Panejo, v roce 2013 jsem napsal patnáct zápisků! To je 50% nárůst oproti loňskému roku. Měl bych si udělit nějaký metál. Inu, nyní je pátek 27. prosince, pracovní pátek po vánočních svátcích. Přes ty jsem o práci téměř nezavadil, a protože i ivonka je dnes v práci, tak jsem ráno vstal s ní a dal se do vyřizování mejlů a všeho možného. Ale moc to nepřeháním. A tak si říkám, že hodinku věnuji sepisování bilance letošního roku, a pak tam kopnu kafe a dotáhnu jednu větší věc. Na každý měsíc mám tedy sotva pět minut. Hm.
Leden
Silvetr u Dejfa na chatě si v ničem nezadal s tím předchozím u Toma na chalupě. Tentokrát se přidal i Dan s Katkou, a byla to opět jízda jako po letech. Z celého večera dlouhá šmouha a pachuť ostudy na patře ještě pár týdnů poté 🙂 Proběhly prezidentské volby, jezdil jsem na kole sníh nesníh, po kopcích i po silnicích tady v okolí.
Únor
Únor byl snad celý pod sněhem, mám jen fotky z kola někde v závějích, nebo stavění sněhuláka 🙂 A také z nákupu obleku na svatbu. Možná jsem to loni nezmínil, ale už při psaní minulého bilancování jsme měli s ivonkou termín svatby na srpen 2013 a svatbu v tajnosti plánovali. Nákup nového obleku byla jedna z mnoha věcí vedoucích v průběhu následujících měsíců až ke svatbě – v jejímž plánování jsem samozřejmě nechával všechno na ivonce. Také jsem vyrazil do Brna na pohovor na jakýsi částečný krátkodobý úvazek do jedné firmy. Docela to zapadalo do mých schopností, na pohovoru se ptali na úplné ptákoviny ve smyslu takových triviálních věcí z programování, že jsem ani nevěděl, jestli to myslí vážně. Ale nikdy se už neozvali 😀 A také jsem si koupil nový notebook (už možná v lednu). Práce byla hned o něčem jiném.
Březen
Zima krajinu ještě neopustila, a začalo se doma intenzivně chodit do lesa nakácet a zpracovat tradičních 50m3 dřeva na topení (+ nějakých 15m3 na prodej). Tentokrát jsem tam byl opravdu hodně často. Táta byl zničený, všechno ho neustále bolelo, a tak jsem jezdil kdy jsem jen mohl, jen abych mu co nejvíce ulehčil. A tak jsem buď lítal po sněhu na kole, nebo po něm škromtal s polenama v rukou a nakládal vlečku. Práci v lese miluju.
Duben
Velikonoce na apríla, a pod sněhem. Zavýletili jsme pod zem do Balcarky. Sníh byl i u nás, leč práci v lese to nevadí. Víkendy i každé jiné volné dny v lese. Ivonka mi to často vyčítala („Místo abys mi stavěl domeček …“), ale dávala si už pozor („… bych měl nechat vlastního tátu sedřít v lese?!?!“). Občas jsem vyjel na kole – vždy tak kolem třetí hodiny, abych byl do čtyř, až přijede z práce, zase zpátky. Pracovní den jsem si tím moc nekrátil, vstávám s ní v pět ráno a cca o půl šesté usedám k pc. Konečně jsme také vymalovali pokoj a zbavili se tak plesnivějících stěn a hrůz za skříněma. Pár dní jsme kvůli tomu přespávali u babičky, což taky vedlo k vtipným situacím 😉
Květen
Květen jsme zahájili návštěvou prahy, kde jsme chvíli bydleli u sestry na bytě, neb ta trávila čtvrt roku (nebo kolik?) na služební cestě v Kanadě (vzhledem k časovému posunu jsem si s ní často v šest ráno psal, když ona lezla v Calgary do postele). Nebo tam měla teprve odlétat? Nějak nevím. Jo vona byla vlastně nejdříve v Thajsku na dovolené, ajo. No, výlet na Karlštejn, do Zoo, a posezení s Danem a Katkou. Doma se finišovalo se svážením dřeva z lesa, jeho obrovské hromady se přibližovaly ke štípačce, všude bylo krásné jaro. Na konci května jsme na matrice podepsaly lejstra ohledně svatby a zase to bylo o kousek blíž. Ale pořád dost daleko.
Červen
Ještě na začátku června jsme odváželi dřevo z lesa, jen bylo třeba ho vysekat z kopřiv. Přípravy na svatbu se kupily, ivonka chtěla častěji na výlety, aby si od toho odpočinula, takže jsme vyrazili na víkend na Pálavu a chodili tam po kopečkách a popíjeli víno. Lácek, spolužák z gymplu, mě také pozval na svoji svatbu, čímž mě kluk ušatá pěkně šokoval, protože jsem fakt nečekal, že mě předběhne 😀 Mohli jsme tak jako hosté vidět, co a jak se na takové větší svatbě děje, což bylo fajn. Mezi poli obilí jsme chodili do hospody, plánovali detaily svatebního dne, začínalo léto. Byly takové hice, že se i na kole jezdilo obtížně – pamatuji si, jak se mi jednou při šlapání do kopce začala motat hlava 🙂
Červenec
V červenci jsme s rybáři vyrazili na velkou dovolenou na Lipno. Oni jeli do chatek, my si sólo zaplatili hotel, abychom měli „předsvatební“ soukromí 🙂 Byl to fajn týden, párkrát jsem se – pod dohledem lidí v bundách – i koupal, u Štěpána jsme ochutnali jeho krávy, podíval jsem se k Boubínskému pralesu. Po návratu jsem s Mirdou podnikl celodenní cyklo po Devíti skalách, což byl parádní zážitek. Našim jsme také během jejich dovolené v Chorvatsku hlídali dům, pravda, spíše po odpolednech, neb ivonka dál chodila do práce, ale byly to ty největší letní hice a pořád jsme leželi na zahradě v bazénu … s lahváčem v ruce 🙂
Srpen
… zahájila rozlučka se svobodou, s ivonkou jsme ji měli každý jinde. Ona kdesi pařila s holkama, já měl jednu místní chatu, dvě bečky, rozpálený gril. Míra dorazit nemohl, nakonec i další kamarádi ne, ale zase tam byl Dan a se vším mi pomohl a společně jsme to táhli až do druhého dne. No byla to pořádná párty 🙂 Na rybníku tu pak proběhla třídenní oslava narozenin, během které jsem ochutnal krajtu, krokodýla a klokana. Týden/víkend před svatbou měl a ivonka objednaný pobyt v relax centru v Jeseníkách, kde se chtěla řádně zrelaxovat – místo nějakého posledního plašení. Užili jsme si to náramně a od té doby je to pro ni tajné přání se tam zase někdy vrátit. Naposledy s tím „otravovala“ dnes 🙂 A pak byla svatba 🙂 Večer před ní jsem šel s klukama pít, připravilo nás to docela dobře, a vše pak také dobře dopadlo 🙂 Co víc k tomu psát, je to za odkazem. Záhy jsme vyrazili do Děčína na „jakože“ svatební cestu, a lezli tam po skalách a zkoumali kus země, kde jsme ještě (skoro) nebyli. Krásně tam bylo, narozdíl od deštivého počasí v Chorvatsku. Po letech tedy první rok, kdy jsme nebyli u moře.
Září
V září začal táta dávat dokupy svého traktůrka, pětadvacítku, my chodili k míši na zahradu na grilovačky (jako celé léto). Přiložil jsem ruku k dílu i zde u ivonky, kde je také třeba chystat dřevo na zimu. Ivonce také začal v Praze jakýsi kurz, který potřebuje do nemocnice pro zvýšení kvalifikace, takže tam od září s různými přestávkami jezdíme – už alespoň pětkrát. Spáváme na kolejích nebo u míši na bytě, jak kdy.
Říjen
Podzimnímu ježdění na kole jsem už moc nedal, ale když nyní na některé ty fotky koukám … krásně bylo 🙂 S tátou jsme vyrazili lumpačit rakytník, na písku pak s mírou lehce oslavili naše narozky. Po rozlučce se plánovalo, jak je pojmeme v podobném stylu, ale díky bohu se tenhle nápad zavrhl. I obyčejné posezení v hospodě stačilo, abych se ve dvě v noci vydal ještě na procházku do temného lesa na kopec. A opět výlety do Prahy a obrážení tamních hospod 🙂
Listopad
Blížily se padesátiny ivončiny mámy, a my se rozhodli vzít ji na víkend do Paříže – a všechno plánování a zařizování bylo na mě. Práce a nervů jsem z toho měl dost 🙂 Ale nakonec to dopadlo na výbornou. Jednou si tam ale už musíme zajet s ivonkou sami 🙂 Poprvé jsem také vyrazil do jeskyní bez Dana, jen s Mirdou, a podruhé do Vintok. Byl to super zážitek, tentokrát jsem byl zasraný od hlavy až k patě od bahna a rozerval jsem své gumové oblečení 🙂 Dny už jsou každopádně krátké, a mírně mě sem tam vytáčí ivonka, která přijede z práce, kvůli tmě nemá co dělat, není kam jít, v kuchyni úřaduje táta a tak leží na posteli a fňuká, že ještě nemá domeček, je z toho otrávená a naštvaná. A pak se dohadujeme nebo spolu nemluvíme. No, proto jsem chtěl nejdříve společné bydlení a pak až svatbu. Místo toho se po svatbě všichni ptají „A kde budete bydlet?“ Kde asi, v jednom pokoji u jejích rodičů. Takže je tohle téma docela tabu, … a k tomu nákladné opravy auta, víkend v paříži, touha jet do wellnesu, pokud možno každý týden … napjaté okamžiky, během celého podzimu a zimy, ne jen v listopadu. Ale v roce 2014 se tohle musí vyřešit, to je jasné.
Prosinec
Prosinec ve znamení vybírání dárků a všeho možného spojeného s vánoci. Sem tam jsem vylezl na kolo, kterému jsem se kvůli paříži vyhýbal, a zima je tedy občas fakt krušná 🙂 Jednu sobotu jsem pomáhal u Toma se stěhováním do dokončovaného patra, večer hospoda. Moc zážitků z prosince mimo Vánoc není. Neustálé přejíždění mezi oběma rodinami – Štědrý večer jsem poprvé celý strávil u ivonky, v alkoholovém oparu, a svátky jsou skoro pryč. Moje játra to oslaví 🙂 Dnes mě ještě čeká slučák s gymplem, ale tam budu řídit, a silvestr bude opět u Dejfa na chatě. No mohlo by to letos dopadnout lépe 🙂
————————–
Tak. Čas jít se podívat, jestli není třeba donést dřevo do kotelny, respektive ho trochu naštípat … a dát si kávu a ještě udělat něco práce, než ivonka dorazí z práce.
Připojte váš komentář