabírat sedmdesát lidí měsíčně, ivonka už bude od ledna také pracovat v Brně … člověku pak ještě v neděli upadne na rohlíku korunka, co měla vydržet dvacet let, takže v úterý v šest do Brna, ve středu znovu na půl dne na vyloženě zbytečnou schůzku a do večera už jsem se ani nedostal k pc, ve čtvrtek sotva vyřízení mejlů ze středy a v pátek v osm přebírat sokolovnu, po obědě ji chystat na večerní zábavu a od šesti do sobotního rána pořádat hokejistickou zábavu s lokální rockovou skupinou. Pracovní týden v prdeli … kdy se to sakra změní? Teď před vánoci? Těžko …
Zábava … ivončin táta tu trénuje hokejové „béčko“, místní omladinu, poslepovaný tým poté, co se rozpadlo áčko. A šéf mužstva přišel s tím, že se udělá zábava, aby se pro hokejisty něco vydělalo. V bandě pořadatelů jsem byl já s ivonkou nejmladší, zbytek byli její rodiče a jejich známí, co byli naposledy na nějaké zábavě ještě než měli své nyní skoro dospělé děti. Takže opravdu docela výzva. Naštěstí je ivonka rozená organizátorka, takže „zařízeno“ to postupem času bylo a jedinou neznámou bylo, jak to celé dopadne. V osm jsme se postavili za bar a pomalu se to začalo rozjíždět. Já stál v druhé lajně, nalíval nealko a hlídal, aby se v ledničce chladilo optimální množství lahví, a všechno ostatní. Rozhodně jsem nechtěl stát přímo za barem a prodávat, na to můj introvert moc není, a „hospodské počty“ jsou přesně to, co mi absolutně nejde. Ale sem tam jsem tam zaskočil a vypomohl, přece jen veškeré ceny sestavené na 25, 30 a 35 Kč snadnému počítání celkem nahrávaly. A pak bylo po půlnoci, ivončina sestra pro něco odjela a já se sám postavil na její místo a už jsem tam zůstal až někdy do čtyř, a obsluhoval jako profík. Ale přiznám se – když jsem to jednou viděl střízlivý z druhé strany, tak už bych nejraději na zábavě nikdy nepil. Panoptikum jak sviňa. Od tří už skupina nehrála a uklízela, ale to ochmelkům stejně nevadilo a dělaly u baru bordel dál, až se konečně někdy před pátou rozlezli do všech končin, zatímco my už dávno uklízeli halu a vše, co bylo třeba. O čtvrt na sedm jsme byli v posteli, a před dvanáctou vstávali, abychom kolem druhé ještě jednou načisto uklidili a ve tři sokolovnu předali. Prý tak pěkně uklizeno jako po nás ještě nikdy po žádné zábavě nebylo. A večer hned na zimák do „budky“ a tři hodiny občerstvovat diváky, zatímco na ledě řádili hokejisté ještě znavení ze včerejší zábavy. První poločas to celkem drželi, ale pak pukli 9:1, jako vždy. Je to banda nezodpovědných mladých kluků, co si chtějí spíš jen tak zabruslit, než aby to brali vážně. To je fajn jen do okamžiku, kdy kvůli nim pět spořádaných rodin pořádá do rána zábavu, kde se oni jen vožerou jak dobytci a dělají bordel. A ještě zajišťují tři hodiny v mrazu občerstvo během každého jejich zápasu, aby všechny výdělky do poslední koruny šli na zaplacení ledu, rozhodčích a všeho. Osobně už bych se jim na to příště vysral, velebnosti.
A teď? Teď je neděle po-o, teprve nyní mě pořádně bolí celé tělo z pátečního zápřahu a od čtyř jdeme do budky zase, tentokrát na zápas přespolní konkurence, která by také byla ráda, kdyby měli její diváci možnost koupit si svařák nebo grog … a zisk půjde opět do kasy té nezodpovědné bandy. Mno.
Ale co, je to na mě, jestli se na tom budu podílet nebo ne, moje volba. Příští pátek geťák, v sobotu vánoční rybářská schůze … vánoce. Svátky klidu a míru, pohody.
Tombik
Ty to zvládneš, věřím ti! 😀