Svatba je za námi a já tu klepu do klávesnice s rušivým prstýnkem na prstech, popíjím z těžce nedopitých svatebních vinných zásob veltlín a bojkotuji skutečnost, že bych měl spíše zkoumat trasu zítřejší svatební cesty. Ale svatba byla tak intenzivní zážitek, že si chci zapsat co nejvíce věcí, než si jich za týden budu pomatovat polovinu. Doleju si vínka a jdu vzpomínat.
Ve čtvrtek ráno, dva dny před svatbou, jela ivonka za svědkyní%květinářkou míšou (do)řešit výzdobu, a do našeho zaparkovaného auta jí nacouval jeden místní idiot (idiot proto, protože už pár aut naboural). Volala mi to a já u počítače ztuhl představou potvrzeného murphyho zákona (beztak nějaký takový existuje). Ale naštěstí se ve výsledku jen otřel o zadní nárazník a na dvou místech prodřel lak až na plasty, a nic vážnějšího se nestalo. To se nějak zabarví. V pátek jsem ještě možná chvíli pracoval, dopisoval svatební noviny, ivonka byla kdesi v trapu. A pak výjezd k penzionu, zda jsou tam někde pole s balíky slámy (ivončina touha fotit se u nich), pak přes domov vyzvednout svatební koláčky a rozvést je tady po známých, vytisknout noviny a při tisku pátých muset vyrazit pro další tonery do tiskárny, dotisknutí a výjezd na penzion chystat výzdobu a řešit muziku … když to tak píšu, tak to byl docela hektický den. Ale přitom jsme měli úkolů „tak akorát“, už prakticky jen jednoduché věci, vše bylo zařízené. Na penzionu jsme si vše nachystali, prozkoumal jsem hudební aparaturu, rozloučil se s ivonkou a jel sám domů. Trvala na tom, že před svatbou u ní spat nesmím, abych ji uviděl až při obřadu. Tak jsem jí dopředu řekl, že tím pádem půjdu se svědkem a kamarády do hospody a tak se i stalo 😀 I máma mi snad poprvé v životě vyhrožovala, že jestli se tam speru, tak s ní budu mít druhý den problém, ale prostě nešlo jinak a šlo se 🙂 A tak jsme dali pět piv, přetáhli zavíračku a šli někdy po půl jedné domů 🙂 A tam jsem ještě s Danem snad hodinu kecal do tmy, než jsme to finálně zalomili a usnuli. A po šesté jsem byl naprosto probuzený s dusivou myšlenkou na to, co vše je ten den přede mnou.
Ráno naštěstí probíhalo pozvolna, času byla spousta, měl jsem se jen obléknout a se svědkem Mírou, s Danem a sestrou vyrazit. Naši se je snažili hned napojit pivem, tulamórkou a jiným alkoholem, ale ani jednomu se do toho moc nechtělo 🙂 Já chtěl na penzion řídit, takže jsem byl v klidu, ale pravda, úplně fit jsem také nebyl 😀 Uvázal jsem si kravatu, pomalu se oblékal a svlékal, takže jednu chvíli jsem tam pobíhal jen v šortkách, pak ve svatební košili atd. Ale když jsem si tak někde na chvíli sedl a uvědomil si, co je přede mnou, tak se to ve mně sevřelo. Ta představa, co všechno může ještě dopadnout špatně …
A pak se jelo. Bourák nazdobený, ale protože jsme jeli sami, tak jsem ani netroubil a neřešil to. Za chvíli jsme byli na penzionu, cestou potratili jednu slunečnici z výzdoby, a začali se chystat. Pomaličku přijížděli svatební hosté a jediné, co jsem záhy dělal, bylo jejich odchytávání a vítání. Pak se objevily ženské z matriky, s nimi jsem dohodl podobu obřadu („Pokud budete během obřadu recitovat nějakou báseň, tak nevěstě zkazíte celý den!“), a pomalu se přestal strachovat o počasí, protože vypadalo, že nám do našeho venkovního obřadu nakonec nezaprší. Nakonec za mnou přiběhla sestra, že ivonka už přijela, a to jsem ani netušil, že před penzionem dlouho čekali, než dorazí fotografka, kterou Dejf vezl na penzion asi tak 2× delší cestou, než jakou se ubíral konvoj s nevěstou. Nedbal jsem jejího přání, abych ji viděl až u obřadu, a vyrazil za ní. Byla nádherná 🙂 Přivítal jsem se s tchánem a ostatními z rodiny, co se tam mezitím nashromáždili, a vše se začalo ubírat k obřadu. Matrikářky si nás nachystali, ujal jsem se mámy, úplně zapomněl vykročit správnou nohou a už jsme kráčeli na sluncem zalitou terasu mezi těch cca šedesát hostů. Táta ivonku přivedl záhy a já čekal, co mi řekne, až mi ji bude předávat, a on dojetím nemohl ani promluvit 🙂 Vzali jsme se za ruce, ivonku jsem romanticky informoval „Dívala ses na počasí? Má chcat!“ a oddávající se ujali slova. Co říkali si vůbec nepomatuju. Slunce nám pálilo přímo do očí, šklebili jsme se na ně, po silnici jezdily traktory naložené balíky slámy a tůrovaly motory, a pak už jsem řekl hlasitě své Ano, ivonka také, vyměnili jsme si prstýnky a byli jsme manželé 🙂 Přijímali jsme gratulace, z nichž si žádnou nepomatuju, a vydali se špalírem po terase zpět. Že rozdat všem kornoutky s rýží a okvětními lístky slunečnic byl blbý nápad nám došlo hned, jakmile nás ten déšť zasypal a měli jsme to všude, nějakou rýži jsem i vdechl. Šéf penzionu nám nabídl na talíři přípitek (já sáhl po vodě, ivonka po vodce … naštěstí, protože já tento zvyk vůbec neznal a napít se v tu chvíli vodky, tak bych ji asi vyprskl), a talíř upustil. Inu, tak jsme uklidili a každého snažícího se nám kopnout do lopatky jsem zuřivě odháněl, to by tak bylo 🙂 A byli jsme uvedeni ke svatební tabuli. Mysleli jsme (a plánovali), že se budeme nejdříve fotit, ale takto to bylo mnohem lepší, že byl nejdříve oběd. Míra pronesl skvělý přípitek, a pak již se jen jedlo (nebo čekalo, až se donesou talíře), a šlo se hned po skupinkách fotit. A to mě tak nebavilo … trvalo to strašně dlouho, sluníčko svítilo, žízeň jsem měl jako trám, a ani ta jedna becherovka před tím to nezachránila. Na odjezd na pole s balíky jsme se tedy vykvákli a „že možná potom“. A šel se krájet dort, asi. Taky si to pořádně nepomatuju. Ten byl za a) nádherný, za b) moc dobrý. Tedy já sám jaksi neměl čas ani ochutnat, ale dali si snad všichni a někteří i dvakrát, protože každé patro mělo jiný obsah. Na (přítomnou) cukrářku šla chvála ze všech stran. Asi dvakrát jsem musel jít za obsluhou, že nám došly buď talířky, nebo žličky 🙂
Chvíli na to přijela tuším muzika a začalo trochu starání kolem nich, také se z apartmánu snesly balónky a bomba s héliem. A na dlouhou dobu bylo o zábavu postaráno Balónků moc nelétalo, zato spousta lidí mluvila jako Kačer Donald 😀
Sranda byla i se svatebními novinami, kam jsme vepsali nenápadnou větičku, že dítě je již na cestě, a táta ivonky si nás zavolal, že se nás musí na něco zeptat, že za ním chodí příbuzenstvo a píchaj prstem do novin a jestli je to pravda 😀 Tak jsme ho uklidnili, že to byl jen test, jestli ty noviny někdo bude opravdu číst 🙂
Muzika začala pomalu hrát a už tam babičky jeli na polku nebo co, a tak byl čas na náš první tanec, tedy to, z čeho jsem byl asi nejvíc nervózní. Žádný tanečník nejsem, a aby na to ještě koukalo dalších padesát lidí … s ivonkou jsme samozřejmě nic nezkoušeli, jen jsme si vybrali Savage Garden – Deeply, Truly, Madly nebo jak, a kapela nám to dokonce zahrála naživo, a k nerozeznání od originálu. A tak jsem s ivonkou tančil v kruhu hostů, snad i trochu hezky, a pak s mojí mámou, její mámou, s babičkou (kterou jsem předtím odehnal, když se mnou chtěla tančit asi deset sekund poté, co jsem přišel pro mámu 🙂 … no vypadala uraženě, to jo 😉 ). A pak už tančili všichni a všechno bylo OK. A vlastně všechno už bylo za námi a já si tak nějak uvědomil, že už se nemá co posrat a že všechno probíhá absolutně skvěle. Nějakého panáka už jsem v sobě také měl, snad i první pivo jsem si vypil, hlad jsem zahnal jedním malým řízečkem z rautu a koukal, že v bazénu už pod rouškou večerního šera opět blbnou dva bratranci ivonky a přítel její sestřenice. A holky se jim smáli, protože tam šli na adama. A kluci na mě začali volat, ať se k nim přidám, a holky hned začali skandovat to samý. A tak jsem se na chvilku zamyslel, začal si povolovat kravatu a vydal se po pěšince k bazénu za hurónského řevu holek i plavců. Svlékl jsem se z obleku až do nahoty a houpl za nima bombu. Voda byla super, bazén vyhřívaný, takže paráda. Se všema jsem si rozjařeně plácl hajfajv a dav pozorujících nad bazénem se začal zvětšovat, jak se svatbou začalo šířit, že ženich skočil nahý do bazénu 🙂 To už jsme s klukama sjížděli po skluzavce, skákali do vody salta a různý skoky, a začali přibíhat další naháči. Když tam houpnul tchán Libor, tak mě to ani tak nepřekvapilo, ten je pro každou špatnost a veselý už na to byl dost, pak za ním houpnul jeho starší brácha, no a když jsem uviděl přibíhat mého tátu, tak to už jsem si v duchu řekl „No, tak tahle svatba začíná být fakt legendární!“ Nakonec tam naskákalo ještě hafo kamarádů a ve výsledku nás bylo v bazénu 12 nahých chlapů a ženský na nás z bezpečné vzdálenosti pokřikovaly a výskaly 😀 Jen se stalo to, čeho jsem se strašně bál, a to že táta ivonky na skluzavce uklouzl, praštil se do hlavy a sjel z ní do vody … hned že je ok a v pohodě, ale i za tmy bylo vidět, že mu teče z nosu krev a dost ho to „zklidnilo“. Nechtěl jsem se ho ani ptát, jak moc to bolí a jestli nemá zlomený nos … prostě se uvidí. Záchranářů a sestřiček bylo na svatbě dost, hasič/záchranář Zdenda se ho ujal hned ve vodě a „uklidnil“ jsem se tím, jak jsem zaslechl „Jasný, to máš fiklý“ … pochopil jsem, že přeražený, ale raději jsem se na nic nevyptával. Už jsem byl dávno z vody venku, když táta také došel a vypadal v pořádku a nic se neřešilo, tak jsem to pomalu pustil z hlavy. Ani jsem se doteď nezeptal, jestli je ok, ale vypadá že jo 🙂
Padla tma, ivonka přikázala donést lampióny a po areálu jsme je zapíchali do země a vytvořili super světelnou kulisu. Ale venku už se čas moc netrávil, padal chlad a lampiony během půl hoďky vyhořely. Ale vypadaly nádherně. To už jsem byl celkem častým hostem na baru, panáky jsem už neodmítal a lil jsem to tam jak za mlada, a pořád mi nic nebylo 🙂 Když jsem byl ještě ve čtyři ráno naprosto v pohodě po nepočítaně becherech a jégrech, tak jsem si začal říkat, že nastartovat se den předtím v hospodě nebyl vůbec marný nápad 🙂 Kapela do toho řezala, tančil každý kdo mohl, raut už byl skoro vyjezený, všechno teklo proudem, až další velká část rodiny zahlásila odjezd, tak jsme je ukecali, ať chvilku počkají, že se odpálí ohňostroj. Peťa (přítel svědkyně) ho měl na starosti, a tak se za chvíli od bazénu ozvalo syčení zápalné šňůry a nebe se rozzářilo čtyřminutovým ohňostrojem za 3000 Kč. Vypadalo to, jako by to nikdo neznal, možnost koupit krabici se zápalnou šňůrou, někam ji postavit, zapálit, jít pryč a mít profi ohňostroj jak sviňa. A zase se tancovalo a pilo a já si už říkal, že už je všechno v pohodě, že už se nemůže nic stát, co by tu svatbu pokazilo. Obě rodiny se bratřily o106 (celý den), tancovalo se do strhání těla, ivonka byla jednu chvíli zpocená, až měla ofinu přilepenou na čelo, já se do toho taky s kdekterou opíral, ač na ivonku jsem tedy neměl, ale holt jsem stydlivá duše, co se dá dělat 🙂 Před půlnocí za námi kapelník Tonda přišel, jestli chceme zahrát něco k poslednímu tanci, a tak jsem ivonku zase na Savage roztočil až byly ze všeho šmouhy 🙂 A nakonec kapela hrála až snad ale do čtvrt na dvě, protože je samozřejmě hosté nechtěli pustit, a s ivonkou jsme se shodli, že jim ještě doplatíme 2000 Kč navíc, které nám Tonda slevil z jejich běžné ceny. Každý za náma v průběhu večera chodil a ptal se, co je to za kluky, že hrajou úplně neskutečně a že je to úplně super. Tak nebylo co řešit 🙂 A blížila se třetí hodina a už šlo jen o to „vyhodit“ poslední čtyři hosty. Jestli si to někdy přečtou, tak to píšu samozřejmě z legrace, ale svatba už končila a čekalo se jen na jejich odjezd, všichni ostatní jsme už na penzionu přespávali. A tam jsme je s lahváčema vypravili domů a byl klid. Obsluha sklízela všechno co šlo, pan vrátný Jiří, sbíral lampiony a všechno možné, ale všichni byli milí a vůbec neřešili, že tam dál otravujeme 🙂 Až jsme se rozhodli, že jdeme do „chill-out“ bazénu. A tak jsme o půl čtvrté vlezli do bazénu. Já, nevěsta, svědek Míra, fotografka Helča a Dan, holky v plavkách, kluci nazí (alespoň já jo). Voda byla super, ale venku byla kosa jak sviňa, až jsme si říkali, že tam budeme až do rána, dokud se neoteplí. Ke čtvrté hodině jsme s ivonkou vylezli a vydali se na pokoj 🙂 Na svatební noc, samozřejmě 🙂 Ze svatebních šatů jsem si ji vysvlékl ještě před bazénem, nyní jsme se osprchovali v teplé vodě (ta bodla!) a dokonali to, co k svatbě také náleží 😀
Budík v 8:20 jsem ignoroval, ale po desáté jsme už vstali a dole u snídaně potkali Dana, a brzy se k nám přidali i Míra s Helčou, Peťa s Míšou už byli pryč. Děcka nakonec v bazénu nakonec zůstali snad až do pěti nebo do kdy 🙂 Posbírali jsme si svoje věci, do aut nacpali kastle s nevypitým vínem, zbytek kýty a čočkovýho salátu, a pak se všichni sešli u nás doma na finálním dojezdu. Bylo nedělní poledne, svatba byla za námi, já s ivonkou jsme manželé a ze všech stran jen slyšíme, jak úžasná svatba to bylo, jak bylo všechno perfektně zařízený, jak tam nebylo hluchýho místa … prostě jak to bylo krásný. Svatebčané to budou samozřejmě říkat, ale říkali nám to i z penzionu, jaká to byla za dlouhou dobu nejveselejší svatba, co tam měli, a kapela/Tonda némlich to samé, jak parádně se jim hrálo, když to před nima pořád žilo a ne když hrajou dvě hodiny pro prázdný parket jako na některých jiných svatbách. Ve výsledku … to prostě byla svatba jak má být. Jsme rádi, že si to všichni užili minimálně tak jak my, mrzí nás, že nebyl čas si se všemi sednout a popovídat, ale všechno dobře dopadlo a vzali jsme se 🙂
frettie
… ivonku jsem romanticky informoval „Dívala ses na počasí? Má chcat!“ … :))))))
A gratuluju.
juneau
Děkuju 🙂
vravor
Gratuluji ke svatbě a krásnému textu o ní.
Já jsem oslavil se ženou v říjnu už pětadvacet let a pořád to klape.
http://www.dupybzuck.xf.cz/index.php?…