… kdy jsme se stali vlastníky nemovitosti. Ivonka měla (pondělní) dovolenou, vyspávali jsme a o půl desáté mě vzbudila Markétka. Zavolal jsem jí zpět, a že uhání pracovníka katastru, který prý během hodiny dvou náš případ dokončí, a jestli bychom tedy odpoledne mohli přijet na předání a podepsání protokolu. Tak jo. Ve dvě jsme tam za mírného deště dorazili, prošli celý dům, probrali a podepsali všechny náležitosti, řešili přepisy energií … a pak tam zůstali stát sami v našem vymrzlém a neútulném domovu. Teď, když je to vybydlené, tam člověk jasněji vidí spousty obtížností a zastaralostí, nepříjemností, nedokonalostí. Řešit to všechno najednou pořádnou rekonstrukcí nepůjde – rodit můžeme každou chvíli, je potřeba bydlet. Bude třeba postupovat po kouscích. Holt budou muset kolaudační návštěvy koukat na spousty nehezkých věcí …
Hned z tama jsme jeli na obecní úřad nechat ověřit podpisy k té zpropadené žádosti o věcné břemeno stezky a cesty, neb nyní už jsme majitelé nemovitosti my, a ne původní majitelka. Ouřad měl otevřené ještě dvě hodiny, ale uzavřenou pokladnu, takže hovno. Takže jsme potěšili pár lidí na poště, kdy jsme po vystání asi desetiminutové fronty na dalších deset minut vše šprajcli ověřováním podpisů. V autě jsem se pak ani nepásal a vypálili jsme na druhý konec městyse, abychom nechali u babi auto a nasedli k Míši s Petříkem do její dodávky, se kterou dojedeme do Brna pro sedačku do Sconta a postel s matracemi do Kiky … když už to máme kam nastěhovat … akorát že Míša mířící na párty už měla trochu skluz, a tak místo aby jela s námi a pomohla nám to ponakládat (má větší sílu než já), tak se zavezla na párty na Líšni a my jeli pro nábytek dále sami. V cizím autě v cizí čtvrti, to je můj sen, jak jinak … ale jen co jsme po minutě odhalili, kde je ruční brzda, odbrzdili jsme a vyrazili vstříc Scontu u Olympie. V nejlepším obchodu s nábytkem měli krásnou ceduli, že pokud potřebujeme s naložením balíků pomoci, ať řekneme skladníkům – takže nám milý pán pomohl nasoukat dva díly sedačky do dodávky, a mohli jsme přejet ke Kice u Olympie, kde jsme si vyzvedli postel s matracemi. Tam měli ty kurvy zkurvené super ceduli, že nám skladníci s ničím nepomohou, protože to zdržuje výdej zboží, a tak jsem ty matrace, rošty a těžké balíky s masivními prkny masivní postele z masivu soukal sám za odborného dohledu těhotné ženy, které jsem zakázal na cokoli sahat. A bylo to naložené. Zašli jsme do Olympie, ivonka si koupila kbelík kuřecích stehýnek nebo křidýlek, aby ty moje holčiny přežily cestu domů, a vyrazili jsme nocí zpět na Vysočinu. Dodávku i s nábytkem jsme o hodinu později nechali u babi, přesedli do bouráka a přejeli domů, táta s Vojtou seděli v kuchyni u piva a slivovice, dal jsem si s nimi pivo a slivovicu, namazal tři chleby paštikou a šel si sednout k počítači. A o dvě sklenky vína a jednu slivovici dále jsem tu právě tady a teď u mých dvou monitorů, na kterých mám srpnovou fotku rozpálené a vyprahlé krajiny mého mládí. Poslední doušek vína, a jdu spát.
Připojte váš komentář